Článek
Na podzim to bude přesně třináct let, co jsem území mezi řekami Moravy a Dyje poprvé označil jako Moravskou Amazonii. Od té doby se z toho stal všeobecně používaný pojem, osvojili si ho nejen dobrovolní ochránci přírody z nevládních organizací, ale rovněž botanici, ornitologové nebo entomologové. Tamní oblast je svým významem skutečně možné přirovnat k deštným pralesům, které sice tvoří jen několik procent území zeměkoule, ale žije tam většina živočišných druhů. A především: také jsou nemilosrdně káceny, takže reálně hrozí rozvrat unikátního přírodního společenstva.
Nehraje se přitom jenom o pár tisíc hektarů na nejjižnějším cípu Moravy, problém má větší rozměr. Mezi Moravou a Dyjí je (zatím) největší komplex lužních lesů ve střední Evropě - s mnoha vzácnými druhy živočichů. Například některé druhy hmyzu žijí jen zde, některé jsou tady nejpočetnější, takže zde mají nejlepší vyhlídky do budoucna. Mimořádně cenné jsou třeba prastaré duby, které jsou pro některé druhy jediným útočištěm. Jenže polovina z majestátních solitérů už uhynula, další usychají.
I když kácení stromů není jediným problémem tohoto území, je jednoznačně tím nejvážnějším. Už za socialismu velkou část jihomoravské krajiny zničila výstavba Novomlýnských nádrží, teď pokračuje likvidace motorovými pilami. Česká republika přitom většinu tamních lesů vlastní, přesto není schopna je adekvátně chránit. Naprostou většinu území mezi Hodonínem a Pálavou spravují Státní lesy, které tamní porosty stále berou více jako továrnu na dřevo než jako přírodní dědictví, které je zapotřebí zachovat. Jak před časem uvedl jeden tamní lesník: „I malé dítě ze základní školy ví, že obilí, když dozraje, je nutné ho sklidit a poorat pro další úrodu. A tak je to i s lesem.“
Skoro by se chtělo vyhlásit konkurz na nějakého supermana, který by dokázal lužní lesy a celé přírodní společenství na moravsko-dyjském soutoku zachránit. První pokusy přišly už před několika desítkami let. Na počátku tohoto století se vláda dokonce usnesla, že zde vyhlásí chráněnou krajinou oblast, ale v roce 2011 z toho vycouvala. Pak se rozhodla chránit území soustavou maloplošných přírodních památek a rezervací. Plán vznikl v roce 2014, ale od té doby nebyla vyhlášena ani jedna. Znamená to, že jsou v současnosti chráněna jen dvě procenta tamní krajiny. Pro srovnání: „zabetonovaná“ Praha chrání na různé úrovni více než čtyři procenta přírody.
Moravská Amazonie se přitom pyšní mnoha národními i mezinárodními tituly: je to kupříkladu biosférická rezervace UNESCO, mokřad mezinárodního významu nebo významná evropská ptačí oblast. Z Bruselu chodí do Prahy pravidelné dotazy, kdy už konečně česká vláda zajistí dostatečnou ochranu tohoto území.
O úrovni ochrany se dlouhé roky přetlačují dvě rozhodující instituce: Státní lesy ČR, respektive Ministerstvo zemědělství na jedné straně a Ministerstvo životního prostředí na straně druhé. Vítěz zatím není jasný, poražený ano: vzácná příroda. Tím, kdo by to ještě mohl změnit a udělat z přírody vítěze, je ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), který v červenci Moravskou Amazonii navštívil. Výsledek se dá shrnout do holé věty s nejasným závěrem: pokračujeme v jednání s Lesy ČR a Ministerstvem zemědělství.
Vyhlášení CHKO Soutok před devíti lety „odpískal“ Brabcův předchůdce Tomáš Chalupa (ODS). Jelikož Brabec opakovaně mluví o tom, co všechno se za vládnutí občanských demokratů udělalo špatně (mimochodem i Brabec byl členem ODS v letech 1991 až 1997), má teď jedinečnou šanci to napravit. Podnik Lesy ČR je sice silným soupeřem, nikoli však neporazitelným.
