Článek
Dovolte mi na úvod říct jednu věc: Robert Plaga není špatným ministrem školství. Bohužel aspoň částečně je to tím, jaké tragédie se na MŠMT hrály před ním.
On totiž v porovnání s Josefem Dobešem nebo Marcelem Chládkem vyjde jako dobrý ministr školství i libovolný lachtan z pražské zoo. A to ještě můžeme být velmi rádi, že Václav Klaus mladší nebyl ministrem, ale jen poradcem.
A koneckonců nebylo těžké překonat ani poslední dlouhodobě působící ministryni (profesor Stanislav Štech promine), Kateřinu Valachovou, která by vám byla schopna i zombie apokalypsu prezentovat jako radostnou událost, pokud by vypukla na nějaké škole.
Doteď si vzpomínám na tiskovou konferenci k maturitám, kde ministryně prezentovala propadnutí více než pětiny studentů z matematiky jako úspěch a glosovala to slovy „maturantům jsme to spočítali“. Haha. Hahaha.
Robert Plaga je v tomhle ohledu jiný. Působí jako uměřený a solidní odborník a svoje působení opírá o další odborníky. Když se před rokem a čtvrt začalo mluvit o tom, že ho ve vládě nahradí tehdy vyšachovaný exprimátor Brna Petr Vokřál (také z ANO), byla to právě odborná veřejnost (mezi nimi rektoři, školské odbory, Pedagogická komora, think-tank EDUin a další), u které Plaga našel podporu.
Dávalo to smysl. Školství řídil koncepčně. Racionálně. A jako ministr se postavil absolutně hloupým populistickým návrhům krajů, válčil s vládními poslanci, a dokonce nebyl vždy ve shodě ani s premiérem Babišem, který Plagovi vyčítal hlavně malou mediální aktivitu. Holt, není lehké řídit tak náročný resort, když Babišův školský program zahrnuje v podstatě jen 40 tisíc pro učitele a rychlobruslařskou halu do každé školy.
Kromě podpory odborníků měl Plaga ještě jedno eso v rukávu: nikdo jeho práci dělat nechtěl. On sám nebyl zdaleka pro svůj resort první volbou a přišel na řadu, když už nebylo zbytí. Nakonec ani zmiňovaný Vokřál nebyl kandidátem na ministra školství, ale spíš kandidátem na libovolného ministra, který by šel tehdy postrádat. Stejně tak mohl řídit dopravu.
Ale tohle všechno bylo na začátku minulého roku, což je v našich hlavách tak deset let zpátky. Máme rok 2020, vrchol krize a všechno je jinak.
Pedagogická komora (ta stejná, která Plagu podpořila) teď vyčítá ministerstvu chaotické jednání. A faktem je, že jakkoliv se sanitární opatření dělají bezpochyby s dobrými úmysly, zvlášť komunikace znovuotevírání škol se až hrozivě nepovedla.
Na jednu stranu jsou tu zděšení ředitelé a učitelé základních škol, kteří budou muset nějak zařídit, aby se od sebe prvňáci drželi na dva metry. A také davy uchazečů na přijímacích zkouškách na střední školy (přijímačky jsou z nějakého nepochopitelného důvodu pořád jednou z priorit).
Z druhé strany zní hlasy, které (zcela správně) připomínají, že si brzy bude moci parta středoškoláků sednout na zahrádku nebo jít do kina, tak proč by proboha nemohli jít do školy?
A místo aby se ministr s výtkami vypořádal, jenom je v médiích staví proti sobě snad s nadějí, že se vykrátí. Naplno se pustil jen do přestřelky na sociálních sítích se senátorem Zdeňkem Hrabou (STAN), který poukázal na možné porušení zákona, pokud se maturity uskuteční podle plánu.
Ale to je z jasných vyjádření tak všechno. Ve zbytku svých mediálních výstupů se schovává za obecná doporučení, plytké popisy, proč věci nejdou, a hlavně za epidemiology. Víc a víc to vypadá, že to už není uměřenost a koncepčnost, ale že si Robert Plaga prostě jen myje nad tím vším ruce.
Pokud to takhle půjde dál, poštve si proti sobě Plaga kromě krajů, vládních poslanců a premiéra i učitele a odborníky. A připomínám, že nedostatek zájemců o práci ministra nezachránil ani Vladimíra Kremlíka.
Takže ano, Robert Plaga možná není špatný ministr školství. Ale možná že nevýrazný úředník, který si někdy ani neumí vyjednat dostatečnou podporu pro své návrhy u svých (!!) poslanců a který ani nedovede pořádně říct, proč jsou jeho návrhy dobré, není na post ministra školství ani nejlepší volba. Škoda.
