Článek
Jednou se to stane a Andrej Babiš nebude u moci. A ne, nemusí to přijít po podzimních volbách, byť aktuální preference budí u jeho odpůrců naděje.
Až se jednou vláda vymění, převezmou noví řiditelé státu úřednický aparát ušpiněný kauzou střetu zájmů současného českého premiéra. A to je nejsmutnější odkaz vládnutí Andreje Babiše.
Ne to, že stát pak začne vymáhat od jeho firmy peníze v řádu zřejmě až miliard korun zpět. To bude sice běh na dlouhou trať, ale ještě mnohem déle bude trvat opět vybudovat odborné renomé státního aparátu.
Ten teď totiž navenek funguje jako soustředěná obrana zájmů jediného muže, tedy Andreje Babiše a jeho Agrofertu, a ne jako stroj, který má sloužit společnosti.
Auditoři Evropské komise to popsali pregnantně a mrazivě v jednom z dokumentů, který si vyměnili s Prahou na téma „Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Agrofert nemá na dotace nárok“. Nejde o závěrečnou zprávu, kterou minulý týden Evropská komise zveřejnila, což je nebývalý krok a ukazuje, jak zásadní je pro Brusel tato kauza. Jde o následnou korespondenci, kde se ještě jednou české úřady pokusily zvrátit definitivní rozhodnutí bruselských cifršpionů.
V něm auditoři (na stranách 73 a 74, kdybyste si to chtěli dohledat v přiloženém odborném překladu) píšou, že cílem norem o střetu zájmů je „je předejít na jedné straně tomu, aby veřejný funkcionář byl v pokušení získat výhody pro společnosti, které (přímo nebo nepřímo) vlastní, prostřednictvím orientace příslušného veřejného rozhodování, ale také tomu, aby osoby zapojené do rozhodování byly – i kdyby mělo jít jen o psychologický účinek – ochotné zavděčit se svému hierarchicky nadřízenému nebo politickému lídrovi prostřednictvím rozhodnutí upřednostňujícího jeho vlastnictví“.
Neboli naplacato popisují, do jaké situace české úředníky Andrej Babiš dostal. Do klinče, kdy vědí, že rozhodují o jeho firmě, protože převedení Agrofertu do svěřenských fondů je jen zastírací pokus vyhovět zákonným požadavkům.
Jak to vypadá v realitě? To vidíme právě teď, když se zveřejněním více než rok a půl starých dokumentů znovu rozvířila debata o tom, kolik má Agrofert vracet.
Příkladů je hned několik. Třeba pověstná „inovativní linka“ na hebký toustový chleba, na niž český rozpočet (tedy z peněz nás všech) přispěl sto miliony korun Penamu. Už v předběžné zprávě o dotaci, o jejíž proplacení z unijní kasy si české úřady pak raději nepožádaly, ji evropští auditoři rozcupovali s tím, že vůbec nesplňuje základní podmínky pro přidělení podpory (bez ohledu na střet zájmů). A pak to zopakovali v každém dalším dokumentu. Ještě vloni v listopadu se vicepremiér Karel Havlíček, jehož Ministerstvo průmyslu má právě tuto dotaci na starosti, dušoval, že jestli bude definitivně v Bruselu rozhodnuto, že ta dotace není OK, bude jeho aparát samozřejmě „jako u každé jiné firmy“ peníze chtít zpět.
Nic definitivnějšího než zveřejnění jindy neveřejných dokumentů (protože za normálních okolností stačí prosté konstatování závěrů a státy se s nimi vypořádají) nebude. Přesto dnes je z MPO slyšet: „Ministerstvo průmyslu a obchodu už dříve požádalo Evropskou komisi o zaslání podkladů, které potřebuje pro další možné kroky, zatím nepřišly. Kdy a k jakému posunu dojde, tak nelze v současné době předjímat.“ Podkladů má ovšem ministerstvo víc než dost. Jen o dotaci pro Penam je v auditních zprávách sepsáno několik desítek stran s podrobným vysvětlením, proč linka inovativní není.
Další příklad z téhož ministerstva. Nekonečně odkládalo rozhodnutí o jedné dotaci pro firmu z holdingu. Předběžně podporu sušárně společnosti Primagra odsouhlasilo, ale pak právě kvůli unijnímu auditu váhalo s vyplacením. Musel dokonce zasáhnout soud, aby se pohnulo k činu. Nakonec řeklo, že peníze nedá. Ale vyhnulo se přitom konstatování, že to nejde proto, že koncernová firma nemůže žádat. Ale proto, že Brusel řekl, že to neproplatí, a tudíž to není z čeho vyplatit. Psychologický efekt, když už se nemůžeme „hierarchicky nadřízenému zavděčit“, tak ho aspoň nenaštvat a ukázat, že jsme se fakt snažili, jako vyšitý.
