Článek
Jedenáct let staré uznání Kosova nastolil jako problém Miloš Zeman v Bělehradu. Příběh od té doby žije svým vlastním životem. Pojďme se na to podívat, s videorozhodčím nebo bez něj.
Zaprvé se do hry dostalo usnesení Poslanecké sněmovny z roku 2008, kdy Topolánkova vláda samostatnost Kosova de iure uznala. Jde sice o informaci zprostředkovanou Andrejem Babišem z Lán, ale vypadá věrohodně: podle premiéra se prezident při schůzce odvolával právě na to, že Sněmovna tehdy kabinet vyzvala, aby Kosovo neuznával.
A komunistický poslanec Leo Luzar situaci rovnou vyložil takto: „Je čas se k tomu vrátit a říct si, že parlament již v tehdejší době se vyjádřil proti a vláda rozhodla jinak, čili jsme na poloviční cestě ve fázi ratifikace–neratifikace, uznání–neuznání.“
To je už hodně tvůrčí interpretace. Pohledem do internetu například zjistíme, že Kosovská republika má v Praze velvyslanectví i s velvyslancem. Prezident sice podle dostupných informací nepřevzal jeho pověřovací listiny, to by Zemanovi (i předtím Klausovi) spíše ruka upadla. Ale těžko si představit, že by tu vláda nechala léta působit diplomatickou misi státu, který Česká republika neuznává. Takže na žádné poloviční cestě se nenacházíme, Kosovo je uznáno.
Výroky jako ten poslance Luzara navozují dojem, že uznání Kosova je jaksi provizorní, a proto by nebyl žádný velký problém ho zase anulovat. Do toho téma Kosovo koření Andrej Babiš: „My tohle určitě budeme řešit na koordinační schůzce pro zahraniční politiku“ a „bude to předmětem výměny názorů na vládě“.
Ne že by během těch jedenácti let nikdo uznání Kosova nekritizoval a nezpochybňoval – ale nikdy ani zdaleka neproniklo jako regulérní téma do nejvyšších politických pater. A přitom stačilo na letišti utrousit: Nemám rád Kosovo.
Usnesení poslanců z 6. února 2008 se suše shrnuje jako výzva vládě, aby Kosovo neuznávala. Kromě toho, že vládu k ničemu právně nezavazuje, takže ani nemůže zpochybnit její exekutivní pravomoc v zahraniční politice, je na textu zajímavá ještě jedna věc: Nic takového jako „neuznávejte samostatnost Kosova“ v něm černém na bílém nestojí.
Usnesení mluví o „srbské provincii Kosovo“, ale to je logické, protože Kosovo tou dobou ještě samostatnost oficiálně nevyhlásilo. Parlamentní dokument se přísně drží diplomatického jazyka, říká, že „při jednáních o budoucím statutu Kosova nebyly zatím vyčerpány všechny možnosti“ a „řešení statutu Kosova přispívající ke stabilitě na Balkánu a k posílení evropské a světové bezpečnosti musí být v souladu s mezinárodním právem“. Odvolává se také na rezoluci Rady bezpečnosti OSN číslo 1244 z roku 1999, v níž se kromě mnoha jiných věcí „stvrzuje závazek všech členských států respektovat suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie“. Ano – ale v únoru 2008 už po Jugoslávii na mapě Evropy nebylo ani památky…
Můžeme se přít o to, jestli se vláda v roce 2008 apelem dolní komory řídila více, nebo méně. Ale příběh „Sněmovna řekla vládě, ať Kosovo neuznává – vláda se na ni vykašlala – ergo uznání Kosova je pochybné“ stojí na vratkých základech.
A pak je tu – to už bude o něco jednodušší výklad – sama skutečnost, že Miloš Zeman argumentuje usnesením Poslanecké sněmovny. Překvapil. Nejen, že Sněmovna existuje. Významný je dokonce i její odhlasovaný názor!
Jindy prezident s parlamentem až tolik nekamarádí, pokud ho vůbec vnímá. Například když před šesti lety orchestroval vládu Jiřího Rusnoka, která byla u moci více než půl roku bez stop důvěry.
A v útrobách parlamentních archivů se nachází nejen věc Kosovo, ale také usnesení, která by si momentální hlava státu za rámeček úplně nedala. 10. května 2017 například Poslanecká sněmovna „vyzývá prezidenta České republiky Miloše Zemana, aby při výkonu své funkce důsledně a bez zbytečného odkladu dodržoval Ústavu České republiky“. Odhlasováno.
Když se v červenci 1999 probíraly výkony Zemanovy vlády, skončilo to usneseními, že zaprvé činnost vlády neprospívá České republice a zadruhé vláda České republiky ignoruje zásadní usnesení Poslanecké sněmovny.
Ano, i tohle se dělo za opoziční smlouvy ODS-ČSSD. Parlamentu to bylo platné jak mrtvému zimník, vládlo se stejně ještě další tři roky, usnesení neusnesení.
Když jde ale o jedenáct a půl roku staré usnesení ke Kosovu, to je Poslanecká sněmovna Miloši Zemanovi dobrá.
