Článek
„Druhá #Pětadvacítka pro OSVČ šlape stejně rychle a efektivně jako první. Po dvou týdnech od spuštění jsme vyplatili skoro 200 tisíc nových žádostí a na účty poškozených živnostníků jsme připsali více než 3,8 mld. Kč. Celkem se tak v rámci Pětadvacítky vyplatilo již 16,2 mld. Kč!“
To je doslovné znění tweetu ministryně financí Aleny Schillerové z 22. května 2020. Pětadvacítku od začátku vynáší do nebes, kudy chodí.
Když se jí polymoderátor Jaromír Soukup zeptal, co chtěla říct tím, že Pětadvacítka je nejúspěšnějším programem Finanční správy, Schillerová vysvětlila, že „to byla trošku nadsázka, protože víte, že Finanční správa nepatří mezi oblíbené orgány státní správy a teď dělá něco pro živnostníky, posílá jim peníze, úřaduje to, procesuje to, takže jsem to myslela z tohoto úhlu pohledu“.
Nejpozději v tento okamžik měli pětadvacítkáři zbystřit. Už ani ne mezi řádky zaznělo temné varování: Berňák úřaduje, procesuje a co schvátí, nikdy nenavrátí! Ano, bude hůř.
A taky že je.
Z rozpustilé marketingové Pětadvacítky se vyklubal kloťácký Kompenzační bonus. A berňák vybraným, rozuměj podezřelým podnikatelům píše, aby si dobře rozmysleli, jestli „bonus“ nechtějí vrátit zpátky státní pokladně (od slova poklad). Spolu to zvládneme!
Program, píší Seznam Zprávy, se dostal do nové fáze. Namísto dalšího rozdávání pěti set korun za den živnostníkům, kteří nemohli kvůli koronaviru pracovat, jde tentokrát o upozornění, že podle finanční správy příjemci mohli získat peníze neprávem.
Pětadvacítka, jak víme, šlape rychle a efektivně – akorát že teď zařadila zpětný chod. Pro názornost připomeňme politiky tak milovanou metaforu pumpování peněz mezi lidi: protože zde naopak vidíme v plné práci vývěvu: Nechcete koronavirovou pomoc vrátit? Dá se taková nabídka odmítnout?
Dopis od financů má sice místy rysy zdvořilé žádosti, nicméně je patrné, že se ve skutečnosti jedná o první a asi i poslední varování.
Výzva zároveň nastoluje novou úroveň komunikace mezi státem a občanem. Jde o jakousi šedou zónu mezi buď-anebo, mezi: „Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od zlého jest.“ Zničehonic se tu, přinejmenším teoreticky, otevírá prostor pro nedoceňovaný fenomén: smlouvání.
A tím také pro způsob, jak má daňový poplatník vrátit úder.
Až po něm bude erár zase něco chtít, například v termínu odevzdané daňové přiznání, až stát zase vyhlásí nějaké nové zákony, třeba o maximálních rozměrech obinadel v autolékárničkách, až občan vyloví ze schránky příští složenky a upomínky, vždycky bude mít po ruce instantní odpověď: A nechcete si to raději ještě jednou rozmyslet? Zkontrolujte si dobře, co děláte. Já čekám!
Ten vztah je přece symetrický. Finanční správa své varování začíná slovy: „Chtěli bychom Vás jako příjemce kompenzačního bonusu touto cestou informovat o vybraných aspektech nároku na daný bonus, které by pro Vás mohly být vzhledem k níže uvedeným skutečnostem zajímavé.“ Stačí slova „kompenzační bonus“ nahradit slovy „mých nekřesťanských daní“ a naše odpověď státu je připravena.
