Článek
Povinná matematická maturita se má v květnu 2021 týkat studentů gymnázií a lyceí a o rok později studentů většiny maturitních oborů s výjimkou zdravotních, sociálních a uměleckých. Plaga chce místo toho umožnit individuální volbu: buď maturovat z matematiky, nebo z cizího jazyka.
Správně vyložil karty: Nemá jít o odklad – až se žáci matematice naučí lépe, řekněme za deset let, pak ji předepíšeme k maturování –, ale o setrvalý stav. Vědět, co má stát jako patron vzdělání za lubem, pokud možno na léta dopředu, je pro fungování školství důležité. Hrc frc změny škodí.
Zastánci původního plánu Plagu kritizují až tak, jako by se měla zneškodnit výuka matematiky jako takové. Poslanec ODS Jan Zahradník, původním povoláním matikář, na Twitteru napsal: „Zrušení povinné maturity z matematiky je jedním z předzvěstí úpadku naší společnosti. Matematika učí myšlení, učí soustředěné práci a je potřebná, i když pak člověk v praxi žádné příklady neřeší. Je to chyba, která se nám vymstí.“
Senátor Jiří Růžička (TOP 09), původním povoláním češtinář, naopak tvrdí: „Neslyšel jsem jediný argument, proč by maturita z matematiky měla zlepšit výuku. Pokud nebudeme pracovat s motivací strachem, což by bylo nejhorší, co by nás mohlo potkat.“
Maturita z matematiky není bezpodmínečná nutnost. Když nebude povinná – nikdo ji neruší, jen by nebyla povinná! –, rozhodně nejde o žádnou „předzvěst úpadku společnosti“. Myšlení a soustředěná práce jsou samozřejmě potřebné, ale tisíce lidí si je určitě osvojí jinak a lépe než skrze maturitní vysvědčení. Skrze matiku u maturity se společnost vzhůru nevyšvihne, notabene když její nemalá část takový plán bere úkorně. Umožnit volbu je lepší než nařizovat.
Povinná, nepovinná? Vypadá to, jako by s matematikou stála a padala vzdělanost. Matematičtí konzervativci versus jazykoví liberálové, hra o osud národa. Ale ono je to trochu jedno. Zápas o maturitní matematiku se přeceňuje, školství se jako obvykle řeší od konce, nebo přinejlepším od prostředka.
Mnohem významnější je záměr významný objem učiva žactvu odpustit. Řečeno ministrem Plagou: „Čeká nás revize celých rámcových vzdělávacích programů.“ Situace je zhruba taková: učí se toho příliš, některé předepsané vědomosti kolem studentů jen prosviští. Matematiku zvládne projít jen 0,6 procenta škol, fyziku 1,3 %, dějepis 2,6 %, češtinu 6,4 %. Takhle to dál nejde, evidentně nastal čas na velký úklid.
Čím se přitom řídit, co vyhodit, co ve školních kumbálech nechat, co postavit doprostřed katedry?
Gramotnost je jen jedna. A slovní úlohu z počtů žák nevyřeší správně, když si nedokáže správně přečíst a pochopit zadání. Pak je mu k ničemu, že umí násobit.
Dvourozměrný svět obrazovek nedává smysl bez mentální výbavy, kterou jsme si osvojili jinde, píše historik Timothy Snyder ve své Tyranii. Proto je potřeba číst. Tím se člověk dopracuje základní výzbroje: dostatečné slovní zásoby, schopnosti samostatného vyjadřování a kritického úsudku.
Taková cesta je v českém školství bohužel i po třiceti letech zarostlá. Když úklid, tak by se měl v první řadě zaměřit na ni. Nejde jen o zpřesnění výuky, o změnu zažitých zvyků, co a jak učit. Soupeřem jsou samotné civilizační trendy, rozbití naší pozornosti napadrť nekonečným seriálem podnětů. Relativizace a pocit ztráty smyslu. (Deficit myšlení a soustředění se neodstraní důrazem na matematiku, to je archaická představa.)
A smysl školství?
Všechny ty „Školy základ života“ a „V práci a vědění je naše spasení“, co nám zůstaly po předcích na fasádách vzdělávacích ústavů, by zasloužily znova promyslet.
Na horizontu školy je svobodný-zodpovědný občan se základním balíčkem pro porozumění světu a svému zasazení do něj. V tom případě povinná nebo nepovinná maturita z matematiky hraje jen malou roli.
