Článek
„Oba dva jsme výkonní, s našimi lidmi jedeme nonstop.“ Pravil v Lidových novinách místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček (nestraník za ANO). Tím druhým jezdcem je premiér Andrej Babiš, který mu řekl, že mu bude na dopravě pomáhat.
Je to celé nedorozumění. Babiš a Havlíček se zřejmě z nějakých záhadných důvodů domnívají, že lidem imponuje, když členové vlády jedou nonstop.
Takový pracovní mód je adekvátní možná tak v případě, kdy zemi zachvátí přírodní pohroma nebo panuje výjimečný stav. Nic takového se ale neděje, situace je nadmíru výtečná, máme mír, je dobře, říkal to i Babiš v novoročním projevu.
Jetí nonstop je takové situaci naprosto neadekvátní. Stát by měl být spravován běžným stylem. Nikdo po Babišovi a Havlíčkovi nežádá, aby se ve jménu veřejného blaha udřeli. Naopak. A samozřejmě jde i o „jejich lidi“, chudáky podřízené, těch se to týká stejně.
Ministerstva jsou službou občanům, kteří je napájejí svou důvěrou, volebními hlasy a daněmi. Za to žádají kvalitní servis, hektika členů vlády je nepodstatná. A potenciálně škodlivá. Když ministr Havlíček mění předsedu Českého telekomunikačního úřadu, měl by to především udělat správně, čemuž jetí nonstop spíš škodí, než pomáhá.
Pak je tu ještě jeden rozměr. Připomíná se, že Karel Havlíček není prvním, kdo měl víc portfejí. To je pravda. Tu a tam se stalo, že premiér řídil ještě nějaké ministerstvo (Petr Nečas obranu nebo Vladimír Špidla spravedlnost). Nebo měl jeden ministr na triku dva úřady (Jan Hamáček vnitro a zahraničí, Martin Bursík životní prostředí a školství nebo Zdeněk Škromach sociální věci a zdravotnictví).
Podstatný rozdíl je ve dvou věcech. Za prvé, vždycky bylo na začátku řečeno, že jde o provizorium, o přechodné a někdy velmi krátkodobé řešení, než se najde ten správný ministr na plný úvazek. Kdežto Babiš prohlásil, a zatím to neodvolal, že Havlíček bude na dvou židlích až do voleb. Jaromír Soukup české vlády.
Za druhé: Ještě se nestalo, že by multiministrem (a k tomu vicepremiérem) byl člověk, který do vlády přišel bez viditelné politické, tedy především volební historie. Jako nepolitik. Karel Havlíček nikdy nikam nekandidoval, takže nemohl být ani zvolen, například poslancem.
Takoví lidé ve vládách bývají a být mohou. Jejich „statut“ je ale trochu jiný. Mělo by být evidentní, že když se ve vládě vzešlé z voleb zjevili, je to pro jejich výjimečné kvality. Že jsou lepší variantou než politici. (Asi jako když fotbalový klub angažuje cizince s vyšším platem – měl by být lepším hráčem než domácí odchovanci.)
Tím, že se zjevili „odnikud“, jen si je vyvolil premiér, nesou takoví ministři nižší míru politické odpovědnosti. Obrazně řečeno, na Havlíčkovi si volič „nic nevezme“. Je jen Babišovou odvozeninou.
Kdyby mu to náhodou ve vládě nešlo, tak prostě jednoho dne odejde, nebo je odejit. Ano, hlavní odpovědnost zůstává na premiérovi – ale v takovém případě by pravděpodobně následovalo další pokrčení ramen „já nejsem dobrý personalista, víte“ a jede se nonstop dál. (Viz Havlíčkův předchůdce Vladimír Kremlík.)
Když už se stane, že nějaký člen vlády zastává dvě ministerské funkce, rozhodně by to neměla být slabá politická figura jako Karel Havlíček. Skládání účtů voličům je základ. Workoholická image je… image.
