Článek
Poněkud zvláštní obrázek z knížky pro děti od 4 let se objevil v jedné uzavřené diskusní skupině, do které patřím. Fotku vložila před týdnem kamarádka z Paříže, Češka, která s rodinou žije dlouhodobě v zahraničí a sleduje český i francouzský knižní trh pro děti. Ptala se nás na názor na z francouzštiny do češtiny přeloženou knížku „Zizis et Zézettes“ – původně vydanou ve Francii v roce 2017 – která se nyní dočkala českého vydání pod názvem „Co to tam mám?“.
Na ilustraci ze série „Moje malá proč“ byla holčička v posteli v dětském pokojíku a k tomu popisek: „Pindík a pipinka jsou velmi citlivé části těla. Stačí se jich lehounce dotknout a už cítíme, jak nás to lechtá. Andrejka to dělá ráda, když si jde do svého pokoje odpočinout, hladí si pipinku. Ví, že to může dělat, když ji nikdo nevidí.“
Ve skupině, kde jsou samé matky různě starých dětí, jsme reagovaly vesměs zaskočeně. Řekla bych, že žádná z nás není prudérní, spíš naopak. Ale asi pro žádnou matku/otce není snadné představit si čtyřleté či pětileté, ale i starší dítě v podobné situaci. Zvláště to vlastní.
Ve čtyřech letech vidíme děti jako sexem a myšlenkami na něj absolutně nepoznamenané, sotva rozkoukávající se ve školce, které si spíš budou hrát s legem, panenkami nebo stavět z kostek než potají masturbovat.
Knížku před dvěma lety ve Francii anoncovali jako „nový skandál, který jistě obsadí televizní kanály, komentáře na Facebooku a nedělní ranní show…“ Je jasné, že autoři i vydavatel tušili, že na trh přicházejí s provokativním, třaskavým obsahem a možná to byl i marketingový záměr. Pravděpodobně něco podobného vyvolá titul i u nás, vydavatelství Svojtka & Co. s tím prý počítá a vydání konzultovalo i s odborníky z řad pediatrů. Nad knihou se už pozastavila některá média a diskuse pod články jsou výživné. Knihu nepovažuje za vhodnou například ani sexuolog Jaroslav Zvěřina. Sexuolog Ondřej Trojan by ji doporučil spíše pro starší děti.
Knížka je součástí trilogie – zbývající části se jmenují Smrt a Alergie. Podle ukázek bych řekla, že další dva díly jsou celkem zdařilé a mohou dětem i rodičům pomoci. Vysvětlují a radí, jak se má dítě vyrovnávat s úmrtím v rodině, jak vypadá pohřeb nebo co dítě čeká, pokud je alergik. U „Co to tam mám?“ si nejsem hodnocením užitečnosti už tak jistá. Andrejka a Šimon si navzájem prohlížejí rozdílná pohlavní „vybavení“, srovnávají se s tím, co mají pod šaty rodiče, rozebírají, proč má otec penis trochu nakřivo a maminka „chlupatou pipinku“, řeší se Šimonova erekce, co kdo dělá na záchodě a tak podobně.
Zavolala jsem si na pomoc s hodnocením ty nejpovolanější – potenciální dětské čtenářky. Mám dvě dcery, 9 a 13 let, se kterými si hodně povídáme, a hovory o rozmnožování i sexu už máme z větší části za sebou. Zájem o tato témata jsem poprvé zaznamenala kolem osmého devátého roku. To je také věk, který pro podobná témata doporučuje například psycholog a sexuolog Petr Weiss.
Starší dcera (13) už měla loni biologii v sedmé třídě a před dvěma lety četla docela milou publikaci o dospívání s názvem „Na co se ptají Holky???“ od Sarah Delmegeové. Vzpomněla jsem si při té příležitosti, že já dostala od rodičů v tomhle věku (11–12 let) asi jediný tehdy existující a dostupný titul na toto téma nazvaný Děvčátka, na slovíčko…
Když jsem dětem ukázala novinku „Co to tam mám?“ a četly si některé stránky, zarazil je především podivný (podle nich až „slizký“) jazyk a divné názvosloví. „Před odchodem jde Andrejka na záchod, sedne si na prkýnko a čurá malou dírkou, která je ve štěrbince její pipinky. Pak se jemně utře toaletním papírem zepředu dozadu.“ Stejně jako se to nelíbilo mně, nelíbilo se to ani jim a přišlo jim to nechutně popisné. Vůbec nerozuměly tomu, proč by někdo něco takového chtěl někomu číst – a to ještě nahlas, protože čtyřleté děti samy číst neumí. Každá rodina má většinou pro pohlavní orgány svoje vlastní termíny a jen těžko přijímá ty jiné – které jí zní divně a trapně.
Je tedy podobná knížka potřeba? K čemu je, když se se čtyřletým pětiletým dítětem budeme bavit o masturbaci, pokud se na to samo nezeptá? Proč mu vnucovat něco, na co není ještě zralé ani připravené, a posouvat mu předčasné obeznámení se sexualitou?
Pro starší děti knížka také není, protože pro ně má už moc infantilní názvosloví. Přiměřenější by byly spíš „dospělejší“, třeba medicínské termíny (pochva, penis).
Občas slýcháme, že v některých severských zemích se se sexuální výchovou začíná velmi brzo a děti se například učí nasazovat kondomy na různé atrapy – dokonce i ve školce. Je to však nutné a přínosné? Chceme něco podobného u nás? Připadá vám, že Češi nějak sexuálně strádají nebo jsme prudérní národ, protože se sexuální výchovou tak nespěcháme? Neřekla bych.
Je možné, že si knížka čtenáře najde, protože mezi námi možná existují nesmělí rodiče, kteří těžko hledají slova, jak s dětmi o těchto věcech promluvit, a „Co to tam mám?“ jim pomůže. Nevím ale, jestli se bude hodit už v tak nízkém věku. Patřím k rodičům, kteří by podobnou publikaci dítěti nekoupili a nahlas z ní dobrovolně nečetli. Myslím, že není kam spěchat. Pokud se to téma doma vyskytne, preferuji otevřený rozhovor, kde používám termíny, které máme doma zavedené my. Mám s tím dobrou zkušenost. I bez Andrejky a Šimonka a jejich štěrbinek, erekce, brzkého hlazení a lechtání pindíků/pipinek.
Spíš bych na trhu uvítala publikaci, která by dětem vysvětlila, co je to sexuální obtěžování a pedofilie, aby je včas rozeznaly a mohly se účinně bránit.
Autorka je novinářka, spisovatelka a blogerka.
