Článek
Zaujal myšlenkou, že komunismus nás paradoxně chránil před nebezpečnými ideologiemi, které podle jeho názoru už tehdy na Západě vystrkovaly růžky a teď se na nás valí plnou parou.
„Ukázalo se, že v zákulisí toho Západu, ke kterému jsme přes hranice nakukovali, už pár desetiletí bují nejrůznější další kolektivistické nebezpečné ideologie, které jsme trošku podceňovali. Paradoxně nás před nimi bránil komunismus. Tím, že zakazoval vstup jakýmkoliv ideologiím, tak zakazoval vstup i těmto ideologiím.“
Za nebezpečné ideologie si Klaus dosazuje genderismus, multikulturalismus, NGOismus nebo klimatický alarmismus, což ve skutečnosti nejsou ideologie, ale nálepky, které je hlavně potřeba omílat pořád dokola. To stačí, mějte se před nimi na pozoru, tečka.
Úvaha typu „ostnaté dráty byly i k něčemu dobré“ by někomu mohla připadat jako blasfemie – zvlášť když oficiálním cílem Institutu Václava Klause je „šířit myšlenky svobody, volného trhu, bránit tradiční hodnoty a politickou demokracii“.
Ale u Klause v tom není rozpor. Potenciálním zlodějem svobody číslo jedna jsou pro něj západní elitáři a jejich expozitury. Už ve 20. století je měl prokouknuté.
Myšlenka, že „komunismus zakazoval vstup jakýmkoliv ideologiím“, zaslouží v souvislosti s dobou před listopadem 1989 rozvinout. Zaprvé komunismus na něco takového už ani náhodou neměl, ten na sklonku života i svoji vlastní ideologii rozleptal na cynismus a rituály. Diktatura udržovala ideologický monopol komunismu jako iluzi, o kterou se poručnický stát jakoby opíral.
Za druhé uvnitř společnosti různorodé „ideologie“ existovaly dál, jen to nebyly žádné velké -ismy, ale soubory životních pravd a vzorců chování. Jako třeba „kdo nekrade, okrádá rodinu“ nebo „carpe diem“. Nic moc lepšího po ruce nebylo.
Je-li přesto libo nějakou celospolečensky vlivnou ideologii, pak jí byla pozdně socialistická mutace konzumerismu. Předurčená tím, že v nesvobodě se toho stejně zase tolik jiného než konzumovat dělat nedalo, a tím, že bohužel nebylo tak moc co konzumovat. Shánět, obstarávat, kutit, chatařit, to ano.
Ale v jednom má Václav Klaus určitě pravdu. Když v televizi opakují Chalupáře, musí i ten, kdo nepamatuje premiéru, uznat, že tam žádné „multi-kulti“ opravdu nehrozí. Ne, Evžen Huml je naprosto tradiční, žádná řeč o genderu se nevede. Nevládky ani ekologové se do toho jezeďákům nepletou.
Zdroje sametové revoluce Klaus formuloval už v roce 2003: „Reakcí oné masy „obyčejných občanů“ na nesvobodné poměry byla rezistence, nevýkonnost, náhradní individuální aktivity, atomizace společnosti, pouhé pasivní žití v kulisách propagandy, které už nikdo nevěřil. Byli to však právě oni, kdo svým chováním vytvořili předpoklady pro 17. listopad roku 1989.“
S odstupem dalších tří pětiletek se pomyslný oblouk nad normalizací uzavírá: obyčejní rezistentní občané nejen takticky podkopávali komunismus, ale také odolali svodům kolektivistického nebezpečí. Chalupařil a seděl u televize pěkně každý za sebe, jeden atom vedle druhého. To byly tradiční časy!