Pro další příklad, jak český úřednický sbor plní roli podřízeného Andreje Babiše, není třeba zkoumat jednotlivé dotace. Po znovurozvíření kauzy se museli zaměstnanci několika ministerstev, zejména toho pro místní rozvoj řízeného Klárou Dostálovou (ANO), vrhnout na zkoumání toho, jestli by nešlo Komisi zažalovat. „České orgány zastávají právní názor, že z hlediska nastavení řídicích a kontrolních systémů a jejich aplikace při čerpání fondů EU v podmínkách České republiky k porušení předpisů nedošlo. To je také důvod, proč české orgány nyní analyzují možné právní kroky, které by vedly k získání rozhodnutí u soudu,“ nechala se slyšet ministryně na tiskové konferenci. Její vládní kolegyně Alena Schillerová ovšem hned přiznala: „Hledáme cesty, jak dosáhnout toho, aby rozhodl evropský soud. A tuto cestu zatím nemáme.“
Ta cesta se nerýsuje, protože jednak audit sám o sobě nezakládá možnost obrátit se na soud, a jednak právě postup českých úřadů k soudu přivřel dveře. A to tím, že poslaly do Agrofertu peníze českých daňových poplatníků a neřekly si o peníze z Bruselu. Není tedy do unijní kasy co vracet a není se o co soudit.
Postesk ministryně se ovšem může vyřešit dalším zpěčováním se žádat po Agrofertu peníze zpět do české státní kasy. Vyplacené peníze mimo blokovou výjimku pro evropské dotace se totiž stanou nedovolenou veřejnou podporou. Pro takové případy má Evropská komise nacvičené řízení s členskými státy, a to může samozřejmě ve svém důsledku dospět až před evropské soudce.
Ty by jistě mohlo ohromit, jak snaživí byli úředníci při obhajobě práva Andreje Babiše na čerpání dotací. Opět k nalezení v dokumentech, které následovaly až po dokončení finální auditní zprávy. Na stranách 61 až 62 první přílohy dopisu Evropské komise z konce loňského října se snaží Brusel přesvědčit, že je vůči Andreji Babišovi nespravedlivý, protože používá interpretace zákonů, které hrají v jeho neprospěch. Přitom existují výklady pro něj přívětivější.
Upozorňují, že když si Komise vybírá z toho, zda stačí teoretická možnost zneužít postavení, nebo zda musí být i důkaz pro takové jednání, vybere si jen teoretickou možnost. Když zákon umožňuje vyložit, že svěřenské fondy nemohou být ovládanou nebo ovládající osobou v rámci pravidel o střetu zájmů, vybere si tu přísnější. Neboli že se do definice vejdou. Tím pak narušuje práva jednotlivce, v tomto případě Andreje Babiše, na rovnou ochranu před zákonem.
A z Bruselu pak zaznívají odpovědi ve stylu „tak vám znovu vysvětlíme, proč existují zákony o střetu zájmů“.
„Norma řešící střet zájmů má za cíl vyrovnat podmínky v podnikatelském prostředí a zajistit, že lidé ovládající (firmy), kteří jsou zároveň v rozhodujících exekutivních funkcích státní správy, nemohou svého postavení zneužít. V tomto směru nemůžeme individuální práva pana Babiše srovnávat s právy ostatních podnikatelů právě proto, že zastává post premiéra. Proto je nutné normy vykládat co možná nejpřísněji,“ píše se na straně 76 první přílohy dopisu.
Nebo, jak se uvádí dále: „Ve střetu principů, kdy má být chráněn privátní zájem dostat veřejnou podporu, a proti tomu má být chráněn veřejný zájem, aby byly veřejné prostředky vynaloženy dle pravidel, musí převážit ten druhý.“
Tyto obranné pokusy českých úřadů, vedené až do téměř úsměvných krajností, znevěrohodní jejich stanoviska v Bruselu na dlouho. V auditních odděleních budou pozornější u všech dotací schvalovaných českými orgány, nejen u těch udělovaných Agrofertu. Při obraně českých stanovisek pak zpozorní, jestli skutečně jde o snahu vysvětlit a obhájit dobře provedené postupy, nebo se zase vyskytl nějaký ten „psychologický efekt“.
Smutná situace pak bude i v samotných českých úřadech, až skončí vláda Andreje Babiše. Budou v nich tři skupiny. Ti, kteří z jakékoliv pohnutky hájili právo Andreje Babiše a Agrofertu čerpat z přesvědčení. Ti, kteří podlehli „psychologickému efektu“ a chtěli mít jen klid. A pak největší skupina úředníků, kteří s tím neměli nic společného, ale stejně na nich ulpí špína, jestli také nějak neohýbali pravidla ve prospěch premiéra. To je dost mrazivý odkaz osmi let řízení státu jako firmy.
