Článek
„Vrtání“ – slovník hlavy státu je vážně zvláštní – znamená, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman by zastavení trestního stíhání anuloval. Miloš Zeman ale ví lépe, jak si má žaloba počínat.
„Dva státní zástupci a zejména státní zástupce Šaroch, který ten spis studoval zhruba rok, odvedli dobrou práci a já si jejich práce vážím.“ Kdežto opačné rozhodnutí Pavla Zemana by podle Miloše Zemana bylo špatné, dokonce tak, že by ho bylo potřeba přebít abolicí. „Já věřím, že to nutné nebude,“ řekl.
Nejvyšší žalobce určitě nepatří mezi oblíbence Hradu, minimálně od té doby, co před dvěma lety odmítl pozvání ke schůzce s prezidentem. Ale dát mu najevo, kdo je tady pánem, to je pro Miloše Zemana jen vedlejší motiv. Hru hraje s Andrejem Babišem.
Milosti k mocenským účelům sloužit nemají a nesmí. Ale protože minimálně v tomhle případě zjevně slouží, rozebírejme z tohoto pohledu i možné scénáře. Byla by to milost-účelovka.
Co bude dál? První verze: Pavel Zeman potvrdí, že trestní stíhání je zastaveno. To je vysněná varianta Andreje Babiše. Z odůvodnění žalobce Šarocha sice nevychází čistý jako lilium a s rozhodnutím žalobce se dá určitě polemizovat – ale pořád šlo o standardní právní postup. Vyhrazený v podobných situacích běžným smrtelníkům.
Prezident se svou abolicí by byl tím pádem ze hry, byl by nadbytečný. I proto si Miloš Zeman se vzkazem „udělil bych milost“ pospíšil. Kdyby to byl řekl až ve chvíli, kdy by Pavel Zeman rozhodnutí žalobců potvrdil, neměl by jeho vzkaz zdaleka takovou politickou váhu. Andreje Babiše by k vděku moc nepřiměl, ten by byl v tomhle případě za vodou.
Druhá verze: Pavel Zeman řekne, že trestní stíhání má pokračovat. Miloš Zeman udělí milost. A trable Andreje Babiše jsou zpátky.
Aby abolice platila, musí ji podepsat také premiér nebo jím pověřený člen vlády (což, zvlášť v tomto případě, vychází nastejno).
Babiš by měl na vybranou. Buď podpis připojí a tím stvrdí, že je Zemanovi zavázán. (A mimo jiné mobilizuje účastníky očekávaných podzimních demonstrací.) Anebo od kontrasignace ustoupí, tím pádem se abolice nekoná, trestní stíhání může pokračovat a s Čapím hnízdem jsme tam, kde jsme byli.
Je svým způsobem zvrácené takhle o milosti, téhle unikátní pravomoci hlavy státu zasahovat do lidských osudů, uvažovat. Ale protože byl předseda vlády obviněn a prezident s milostí operuje jako s faktorem moci, není zbytí.
Milost, v tomto případě formou zastavení trestního stíhání, nemusí prezident nijak vysvětlovat a zdůvodňovat. To je zásadní rozdíl oproti státním zástupcům. Žádné devadesátistránkové usnesení, žádné právní argumenty – prostě se rozhodne. To platí pro milosti obecně, je to součást „feudální“ pravomoci, která ale není přežitkem.
Jenomže nikdo asi nepočítal s tím, že by prezident dával milost premiérovi. Že by žalobcům vzkazoval: zastavení trestního stíhání beru, jestli chcete udělat něco jiného, namáháte se zbytečně. Tečka.
Abolice v případě Čapího hnízda by samozřejmě popřela parametry, které si Zeman pro udělování milostí sám stanovil. V jejich jménu byly zamítnuty možná stovky žádostí (Kajínek patřil k výjimkám). S „feudální“ pravomocí Zeman zachází jako feudál, ale ne jako dobrý král.
Milost má být výrazem soucitu, milosrdenství. S tím by Zemanova abolice pro Andreje Babiše neměla nic společného. Byl by to jen trumf nad justicí, tak milosti fungovat nemají.
Typický případ pro abolici: trestní stíhání rodičů obviněných kvůli tomu, že se jim na koupališti utopily děti. Ano, policie se tím zabývat měla, ne, takový případ nemá smysl hnát k pozemskému soudu. Zastavit ho, k tomu by bylo potřeba kus odvahy.
