Článek
Tam, kde hynou vlci, tam, kde hynou sobi, Čech se přizpůsobí! Cimrmanovskou Píseň proti trudomyslnosti si už v těchto dnech zpívá jen největší optimista. Češi se totiž už moc přizpůsobovat nechtějí. A není se co divit. Od podzimu jsou život v Česku a ekonomika paralyzované. Finanční rezervy firem mnohdy vyčerpané, síly zdravotníků i personálu v sociálních službách jakbysmet. Nejhorší ze všeho je přitom vědomí, že vlivem chaotického a laxního přístupu vlády k vlastním opatřením i k očkování je konec v nedohlednu. Uvolnění bude střídat lockdown a tak pořád dokola, dokud zde nezůstane jenom spálená země. První známky můžete vídat kolem sebe, sami se podívejte, kolik obchodů v ulicích vašeho města už zkrachovalo.
Nepotkáte člověka, který by nebyl unavený a deprimovaný – ať už z toho, že má zavřenou živnost, nebo nemůže vést život, na jaký byl zvyklý. Frustrace obyvatelstva je extrémní a je jen otázkou času, kdy přeroste v otevřený hněv. Prvním náznakem byla násilná říjnová demonstrace na Staroměstském náměstí, která však byla většinovou společností zesměšněna a odmítnuta jako srocení fotbalových výtržníků, zkrátka plebsu. To ovšem bylo ještě předtím, než měli podnikatelé zničenou vánoční sezónu. A ruku na srdce, před námi je ještě několik týdnů a možná i měsíců vyšších či nižších stupňů PES, po nichž dostanou i slušní a bezúhonní zástupci podnikatelské střední a vyšší střední třídy chuť hodit vládě v zastoupení policie na hlavu odpadkový koš a zapálit přitom nějaké to auto. Teď na to ještě nemají čas, bojují o přežití, ale až dobojují, respektive prohrají, nebude to příjemné.
Není proto divu, že se začínají objevovat lidé, kteří začínají s touto společenskou náladou pracovat. Příkladem takového člověka je Daniel Landa. Představovat ho nemusíme, zná ho každý. Což je jeho obrovská devíza. Landa se v úterý objevil na zasedání sněmovního petičního výboru jako zástupce iniciativy Blanický manifest, která sesbírala přes 17 tisíc podpisů. Samotný text manifestu je klasickou Landovou kýčovitou směsicí pseudohusitství, odporu proti „vrchnosti“, přepjatého nacionalismu a vlastenčení (odtud „Blanický“). Po neúspěchu s projektem Žito 44 už chybí runy, mystika a ezoterika, doba si žádá serióznost, a tu se Landa pokouší nabízet.
V jádru seriózní byl, jakkoliv to mnozí těžko připustí, i Landův projev k poslancům:
„Na jaře jsme nikdo nic nevěděli. Všichni jsme se semkli, ukázali jsme, že je v nás obrovský potenciál. Šili jsme roušky, chodili pomáhat, podnikatelé nabízeli zboží zadarmo, heslem bylo spolu to dáme a nikdo neprotestoval. Dnes je to všechno pryč. (…) Kvůli papalášství, bezohlednému, až nepřátelskému přístupu vlády vůči velkým skupinám občanů posílenému katastrofickou komunikací se tento pocit důvěry a jednoty postupně vytratil. (…) Tvrdost omezujících opatření přičítáte nezodpovědnosti nás občanů zbavených práv. Jenže když vy na nás ukazujete prstem, tři prsty ukazují na vás. Jak můžou vládcové napřímo i mezi řádky tvrdit, že to my jsme neschopní idioti, když nám oni sami přerušovanými sériemi chaotických opatření vytváří nepřijatelné prostředí pro život?“
Frustrace lidí povážlivě roste a Landa tyto společenské změny zachytil včas. A co víc, pojmenoval je výstižným a srozumitelným jazykem pro široké masy. Tolik odlišným od zmateného vládního i opozičního ptydepe, se kterým už čím dál tím více lidí ztrácí trpělivost.
