Článek
Česká politická krajina je už od posledních sněmovních voleb přehledná, neměnná a bezelstná jako Polabí. Všechny průzkumy voličské přízně jsou si podobné. Nahoře je hnutí ANO, pak dlouho nic, pak se o druhé místo pošťuchuje ODS s Piráty a ještě o kousek níž následuje pásmo boje o přežití, kde se šest zbylých parlamentních stran dívá na pětiprocentní hranici vstupu do Sněmovny – tu shora, tu zdola, ale vždycky dost zblízka.
Nehnulo s tím povolební vyjednávání, nehnuly s tím premiérovy kauzy, nehnuly s tím výsledky komunálních a evropských voleb, nehnula s tím ekonomická konjunktura a nezdá se, že by s tím zásadně hnula koronavirová krize.
Zvenčí se na hřiště žádní nadějní hráči nederou, žádné vnější vlivy nedokážou vyvolat zásadnější otřes, který by zamíchal rozložením sil, tudíž je celkem zjevné, že v nadcházejících volbách – nejdřív krajských, pak sněmovních – bude potřeba pracovat s tím, co je momentálně k dispozici.
Zprávy o mírném pokroku v jednáních o opozičním volebním spojenectví proti mocenské hegemonii hnutí ANO v sobě skrývají naději, že se politická scéna možná trochu pohne. Je příznačné, že se věci hýbou především kolem hnutí Starostů a nezávislých. Starostové už si vyzkoušeli úspěšnou spolupráci s TOP 09 a neúspěšnou spolupráci s lidovci. Nyní hledají spojence na dvou frontách u Pirátů a u ODS, přičemž s občanskými demokraty jsou zjevně o kus dál.
Důvody jsou – kromě snahy mocensky zatopit Andreji Babišovi – zřejmé. Koalice Starostů s lidovci (dvou plus minus pětiprocentních stran) ztroskotala v roce 2017 chvíli před volbami na obavách, že dvojkoalice nepřekročí přísný práh deseti procent podpory. Takové obavy by koalici s Piráty nebo ODS (jejichž výsledky se v průzkumech pohybují pohodlně nad deseti procenty) tížit nemusely. Obavy ze špatného výsledku ano, ale existenční obavy lídrů o křesla ve Sněmovně asi ne.
Připusťme tedy na chvíli, že koalice STAN a ODS skutečně vznikne. Do vínku by dostala mnoho rizik, ale také jednu zajímavou šanci.
Šance spočívá v momentální situaci, která nahrává tvorbě politického programu. Hnutí STAN a ODS by za normálních okolností těžko hledaly shodu třeba na přístupu ke stejnopohlavním svazkům, k neziskovým organizacím, k aktivitám občanské společnosti nebo k dalším oblíbeným třecím místům debat mezi konzervativci a liberály. Vlivem koronavirové krize lze však tyto debaty alespoň na chvíli celkem beztrestně upozadit.
Hlavním tématem sněmovních voleb bude vysekání republiky z krize způsobené epidemií. Země bude víc než jindy potřebovat ekonomický program a kdo jej voličům srozumitelně nabídne, může si připsat docela podstatný bonus.
I tady jistě budou hádky. V evropském parlamentu sedí STAN a ODS ve zcela odlišných frakcích – STAN mezi mainstreamovými eurolidovci, ODS jako jedna z hybných sil skeptických konzervativců a reformistů. Hledání shody na evropských tématech, která mohou být pro ekonomické zmrtvýchvstání docela důležitá – ať už jde o společnou měnu, nebo roli Green New Deal – nebude snadné.
I rizik je v rodícím se spojenectví mnoho. Jakousi zkouškou nanečisto mají být na podzim krajské volby. V Královéhradeckém kraji ODS a Starostové uzavřeli volební koalici. Jenže zkouškou nebude jen samotný výsledek voleb, ale také následné vládnutí. Představa, že koalice v kraji nejprve úspěšně „porazí Babiše“ a pak se dva měsíce před sněmovními volbami rozhádá a rozpadne, musí už teď budit ze sna všechny architekty budoucího spojenectví. Stačí se podívat, jak pěkně tříbí vztahy mezi různými stranami složité koaliční vládnutí na pražském magistrátu.
Každý pokus pohnout se strnulou politickou scénou se počítá. A každé spojenectví vyžaduje v Česku notný kus odvahy. Nejen kvůli nepříznivě nastavenému volebnímu zákonu, ale i kvůli minulým zkušenostem od někdejší Čtyřkoalice po nedávnou lidovecko-starostenskou ostudu.
Ani odvaha ale nemusí stačit, pokud ji kromě touhy porazit hnutí ANO nedoprovodí i snaha nabídnout Česku jasnou cestu z koronavirového kómatu. A v tom zatím opoziční strany ve velmi vzácné shodě selhávají.
