Článek
Komentář si také můžete pustit v audioverzi.
Buď jsou tři týdny po volbách politikům vládní koalice trable voličů lhostejné, nebo je stihla slepota s hluchotou. Zřejmě si doteď nevšimli, co se u nás děje po pádu firmy Bohemia Energy.
Tak dobře, znovu pro ně shrnu problém, který od pondělí barvitě popisují všechna média i sociální sítě. V půli října oznámil největší alternativní dodavatel elektřiny a plynu, že končí s obchodováním. Po něm následoval pád dvou dalších menších hráčů. Přes 930 tisíc zákazníků se automaticky ocitlo v péči dodavatelů poslední instance. Tedy v systému, který má zabránit tomu, aby občan zůstal bez elektřiny nebo plynu. V systému, který se změnil v past.
Od konce minulého týdne dostávají tito zákazníci rozpisy nových záloh, z nichž první mají uhradit do konce října, tedy do neděle. Nové zálohy jsou u elektřiny obvykle 2krát až 3krát vyšší, u plynu někdy až pětkrát oproti dosavadním platbám. Domácnostem prakticky ze dne na den stouply měsíční výdaje o deset tisíc, často i víc.
Penzisté teď mají za energie platit víc, než kolik činí jejich penze. Rodiny průměrně vydělávajících zaměstnanců mají najít v měsíčním rozpočtu bez jakékoli přípravy pětimístnou sumu navíc. Velká část z nich to nemá šanci zvládnout, aniž by to znamenalo pád do dluhové pasti.
Nevíme, kolik takto ohrožených důchodců, samoživitelů i kompletních rodin je. Podle ministryně financí Aleny Schillerové asi 450 tisíc, podle vicepremiéra Karla Havlíčka 400 až 500 tisíc. Ale čísla neberte vážně, je to jen letmý ministerský odhad, který se nezakládá na žádných datech. Ani po dvou týdnech od krachu Bohemia Energy se nenašel úřad, který by si vyžádal od dodavatelů poslední instance údaje o tom, kolik z jejich převzatých klientů tvoří domácnosti, kolik živnostníci, firmy nebo veřejný sektor. Natož aby ta data někdo zkusil trochu analyzovat.
Osobně tipuji, že domácností v akutní nouzi bude méně. Ale i kdyby jich byla polovina, pořád může jít o půl milionu lidí. Normálních živých lidí, bez kterých byste, milí ministři, neměli takové to HDP, co o něm tak hezky umíte povídat v televizi.
Neznáme tedy rozsah problému, zato víme, že pád Bohemia Energy nemusí být poslední a že postižených může v příštích týdnech a měsících skokově přibývat. Lidem, nezaviněně ohroženým energetickou chudobou na prahu zimy, má v této mimořádné situaci pomoci stát.
A co jim klíčoví ministři nabízejí? Ministryně financí Schillerová vyhlásila odpuštění DPH z energií za listopad a prosinec. Ušetřených pár stovek velkoryse dostanou všichni spotřebitelé, nejen ti s čerstvými vražednými výměry. Ovšem až při ročním zúčtování svých plateb za energie, takže to akutní problém insolventních domácností ani za mák neřeší.
Dvojministr Karel Havlíček už měsíc rozumuje o energetických voucherech, v průměru asi 1 200 až 1 300 korun na domácnost pro příští rok. Energetické žebračenky problém bývalých klientů Bohemia Energy taky neřeší, a tak jim Havlíček slíbil další sociální podporu. Nejdřív v podobě příspěvku na bydlení, pak v podobě dávky zvané mimořádná okamžitá pomoc.
Pan Havlíček zřejmě nechodí moc do úřadu. Kdyby se tam občas zastavil, mohli mu jeho úředníci už minulý pátek – po jednání se zástupci ministerstva práce a sociálních věcí – vysvětlit, že obě sociální dávky jsou pro velkou část (nevíme, jak velkou, protože to nikdo nezjišťuje) obětí Bohemia Energy nepoužitelné. Jsou určeny a konstruovány pro chudé rodiny. Jenomže teď je třeba pomoci i dosud slušně situovaným domácnostem, které mohou jejich nové účty za plyn rychle zruinovat.
