Článek
Ze všeho nejdřív je třeba říct, že omezení, která česká vláda oznámila, mají jasný a veskrze pozitivní cíl - zastavit šíření nebezpečného viru. Ale jak to i v běžných hádkách bývá: „Nevadí mi to, co říkáš, ale jak to říkáš.“
Ekonomiku zavřít nechceme, říkal plukovník, tedy ministr zdravotnictví Roman Prymula. Omezení se dotknou volnočasových aktivit, dodával. Zavíráme divadla, kina a zoo, sdělil ve čtvrtek. Nezpochybňuji obsah sdělení. Ach, ale ta forma.
Kultura se v českém prostředí rovná volnočasové aktivitě. Kultura se dává do jedné věty se zoologickou zahradou. Kultura je něco, co můžeme zavřít, a ekonomiku to bolet nebude. Kultura je něco, co v diskurzu české vlády, a tím pádem i českých médií, dostává punc zbytnosti.
A to je hluboce neuctivé k těm zástupům lidí, kteří kulturní oblasti věnují svoje znalosti, schopnosti a často i naději na slušné živobytí. Jsou to lidé, kteří pracují většinou bez pevné pracovní doby, po nocích připravují festivaly, diskuze, přednášky, točí dokumenty, filmy, zkoušejí v divadle, zpívají až do úmoru a huntují si těla v tanečních sálech.
Každého volba? Jistě ano, ale když se narodíte s talentem pro tanec, chtěli byste, aby vás nutili foukat sklo ve sklárně nebo montovat ve šroubárně, protože je to „praktičtější“? Mám takový dojem, že to už tu někdy bylo.
Nejde o to, že by vláda neměla omezovat takové aktivity zrovna ve chvíli, kdy potřebuje zamezit velkému shromažďování lidí. Pokud ale nezmění tón a způsob „házení veškeré kultury do jednoho zbytečného pytle“, stane se, že se jednoho krásného dne probudíme a budeme jen prázdné a na výkon zaměřené skořápky.
Ráno vstát, do práce, domů, večeře, spát. Jako stádo stormtrooperů, kterým se řekne, co mají dělat a oni to udělají.
K celé šlamastyce a hlasům, které dávají na roveň divadlo a zoo, se přidává ten, který má kulturní oblast pod svými křídly. „Dělení na ziskové a neziskové je dnes k ničemu,“ prohlásil ministr kultury Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zlé jazyky by mohly souhlasit s tím, že ano, po této krizi už bude jakékoliv dělení v rámci kulturního průmyslu k ničemu, protože prostě nebude existovat.
Pokud se ale stane zázrak a kulturní sektor s nějakou ctí přežije, bude mít další problém. Obrovská část kulturní produkce je naprosto závislá na grantech, které pocházejí mimo jiné právě od Ministerstva kultury. Jsou to ty organizace, akce, spolky a tak dále, které nemají velkou šanci v „mainstreamovém kapitalistickém světě“. To ale neznamená, že nemají svoji uměleckou a společenskou hodnotu a že nemají nárok přežít.
Pokud i druhou, respektive třetí smrtící vlnu kultura přežije, zařadí se na seznam magicky nezničitelných, jako je Semir Gerkhan, Spiderman, opilec, který přelézá plot, hudba Michala Davida nebo mobil Nokia 3310. A v takovém my žijeme světě.
