Článek
Takzvaná kauza Peroutka probíhá pátým rokem. Jde o proces velmi důstojný země, která dala světu spisovatele Franze Kafku.
Miloš Zeman si velikánem české žurnalistiky Ferdinandem Peroutkou (1895–1978) vypomohl v lednu 2015. Na den památky obětí holocaustu ho uvedl jako příklad „fascinace intelektuálů naprosto zrůdným učením“, myšleno nacismem. Což měl dokládat článek „Hitler je gentleman“ (který Peroutka nenapsal) a citát „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“ (který Peroutka nepronesl).
To jsou až únavně známá fakta. V soudní při nejde o nic menšího než o jejich potvrzení, nebo rozemletí na dojmy a interpretace. O zápas „knihovny“ versus „Facebook (psali to na internetu)“. O to, jestli je pravda hybrid, nebo ne.
Výsledkem je ale kafkárna.
K obvodnímu soudu se případ dostal ve fázi, kdy Peroutkova vnučka Terezie Kaslová žaluje o omluvu Ministerstvo financí. To je tím, řekl vloni Nejvyšší soud, kdo by měl nést odpovědnost za výroky prezidenta republiky. Ne prezidentská kancelář (žaloba na ochranu osobnosti), ale Ministerstvo financí (odškodnění za nezákonný úřední postup).
Obvodní soud teď dospěl k názoru, že Zemanovy sentence o Peroutkovi nejsou „nesprávný úřední postup“. Což zní naprosto logicky. Když hlava státu řeční, tak neúřaduje.
„Prezident republiky při svých projevech žádné právní normy stanovené pro výkon této veřejné funkce neporušil, a není tedy splněna jedna z podmínek stanovení odpovědnosti státu za škodu,“ sdělila soudkyně Iveta Nedozrálová.
Zaplať pánbůh! Představme si, že by soud rozhodl opačně. A Miloš Zeman by se dal úspěšně žalovat za to, co, kdy-kde-o kom prohlásil. To by se Ministerstvo financí alias daňový poplatník nedoplatilo.
Ne, Zemanovy bonmotáže ani Týden s prezidentem nejsou – nesmí být – úředním postupem. V zájmu nás všech. Soud to zastavil dva kroky před propastí.
A teď vážně. Co na to nejvyšší autorita v justičních záležitostech: zdravý selský rozum?
„Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný,“ píše se v Ústavě. To ale neznamená, že je nedotknutelný. Že stojí nad všemi ostatními za jakýchkoli okolností, že si může říkat, co chce.
Spor o výroky o Peroutkovi je zatížený vadou v systému. Správné by bylo nežalovat o omluvu prezidentskou kancelář, a už vůbec ne Ministerstvo financí (co s tím má generální ředitelství cifršpionů společného?). Ale soukromníka Miloše Zemana, toho času prezidenta republiky.
Co řekl, řekl sám za sebe, byl to jeho projev, předpokládáme, že mu ho nepředepsal někdo jiný. Ferdinanda Peroutku využil jako exemplární příklad o své vlastní vůli. S důsledky by se měl srovnat také sám, respektive advokáti, které si najme. Ouřady a jejich zaměstnanci s tím nemají co dělat.
Konec okénka zdravého selského rozumu.
Druhá cesta, žalování státních institucí, se ukázala jako slepá. Justice z více méně formálních, nicméně stěží průstřelných důvodů – jsme v zemi Franze Kafky – žalobu odmítá. Na podstatu, na spor o pravdivost-nepravdivost a újmu-neújmu, v posledních letech už ani nedošlo, řešila se formální stránka věci.
Bez ohledu na to, jak bude zatím nepravomocný příběh pokračovat, svatá trpělivost Peroutkovy vnučky se vyplatí. Za prvé, Miloš Zeman byl veřejně upozorněn, že manipulace s minulostí není běžný provoz. Za druhé, debatu o nedotknutelnosti hlavy státu potřebujeme jako sůl. Chápat prezidenta vždy jako „prvního mezi rovnými“ by byla chyba, která se spolehlivě vymstí bez ohledu na to, kdo zrovna na Hradě nebo v Lánech působí.
Tohohle všeho by nás samozřejmě Miloš Zeman ušetřil, kdyby netlačil na pilu a místo odměny za nalezení článku atd. uvedl věci na pravou míru. Ušetřil by nás – nebo by nás ochudil o poznání?
Wikipedické heslo „Kauza Hitler je gentleman“ má nějakých 16 tisíc znaků plus bohatý poznámkový aparát. Zatím.