Drobná perlička z novinářské kuchyně: V úterý mi z MPSV přišla dlouho očekávaná odpověď na otázku, v jaké fázi je příprava pomoci obětem krachu Bohemia Energy. „Máme několik způsobů pomoci. Mohou využít příspěvek nebo doplatek na bydlení, popř. požádat o dávku mimořádné okamžité pomoci. Zaměstnanci Úřadu práce jsou připraveni všem s vyřizováním pomoci. Jsme si vědomi závažnosti situace…“ a bla bla bla, píše mi anonymní pracovník tiskového odboru. Bylo to čtyři dny po společném jednání MPO a MPSV, z něhož se zúčastnění rozcházeli se závěrem, že zmíněné sociální dávky tady nepomohou…
Ve středu svolala tiskovku šéfka mého anonyma Jana Maláčová, aby přesně tohle přes kamery a mikrofony svým podřízeným i kolegovi Havlíčkovi vyložila.
Popravdě nechápu, proč spolu ti lidé nekomunikují přímo. Ale třeba paní Maláčová zrovna ztratila mobil, to se může stát každému. Zato přišla s vlastními osobitými nápady, jak postiženým pomoci. Peníze by stát mohl poslat nikoliv rodinám, ale ČEZ, E.ON a dalším dodavatelům poslední instance. Ti by prý pak mohli svým zákazníkům něco slevit. Možná.
Dále Jana Maláčová navrhuje, aby lidem, ohroženým kvůli vysokým platbám za elektřinu a plyn pádem do dluhů, nabídla bezúročné půjčky státní banka. Chápete, ne? Když vám hrozí dluhy, tak se tím moc netrapte – a rovnou si na ně půjčte.
Třetí možností, kterou Jana Maláčová doporučuje, jsou energetické šeky. Je osvěžující, že se alespoň jednou návrhy dvou ze tří ministrů potkávají, ale tuším, že je to jen náhoda.
A teď vážně. Finanční podpora v podobě energetických šeků nebo voucherů pro nedobrovolné aspiranty na energetickou chudobu bude nakonec jediná reálná možnost. Ale někdo by na jejich podobě měl začít pracovat, protože budou potřeba rychle.
Začít by se mohlo třeba tím, že si nějaké ministerstvo vyžádá od pětice dodavatelů poslední instance informaci, o kolik lidí v mimořádné situaci jde. Pak by to někdo mohl propojit s databázemi MPSV a definovat rozměr celého problému. Zároveň by někdo mohl řešit s ministerstvem financí zdroje na pomoc a s justicí právní formu.
A hlavně se členové vlády musí domluvit a výsledek té domluvy (DOMLUVY, prosím) co nejdřív oznámit lidem, kteří zírají na své rozpisy záloh a zvažují, jestli se jít oběsit, nebo utopit.
Kromě toho je ale třeba také rychle zmapovat riziko krachu dalších obchodníků, k čemuž právě teď dokončuje Energetický regulační úřad vlastní šetření. A pracovat na systémovém řešení, které další riziko co nejvíc zmírní.
Do systému je vůbec potřeba důkladněji hrábnout. Ten dosud fungující totiž dovoluje obchodníkům s energiemi, aby v momentě, kdy to uznají za vhodné, vyhlásili konec a hodili statisíce klientů na krk státu a dodavatelům poslední instance, ať si s nimi poradí. Zároveň nikdo neřeší, jestli končící obchodníci opravdu vyčerpali všechny své možnosti, kolik mají majetku a co s ním dělají a jestli se náhodou ke konci nepropracovali vlastními chybami, za které by taky měli zaplatit.
Stávající systém je nemravný a je třeba ho změnit. Což by měl být jeden z prvních úkolů pro nástupce Babišovy vlády.
