Článek
Řekněme si rovnou, že optimální situace by vypadala tak, že bychom se o výměně šéfa civilní kontrarozvědky nedozvěděli, pokud bychom po ní obzvlášť nepátrali nebo se nepohybovali ve zpravodajském prostředí. Například o výměně v čele civilní rozvědky v září roku 2018 vyšlo pár zpráv agenturního charakteru a tím to v podstatě zhaslo. A to tehdy Marek Šimandl nahradil v čele Úřadu pro zahraniční styky a informace Jiřího Šaška, jenž byl postaven mimo službu kvůli podezřením spojeným s hospodařením tajné služby, takže to mělo celé trochu skandální nádech.
V případě Bezpečnostní informační služby tato optimální situace rozhodně nenastala.
O něco méně vhodný, nicméně pořád únosný scénář by vypadal tak, že by v českém veřejném prostoru proběhla debata o výměně či pokračování stávajícího šéfa, dejme tomu, rok před koncem jeho mandátu (tedy před rokem). Na základě této debaty by se v předstihu ne snad rozhodlo, ale aspoň by se vyjasnily pozice a vyhlídky pro další fungování tajné služby.
A pak je tu samozřejmě ještě nejhorší možná cesta, kterou neomylně zvolila česká vláda: udělat z výměny v čele tajné služby předvolební politikum a nechat kontrarozvědku tápat v nejistotě po blíže neurčenou dobu. To všechno, aby byla situace ještě nepřehlednější, přichází poté, co vláda po celé své působení hýřila chválou na adresu Michala Koudelky, podporovala jeho službu, kde jen mohla, a pravidelně posílala na Pražský hrad marné návrhy na Koudelkovo povýšení do generálské hodnosti.
Ani po tom všem ale není premiér Andrej Babiš ochoten Koudelkovi normálně prodloužit mandát a pouští se do podivných právních konstrukcí, podle nichž bude Michal Koudelka od příštího týdne zastupovat ředitele BIS Michala Koudelku, jemuž vypršel mandát. A to do chvíle, než se vláda vzešlá z podzimních voleb odhodlá jmenovat plnohodnotného ředitele BIS, jímž se může opět stát Michal Koudelka, anebo také někdo jiný.
Premiér Andrej Babiš se zaštiťuje „kontinuitou“, ve skutečnosti dal ale tajné službě jistotu jen na dva měsíce do sněmovních voleb, po nichž se může stát cokoli. Kontinuitu služby, s jejíž prací je podle všech dosavadních vyjádření spokojen, mohl zajistit tím, že by Koudelku ve funkci potvrdil. Tím by jej alespoň do jisté míry vymanil i z vlivu příští politické garnitury, jakkoli platí, že vláda může šéfa BIS celkem snadno odvolat.
Při prodloužení Koudelkova mandátu by Babiš navíc měl podporu velké části opozice – na rozdíl od srovnatelně důležitého jmenování nejvyššího státního zástupce, k němuž ovšem kabinet přistoupil bez okolků. Přesto nemá Koudelka jistého nic, jen nedůstojné provizorium do voleb. A to celkem překvapivě za plné koaliční shody. Na Hradě, kde je Koudelka silně neoblíben, si to zjevně nechce úplně rozházet ani šéf ČSSD Jan Hamáček.
Ten přitom především po kauze Vrbětice velebil Koudelku a BIS, jak jen mohl, naznačoval vlastní zapojení do její zpravodajské hry a zdůrazňoval, že díky práci českých agentů se podařilo vyčistit Prahu od ruských špionů. O několik měsíců později se týž Hamáček za Koudelku postavil chlapáckým prohlášením, že „je to kompetence premiéra a mně nezbývá než to respektovat“.
Provizorní řešení, které z nepochopitelných důvodů vydává za své vítězství vláda i opozice, může mít snad jediné plus: Koudelkova kariéra by mohla opustit čelní místa předvolební agendy. Pachuť nedůstojné snahy nakrmit hradního vlka při minimálních ztrátách na zpravodajské koze tu ovšem zůstane a těsně po volbách při následných vyjednáváních mezi politickými stranami a prezidentem se vrátí na patro v plné síle.
