Článek
Zakladatel WeWork Adam Neumann, který ve firmě zaměstnával své rodinné příslušníky a sám vlastnil množství nemovitostí koupených za peníze z WeWorku a pak mu je znovu za velké peníze pronajímal, byl de facto donucen odstoupit. Pro firmu, jež byla těsně před vstupem na burzu, to nejsou dobré zprávy a její papírová hodnota se vmžiku propadla o cca 30 miliard dolarů.
Podle serveru CzechCrunch.cz má WeWork „aktuálně plné ruce práce při spolupráci s bankéři na tom, aby minimalizoval náklady a optimalizoval procesy tak, aby se firma mohla v co nejbližší době překlopit do potenciálního zisku”.
Necítím se být z té pomyslné staré školy, ale neměla by mít – jakákoliv – firma plné ruce práce s překlopením do zisku poněkud… dříve?
Už nějakou dobu můžeme za magickým slovem „startup“ (pod jehož ne zcela vyjasněnou definici se WeWork řadí nebo minimálně řadil) sledovat mimo jiné model velkých investic do nevydělávající firmy, která se chystá na burzu. Tyto investice jdou primárně do marketingu, protože značka potřebuje mít kolem sebe „hype“, aby byly její akcie ohodnoceny co nejvýš. V takovém případě mohou být investoři po vydání akcií spokojení, a že firma reálně prodělává a že nemá ujasněno, jak a kdy vydělávat začne, může být jedno.
Vždycky jsem to považovala za jednu z těch velkých životních záhad, kterým holt ostatní na světě rozumí (nebo se tak alespoň tváří), a ptát se na to ve společnosti by bylo prozrazením, že toho o dospěláckém světě velkých peněz zase tolik nevím. Ale zdá se, že s každým dalším medializovaným případem této praxe se cesta k divení otevírá víc a víc.
Neukazuje ale případ WeWork i na limity coworkingu jako takového?
Ceny nemovitostí jsou vysoké, týká se to i nebytových prostor. Zaměstnavateli vlastněné ohromné kanceláře, ve které má každý zaměstnanec svůj vlastní pracovní stůl, pomalu mizí. V době, kdy je práce na home office čím dál běžnější, už starý systém není pro některé firmy výhodný. Tady může flexibilní coworking, tedy podnájem pracovního prostoru, přijít vhod. Přidané výhody, kterým rozumím na lokální úrovni (zjednodušení sítě kontaktů, slevy u partnerských firem), si na globální úrovni představit neumím. Mohu se reálně propojit s panem Singhem z Bengalúru jen proto, že nám naše pracovní kouty pronajímá stejná firma?
Adam Neumann představil investorům krásný nový svět, ve kterém všichni pracují dohromady jako jedna velká šťastná globální komunita. Využil trendu coworkingu, prodal tuto představu cool (ne)kanclů majitelům domů, kteří chtějí mít hlavně svou budovu pronajatou a při podpisu dlouhodobé smlouvy podpoří nájemce i finanční pobídkou na vybudování prostor. Za jednotlivé WeWork podniky v zahraničí ručí mateřská společnost, ale pokud zcela zkrachuje, může být taková záruka jednotlivým vlastníkům nemovitostí celkem k ničemu. Spíš než o krizi coworkingu se možná jedná o klasickou krizi až příliš kreativních podnikatelů, která se nevyhne žádnému úspěšnému nápadu.
Firma WeWork se označuje za budoucnost práce. Její stránky jsou plné vět, které jsou trochu cítit bezradností a přes veškerou snahu neříkají nic moc konkrétního. A práce v práci, která svoji vlastní práci nemá tak docela vyřešenou, zní jako škádlení karmy. I kdyby těch futuristicko-optimistických slov o autenticitě, vděčnosti, práci plné života, soudržném týmu a ochutnávkách sýrů bylo ještě stokrát tolik, tak to etické, finanční a personální problémy firmy nesmaže.
