Komentář: Když je Britům nejhůř, mají ještě panovníka

Tváří v tvář bezprecedentnímu nebezpečí, v jakém se svět včetně Spojeného království ocitl, se nedělní královnino televizní vystoupení dočkalo srovnání s legendárním válečným proslovem Alžbětina otce, kterým král Jiří VI. dokázal 3. září 1939 „restartovat“ otřesenou morálku britské veřejnosti. Srovnání je to oprávněné.

„Žádám vás, abyste zůstali v klidu, byli neústupní a jednotní,“ vzkázal Britům nalepeným u rozhlasových přijímačů pomalým a vyrovnaným hlasem monarcha v proslovu, který řada z nás zná i z vynikajícího filmu Králova řeč.

Královnin televizní proslov, který byl na rozdíl od projevu jejího otce předtočený, se nesl ve velmi podobném duchu. Jen snad byl mnohem osobnější, a to v rovině, která byla v britské královské rodině a hlavně u samotné Alžběty II. dosud nevídaná.

Podoba mezi lety 1939-40 a rokem 2020 je fascinující i v tom detailu, že před 80 lety Jiří VI. a jeho ministerský předseda Winston Churchill vyzývali veřejnost a policii k součinnosti při dodržování základních opatření, jimiž bylo protivné nošení plynových masek nebo dodržování strategického zatemnění coby prevence přesných nacistických náletů.

Britové na začátku druhé světové války poslouchali na slovo. O jejich vnucích a pravnucích se při dost možná nejhorší krizi právě od druhé světové války bohužel nedá říci totéž. Britská média jsou plná příběhů, videí a fotografií dokládajících, že zákaz shromažďování a dodržování bezpečné vzdálenosti bere za hezkého počasí mnoho lidí na lehkou váhu.

Kde je ona disciplinovanost, na kterou apelovala Alžběta II.? Válení se na brightonské pláži a pikniky v londýnském Finsbury Parku jsou vlastně totéž jako roztažené závěsy a rozsvícené lustry při povinném zatemnění v roce 1940. Bombometčíci Luftwaffe by s tímto přístupem měli Londýn jako na dlani už někde nad Calais. SARS-CoV-2 má teď zase mnohem jednodušší cestu z jedněch britských úst a rukou na druhé.

Může za to nejen specifická nátura obyvatel Spojeného království, ale bezesporu i původně velmi uvolněný přístup Johnsonovy vlády k šíření nového typu koronaviru. K tomu přičtěme i chování některých politiků, které ze středoevropského pohledu vypadá arogantně, nezodpovědně a hloupě.

Mám na mysli ministra zdravotnictví Matta Hancocka, který 7 dní po svém potvrzeném pozitivním testu na nový typ koronaviru napochodoval do londýnské haly ExCeL, aby tam neustále smrkaje a bez roušky otevřel nouzovou nemocnici, která kromě čtyř tisíc lůžek skrývá i dvě márnice. Co se dá dělat, PR nade vše, zavelel nejspíš ze zákulisí Johnsonův dvorní stratég Dominic Cummings. To je ten čahoun, který se postaral o pozdvižení svým dosud nevysvětleným krátkým sprintem s batohem na zádech po Downing Street. Ten se stal vizuální zkratkou britské mutace koronakrize.

Ostatně i dosud katastrofální výkon členů vládnoucí politické garnitury velmi pravděpodobně přispěl k tomu, že Alžběta II. usedla před televizní kamery.

Zatímco na brexitové uchlácholení znejistělého národa stačil Boris Johnson a jeho triumfální vítězství v prosincových parlamentních volbách, v době koronakrize „léčba Borisem“ nefunguje. Přiznal to a k překvapení mnohých včetně autora tohoto komentáře i nezvykle rozmáznul dokonce konzervativcům vždy věrný Daily Telegraph. Jeho denní tvorba se v posledních dnech změnila v jednu velkou obžalobu vlády a kritiku absence odpovědí na palčivé otázky týkající se epidemie a zcela přetíženého ostrovního zdravotnictví.

Nepříjemné otázky kolem brexitu dokázali britští politici a různí další koumáci vždycky nějak okecat. Ale chybějící lůžka intenzivní péče, scházející ventilátory a neschopnost otestovat desítky tisíc lékařů a sester se prostě líbivými slůvky opentlit nedají. Královna to ani nezkoušela.

„Ti, kdo přijdou po nás, řeknou, že tohle byla tak silná generace Britů jako žádná jiná,“ vzkázalo svým poddaným Její Veličenstvo Alžběta II. Britové se budou muset hodně snažit, aby těmto slovům dostáli. S výjimkou hrdinných záchranných složek z nich totiž zatím dobrý pocit nemám.