Článek
Kritizovat vládní opatření v boji proti šíření nového koronaviru je mimořádně snadné. Buď označíte vládu za bandu panikářů, nebo naopak můžete do kabinetu rýt za to, co všechno nedělá, ale mohl by. Neriskujete nic, oba postoje není problém zaujmout, někteří je stihnou několikrát v rychlém sledu prostřídat, případně zastávat v jednom okamžiku souběžně.
Faktem ovšem je, že koronavirová epidemie je na začátku a nikdo přesně neví, jak se bude vyvíjet. V takové situaci má vláda k dispozici určitý soubor nástrojů, o jejichž užití rozhoduje. Kabinet Andreje Babiše se v Evropě zařadil spíše k těm aktivnějším, takže zakazuje lety, přikazuje karanténu, omezuje vydávání víz, zavádí kontroly na hranicích a tak dále. Hodnotit tyto kroky v reálném čase z hlediska „správnosti“ je velmi problematické.
Možná začas, až epidemie odezní a přijde čas na anatomii české reakce, ukážou se některé nápady jako nadbytečné, nebo nedostatečné. Ukáže se, jestli a jak Česko obstálo v boji s virovou hrozbou ve srovnání s jinými zeměmi. V tuto chvíli nevíme nic nebo téměř nic, jsme v rukou expertních týmů, které pracují na hygienických stanicích i na ministerstvu zdravotnictví.
Jistě se lze opírat do dílčích chyb, jako je situace kolem respirátorů. Aktuální byrokratické zmatky na cestě mezi výrobci a nemocničními sklady jsou neveselou podívanou, která silně komplikuje život zdravotníkům, ale v celkovém obrazu boje s epidemií jde v tuto chvíli spíše o epizodu. Na ostré soudy je skutečně brzy.
Jestli si něco zaslouží v tuto chvíli kritiku, je to forma, kterou vláda svůj boj s koronavirem obalila. Naplno se projevila politická genetická výbava Andreje Babiše a hnutí ANO, v níž je zcela dominantní složkou marketing a snaha vytloukat politické body ze všeho, co se zrovna hýbe.
To, že ministr zdravotnictví odvádí v informování veřejnosti solidní práci a jeho apely míří plus minus na správná místa, tedy na zklidnění situace a potřebu sounáležitosti a spolupráce, anoistickým genům nestačí.
Jen proto, aby si Adam Vojtěch náhodou neužil víc mediálního výsluní, než mu podle Babiše náleží, vidíme i zcela absurdní situace. Nejenže premiér stojí ministrovi zdravotnictví neustále za zády, ale neváhá jej před kamerami ani veřejně ponížit – jako když z Vojtěcha v přímém přenosu lámal informaci o jménu jeho podřízené, která mu poskytla špatnou dílčí informaci.
To samozřejmě nemá s ochranou veřejného zdraví vůbec nic společného. To je jen snaha ukázat se jako omnipotentní manažer řídící souběžně všechno a všechny. Mikromanagementem a naprostým nedostatkem taktu byl Babiš ostatně proslulý už za své byznysové éry. V politice na těchto nešvarech úspěšně staví celý svůj obraz.
Výsledkem jsou nejen bizarní scénky, ale také zcela zbytečně chvástavá a z hlediska budoucnosti velmi neopatrná prohlášení o tom, že v boji s koronavirem jsme nejlepší v EU a že jsme před virem „o krok napřed“. Což je lež, kterou opakuje nejen Babiš, ale i vicepremiérka Alena Schillerová, ačkoli z pozice ministryně financí má minimální pravomoci bezprostřední reakci na koronavirus ovlivňovat. Snaha předstírat, že o koronaviru víme všechno a ostatní by se od nás mohli učit, je z věcného pohledu úplně zbytečná.
Nápadně to připomíná trumpovské chvástání. Americký prezident se mimo jiné nedávno pochlubil, že uchvátil lékaře tím, kolik toho ví o koronaviru. „Každý z těch doktorů říkal: Jak je možné, že toho o tom tolik víte? Asi mám nějakou schopnost od přírody,“ kasal se nedávno Trump na tiskové konferenci v Atlantě.
Babišova komunikace je vlastně podobná, i když o něco méně hloupá. Když se ministryně financí chlubí, že cenovým výměrem na respirátory zatnula tipec „šmejdům“ a „obchodníkům se strachem“, kteří je draze prodávali po internetu, je dobré si uvědomit, že v jistém smyslu se Babišův kabinet chová podobně. Strach z koronaviru sice neproměňuje v peníze, ale v politické body ano, a to zcela cíleně. Posilování image Babiše-spasitele je patrné z každého slova. Do jisté míry je to politická přirozenost, nicméně i ta by měla držet nějaké hranice vkusu.
Pořád ale platí, že tohle je především jakási „divadelní“ kritika či řešení otázky politické kultury. To zásadní, tedy jestli vláda reaguje na koronavirus dobře, nebo špatně, zůstává ve hvězdách.