Šikovně přitom hraje na všechny struny. Kritizuje vládu, ale současně se staví skepticky k očkování. Vyzdvihuje roli soukromého sektoru, ale zároveň varuje před výprodejem podniků nadnárodním korporacím. Vytváří úderná a snadno zapamatovatelná hesla jako „virový protektorát“. Kus pravdy mu tak těžko mohou upřít jak mladí liberálnější voliči, tak i ti starší konzervativní. Tím, že odmítá extrémy, popíračství i „svědky Covidovy“, ačkoliv o existenci těch druhých můžeme pochybovat, se Daniel Landa stává v podstatě centristou. Bizarní doba, když něco takového může člověk napsat.
Landa má ale také jeden nezanedbatelný problém – vedle adorace oddanými fanoušky má i nesmlouvavé odpůrce, kteří si dobře pamatují jeho aktivity v devadesátých letech, texty písní i dění na koncertech a lidi, na které cílil. Bílý jezdec jede tmou, kdo nám to sem z palmy spad… a tak dále, však už Landu nějaký ten pátek známe.
Tato ostražitost se však může začít drolit, jakmile dojde na otázku přežití těchto lidí v době ekonomické i celospolečenské krize. Bude-li Daniel Landa jediným srozumitelným tlampačem mlčící většiny, „nových disidentů a zoufalců“, jak je v projevu pojmenoval, může se klidně stát, že se za něj postaví i řada lidí, kteří jím dříve pohrdali.
Předvojem Landova vystoupení před poslanci bylo nedělní zveřejnění protestsongu Blanický manifest. Videoklip nasbíral na YouTube za 48 hodin přes 300 tisíc zhlédnutí. Nadprůměrné číslo ještě umocňuje angažmá několika zpěváků, o nichž by doteď asi málokdo řekl, že se spojí s Landou – Josef Vojtek z kapely Kabát, zakladatel skupiny Divokej Bill Václav Bláha nebo zpěvák Čechomoru František Černý. Důvod je prostý – stejně jako Landa trpí vládními opatřeními a „ideologické“ hrany se tak snáze obrušují.
Píseň samotná i klip působí na první pohled spíše jako parodie na témata dezinformační scény. Provokativní apel některých pasáží, jako například „Moc, to jsi ty. Moc, to je tvůj hlas. Mlčení je souhlas. Možná přichází tvůj čas. Moc, to jsme my. Moc, to je náš hlas“, je však neklamnou známkou toho, že Landa moc dobře ví, co dělá.
Pokud totiž něco Daniel Landa ovládá, pak je to schopnost se prodat. Důkazem je i skutečnost, že na jeho vystoupení záhy reagovali premiér Andrej Babiš i dvojministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček. Na kolik jiných vystoupení petentů tihle dva kdy odpovídali? Byli však v defenzivě, opakovali, že sice možná všechno neudělali dobře, ale snaží se, svobodu neomezují, ujistili Landu, že očkování bude dobrovolné.
Andrej Babiš je už dlouhodobě ve schizofrenní situaci. On coby nepolitik dělá tak zásadní a extrémní politická opatření jako žádný jiný politik před ním. Nejraději by se viděl na Landově místě, spílal vládě za všechny ty zmatky, chaos, ale nemůže. Je to jeho vláda, jeho rozhodnutí.
Daniel Landa nemusí nutně hovořit k jádru Babišova volebního elektorátu. Babiš však dobře ví, že jeho voliči Landovu jednoduchému a přímému slovníku porozumí mnohem snáz než čemukoli z druhé strany břehu, Piráty a ODS počínaje a Milionem chvilek konče.
Zatím lze těžko říct, zda je cílem Landovy iniciativy budoucí politické angažmá, vytěžení obchodní příležitosti, nebo čistě občanský aktivismus, tatíkovská revolta pramenící z faktu, že nemůže už skoro rok normálně vydělávat, stejně jako zbytek kulturní scény. Vše samozřejmě může skončit rychleji, než to začalo, Daniel Landa vyjede na turné a Andrej Babiš si bude moci oddechnout. Největším nebezpečím pro něj totiž nejsou profláklé tváře z opozičních lavic, ale někdo nový, mladý, kdo se nezakecá.
