Článek
Volební kampaň sice z právního pohledu začala již koncem minulého roku, kdy termín voleb vyhlásil prezident Miloš Zeman, ale skutečné zahájení kampaně jsme viděli až minulý týden. Do arény vstoupila dvě v současnosti nejsilnější opoziční uskupení, která mají ambici a podle některých průzkumů i šanci vytvořit společnou povolební, respektive vládní koalici.
Od dob někdejší Čtyřkoalice v letech 1998 až 2002 se na úrovni parlamentních stran významnější volební koaliční uskupení neutvářelo. To bylo dáno především volebním zákonem, který koalicím násobil pětiprocentní bariéru pro vstup do Sněmovny. Předvolební spolupráce probíhala spíše zařazováním jednotlivých „cizích“ kandidátů na kandidátky silnějších stran (například STAN na kandidátkách TOP 09) a jediný významnější pokus o předvolební koaliční spolupráci mezi STAN a KDU-ČSL před posledními sněmovními volbami skončil dřív, než opravdu začal. Riziko se zdálo být příliš vysoké.
Nebyl to ale jen volební zákon, který vzniku předvolebních koalic bránil. Ostatně obě dnešní opoziční koalice vznikaly ještě v době platnosti volebního zákona před zásahem Ústavního soudu, který pravidla pro koalice zmírnil. Důležitým faktorem bylo vždy také momentální rozložení sil; tentokrát totiž nešlo čistě o motivaci malých subjektů dosáhnout spojením větší síly, ale spíše o snahu zabránit ztrátě voličských hlasů, které by v důsledku mohly usnadnit Andreji Babišovi obhajobu premiérského postu.
Ztrátě voličských hlasů se mnohdy nevěnuje větší pozornost, přitom tento fenomén může výrazně pozměnit povolební hrací pole. Pokud strana skončí byť jen těsně pod pětiprocentní hranicí, její hlasy se „ztrácejí“ úplně stejně jako hlasy strany, která získá 0,1 procenta hlasů. Zjednodušeně řečeno, „její“ mandáty přecházejí na větší, úspěšnější strany, a to v základní logice: čím lepší volební výsledek, tím víc mandátů od méně úspěšných „navíc“.
Obvykle se při volbách ztrácí kolem čtyř až šesti procent hlasů, které voliči rozdají marginálním stranám, jejichž zisk se pohybuje řádově v desetinách procenta, přinejlepším v rozsahu jednoho až dvou procent. Také se ale může stát, že se ztratí třeba pětina hlasů, což představuje velké riziko. V minulých volbách v roce 2017 hranici pěti procent jen těsně zdolala KDU-ČSL se ziskem 5,8 procenta, TOP 09 s 5,31 procenta a nejtěsněji STAN s 5,18 procenta. V reálném ohrožení tedy bylo kolem 15 procent hlasů, které mohly dále posílit pozici vítězného hnutí ANO.
Snad s výjimkou Starostů před sebou tyto strany ani s dalšími volbami v dohledu nemají vyhlídky na výrazně lepší volební výsledky. V bezprostředním ohrožení jsou navíc i další strany (ČSSD a KSČM), takže v případě černého scénáře by ztráta voličských hlasů mohla překročit i 25 procent, jinými slovy – jeden ze čtyř hlasů by mohl propadnout. A to by bylo opravdu hodně.
V době, kdy se současné předvolební koalice domlouvaly, bylo stále nejsilnějším politickým subjektem hnutí ANO, ale jak Piráti, tak ODS se pohybovali výrazně nad deseti procenty a bylo zřejmé, že koaliční partnery si mohou „dovolit“. Strategie, podle níž strana, která není v bezprostředním ohrožení, přijme do koalice slabšího partnera, umožní mu překročit bariéru a zároveň si zachovat vlastní subjektivitu, měla tedy logiku. Předvolební koalicí se měla zabezpečit přítomnost potenciálního povolebního partnera v budoucí Sněmovně.
