Komentář: Lidový inspektor Stropnický. Může se už v kampani všechno?

Hledat v předvolební kampani uměřenost a vkus je namáhavá, snad i zbytečná práce. Přesto existují úkazy, které je těžké přejít bez povšimnutí. K těm patří středeční aktivita na sociálních sítích ministryně práce Jany Maláčové a jejího poradce a expředsedy Strany zelených Matěje Stropnického. Oba se zúčastnili kontroly Státního úřadu inspekce práce v jedné výrobní firmě na Teplicku.

Kontrola byla součástí širší kampaně Férová práce, kterou úřad spustil na přelomu června a července a během níž se příslušné inspektoráty chystají zkontrolovat na 60 velkých zaměstnavatelů ve všech krajích. Na tom jistě není nic špatného, je to základní úkol inspektorů.

Problém nastává, když se taková kampaň stane součástí kampaně volební, o což se postarala právě Maláčová se Stropnickým. Ministryně na svém twitterovém profilu zveřejnila ještě celkem decentní fotografii, na níž je její přítomnost patrná až na druhý pohled. Prý se účastnila kontroly, aby si o jejím průběhu „udělala obrázek“. To jako ministryně, do jejíž gesce inspekce práce spadá, jistě může. „Dělání obrázku“ však stěží vysvětluje, proč se u toho nechává fotit pro předvolební materiály – byť i zezadu.

Stropnický si na rozdíl od Maláčové nebral vůbec žádné servítky, na kontrolní akci nezávislého orgánu státní správy si udělal selfíčko s citem a vkusem Zdeňka Škromacha neblahé paměti a přidal i pár historek o tom, jak jej ředitel firmy odrazoval od rozhovoru se zaměstnanci. „Copak by mi dokonale spokojený zaměstnanec mohl asi říct závadného?“ ptá se řečnicky Stropnický.

Jenže Státní úřad inspekce práce je kontrolní orgán, který má svou činnost provozovat nezávisle a bez politických tlaků. Maláčová se Stropnickým, jednička a dvojka pražské kandidátky ČSSD ve sněmovních volbách, zatáhli tento úřad do své předvolební kampaně a využili jej k demonstraci toho, jak moc myslí na zaměstnance. Tím tlak zcela nepochybně vytvořili. Svými výstupy na sociálních sítích nadřadili důležitost této kontroly nad jiné, které v rámci kampaně probíhají, a fakticky vyslali úředníkům signál, že právě tady se má „něco najít“, když už se tu veřejně předvádí starost o pracující.

Oba politici také svým předvolebním humpoláctvím poškodili navštívenou firmu. Připomeňme, že kontrola inspektorátem práce má svá procesní pravidla, vyžaduje jak činnost na místě výkonu práce, tak i analýzu mnoha dokumentů a trvá několik týdnů. Maláčová však ve svém příspěvku u fotografie z konkrétní firmy, v níž kontrola teprve začala, píše: „Některé firmy si po covidu myslí, že zákoník práce je cár papíru.“

Sama sice firmu nejmenuje, ale o to se opět postará mistr politického taktu Stropnický: „Dneska jsem se poprvé s Janou Maláčovou, třicítkou inspektorů práce, dvaceti policajty a celní správou účastnil jedné z kontrol v rámci akce Férová práce ve velké fabrice – konkrétně ve firmě Personna International CZ, s.r.o.“ A přidává zmíněnou historku o podezřele nervózním řediteli s dodatkem, že policie, jíž mu ředitel údajně vyhrožoval, je tu od toho, „aby kontroly prosadila, a ne aby asistovala řediteli, který se bojí, že zaměstnanec řekne něco jiného, než má nařízeno“. Kdyby náhodou předvolební dvojici Maláčová–Stropnický někdo bral vážně, mohla by jejich neomalená presumpce kapitalistovy viny představovat pro firmu nepříjemné reputační riziko.

Doufejme, že od Stropnického, který se pasoval do role lidového inspektora práce – bez znalosti, bez označení, bez mandátu, zato s revolučním zápalem a rychlými soudy –, šlo o úlet způsobený vášněmi v úvodu horké volební kampaně. A že flagrantní zneužití úkonu nezávislého orgánu státní správy k politické sebepropagaci se nestane standardní součástí volební kampaně. Jinak bychom se mohli dočkat třeba selfíček ministra vnitra a středočeského volebního lídra Jana Hamáčka z probíhajících policejních domovních prohlídek. A hnutí ANO by muselo litovat, že Marie Benešová nikam nekandiduje, protože takové pěkné selfíčko z nějaké dobře rozjeté exekuce by v kampani určitě taky slušelo.

Jistě se dá připomenout, že jenom těm šťastnějším z nás se podařilo zapomenout na ministryni financí, kterak se v kožené bundě nonšalantně opírá o policejní auto v přítomnosti zakuklenců z Daňové Kobry. Ano, bolí to, ale dokonce ani Alena Schillerová si netroufla fotit se přímo u probíhajícího zásahu této jednotky. Chlubit se existencí a užitečností státního orgánu a zatahovat volební kampaň přímo do jeho práce jsou pořád dvě odlišné věci. Přestaneme-li je rozlišovat, bude v české volební kampani s konečnou platností dovoleno úplně všechno.