Článek
„Tak super, každý hlas dobrý,“ reagoval předseda hnutí ANO Andrej Babiš na oznámení hlavy státu, že její hlas bude v nadcházejících sněmovních volbách patřit právě babišovcům.
Za to všechno, co už Pražský hrad pro premiéra i jeho hnutí udělal, je to trochu neuctivá reakce. Prezident Miloš Zeman se podporou Andreje Babiše nikdy netajil. Hradní mluvčí by se ve sveřeposti útoků na Piráty a jejich předvolební koalici mohl docela směle měřit se samotným Babišem. Během covidové krize neměla vláda při všech svých selháních nikde pevnějšího zastání než právě v momentálním osazenstvu sídla českých králů.
Otevřené přiznání Zemanovy vlastní volby v nedělním rozhovoru pro televizi Prima je ovšem ještě o úroveň výš než vlídné slovo v těžkých časech nebo Ovčáčkovo frenetické tweetování o „Pirátostánu“. Je to skutečně přímý vstup do volební kampaně. Ten byl podtržen ještě v pondělí tím, že tisková konference vlády se konala v Lánech po obědě s prezidentem. Ne že by snad hlava státu přímo předstoupila před novináře, ale ministři se radostně pochlubili, že prezident všechny jejich návrhy přijal, přesněji řečeno, že bezvýhradně podporuje vládu v jejích krocích na pomoc regionům postiženým extrémním počasím.
Dalším důležitým prvkem aktuální hradní kampaně za znovuzvolení premiéra Babiše byla pasáž zmiňovaného televizního interview, v níž prezident označil předvolební koalice za „podvod“. Zopakoval svůj docela vtipný, ale už poněkud ošoupaný bonmot, že spojením několika trpaslíků vznikne přinejlepším velký trpaslík, nikdy však obr. A zopakoval také svůj už dříve oznámený záměr pověřit sestavením vlády nikoli lídra vítězné volební formace, ale předsedu strany, která získá nejvíc hlasů. Tedy s největší pravděpodobností Andreje Babiše. Ten by pak měl podle prezidenta mít „dostatek času“ na koaliční vyjednávání.
Jinými slovy prezident celkem jasně naznačuje, že ať skončí volby jakýmkoli výsledkem, který je na základě dnešních průzkumů aspoň trochu pravděpodobný, bude ještě několik týdnů, možná i měsíců po volbách vládnout stávající Babišova vláda v demisi, zatímco Andrej Babiš povede koaliční jednání, nebo je bude alespoň předstírat. Posléze, kdyby nesehnal sněmovní většinu, může sestavit menšinovou vládu, která sice nedostane důvěru, ale při troše zdržování a prezidentské vůle může v demisi další dlouhé týdny určovat chod země.
Fakticky jde o vzkaz voličům opozičních koalic, že rozhodně nemají očekávat ani po případném vítězství svých oblíbenců nějakou rychlou změnu, a kdo ví, zda má jejich snažení v dané ústavní situaci vůbec nějaký smysl. Kdyby se pár těchto voličů pod Zemanovým vlivem rozhodlo, že vlastně nemá cenu k volbám chodit, byl by to vítaný a chtěný důsledek čerstvě rozjeté hradní kampaně.
Prezident má Andreje Babiše zjevně rád a přeje si, aby v premiérském úřadu vydržel co možná nejdéle. Důvody této náklonnosti jsou čistě pragmatické, protože Babiš má z Hradu strach, a tak přistupuje fakticky na všechny Zemanovy mocenské hry. Dokonce mu v rámci uchování vlídného ovzduší mezi Hradem a Strakovou akademií přenechává kus premiérských pravomocí především v personálních otázkách.
Je sice pravda, že mnoho zásadních příběhů se ani při Babišově loajalitě k Zemanovi nevyvinulo podle hradních představ – od tendru na Dukovany přes vyčištění ruské ambasády v reakci na Vrbětice až po osud vakcíny Sputnik V. Ale to, že Babiš je ochoten se Zemanem hrát hru na silného prezidenta a slabou Sněmovnu, je pro hlavu státu samo o sobě velká hodnota.
Na druhé straně je fakt, že prezidentova politická podpora je sice v jistém ohledu vítanou vzpruhou, ale zdaleka není zárukou úspěchu. Zeman své preference dává otevřeně najevo opakovaně a už docela dlouho to nemá žádné zásadní dopady. V minulých i předminulých sněmovních volbách volil „svou“ Stranu práv občanů, která nepřekročila pětiprocentní (ani dvouprocentní, když jsme u toho) hranici. V roce 2019 slíbil v nějaké slabší chvilce podporu ČSSD v evropských volbách a nijak to nepomohlo. Jeho favorit v loňských senátních volbách a společný kandidát ČSSD a ANO Miloslav Ludvík se nedostal ani do druhého kola.
Takže prezidentské zastání může mít symbolickou váhu, zárukou solidního výsledku ale není. Ostatně v červnovém průzkumu CVVM vyjádřilo prezidentovi důvěru historicky nejméně lidí – pouhých 29 procent, od loňského září to znamená citelný propad o 17 procentních bodů. Barikády kulturních válek už dnes stojí jinde než před třemi lety, kdy se prezident těšil alespoň poloviční důvěře. Zemanovi voliči se mnohdy ocitli na jiné straně pomyslných zákopů než „jejich“ prezident a na číslech je to znát. Takže Babišovo stručné zhodnocení „každý hlas dobrý“ bylo vlastně docela trefné.
Rázný vstup Pražského hradu do volební kampaně není třeba přeceňovat, přesto je dobré mít tuto předvolební koalici Zemana s Babišem na zřeteli. Není třeba ji považovat za podvod na voličích, ale bude nutné s ní počítat při sledování a čtení událostí, které nastanou v prvních dnech a týdnech po volbách.