U obou opozičních koalic je tedy vnitřním pojivem jednoznačné vymezení se vůči Andreji Babišovi. Otázkou však zůstává vnitřní soudržnost, riziko konfliktů, anebo naopak přidaná hodnota tohoto spojenectví. Ani Starostové, ani Piráti nejsou nijak výrazněji ideologicky zakotvení, přičemž se opírají spíše o tradiční liberální (nikoli neoliberální) hodnoty v politickém středu. Hodnotové a ideové spory tak nemusejí být zásadní, kompromis by měl být dosažitelný a dá se předpokládat spíše pragmatická politika.
Výhodou je regionální zakotvení STAN a užší sepjetí tohoto hnutí s místní politikou, která má tradičně největší důvěru obyvatel. Piráti už jsou doma ve velkých městech a mají odtud zkušenosti i s vládnutím, což tedy není vždycky konkurenční výhoda. Každá ze stran oslovuje trochu jinou věkovou kategorii voličů. Z tohoto pohledu se jejich voliči mohou spíše doplňovat a nikoli navzájem „odpuzovat“. Pozoruhodné je, že obě strany plně v duchu zavedených tradic české politiky zcela ignorují sociologicky zajímavou voličskou skupinu mladých vzdělaných žen (30 až 40 let), které řeší otázky rodiny a svého pracovního uplatnění či společenské angažovanosti. Zejména u Pirátů je to dost překvapivé.
Koalice Spolu vyvolává asociaci na známý výrok „Hoši, z vandru domů“, jenž lákal zpět politiky i voliče sociální demokracie, kteří si ve 20. letech odskočili ke KSČ. U aktuální předvolební koalice ale není úplně jasné, kdo byl vlastně na vandru.
TOP 09 vznikla jako mistrovský tah Miroslava Kalouska, který dokázal k nově vznikající straně převést část lidovců. Do čela se postavil Karel Schwarzenberg, což umožnilo vyprofilovat stranu i vůči ODS, především symbolickým využitím v ODS nepříliš populárního odkazu na Václava Havla. Hvězdné období strany ale skončilo, raketový nástup ve volbách 2010 vyústil v takřka raketový sestup o sedm let později. KDU-ČSL dokonce v roce 2010 nepřekročila pětiprocentní hranici a na jedno období vypadla ze Sněmovny, takže volební práh zůstává trvalým a živým strašákem. ODS se sice odrazila od osmiprocentního dna z voleb roku 2013, ale růst preferencí není nijak překotný a skoro se zdá, že narazil na svůj strop.
Všechny tři strany jsou ideologicky a hodnotově zakotvené v konzervativním proudu. U TOP 09 jsou patrné náznaky liberalismu ve vztahu k různým menšinám, u ODS zase občasné přebírání části diskurzu krajní pravice (důraz na pořádek či národ), který není cizí ani lidovcům. ODS a TOP 09 spojuje neoliberální ekonomický přístup s důrazem na malý stát a rozhodující úlohu trhu, zatímco tradiční KDU-ČSL má blíže k paternalistickému přístupu a ochranářskému státu. Lidovci oslovují věřící starší generaci spjatou především s katolickou církví, což ovlivňuje i její regionální zakotvení. TOP 09 a ODS se generační charakteristikou voličů příliš neliší, období, kdy TOP 09 úspěšně cílila na prvovoliče, již dávno minulo.
Významné odlišnosti nalezneme v koalici Spolu ve vztahu k EU, příliv evropských peněz ale pravděpodobně protievropské nálady v ODS celkově utlumí. Vnitřní pnutí bude patrné spíše v otázkách, kdo a jak zaplatí covidovou krizi, tedy v nastavení daní a sociální politiky.
Nelze předjímat, jak nakonec podzimní volby dopadnou. Současná situace naznačuje, že obě koalice představují možné alternativy k Babišově vládě stejně jako to, že možným vyústěním je povolební koalice obou opozičních uskupení. Ovšem scénářů je celá řada a český volič byl nejednou překvapen, kdo s kým a co po volbách nakonec vyjednával. Jednoduché vládnutí nás ale v žádném případě nečeká.
