Článek
Nikoli pět a více let do zahájení stavby, ale pouhý rok. A nikoli až desítky povolovacích razítek, ale už jen jedno. Ohlášenou ambicí nového stavebního zákona je razantně zkrátit povolování rodinných domů, bytových komplexů nebo sportovišť. Těžko se dá ale uvěřit tomu, že to tak skutečně bude. Spíš to vypadá na pořádný malér. Kdo se chystá napřesrok stavět, ať se raději připraví na nejhorší.
Pokud by si někdo dal tu práci a spočítal by, kolikrát ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) za poslední roky řekla, že nový stavební zákon je postaven na principu jeden povolovací úřad, jedno řízení, jedno razítko, mohl by se její výrok dostat na tabuli Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Paní ministryně tomuto svému heslu nejspíš i věří. Stejně jako tomu, že díky zákonu bude stavebník do jednoho roku od podání žádosti vědět, jestli může přiložit cihlu k cihle.
Obávám se, že už je jedna z posledních, ne-li úplně poslední, kdo si opravdu myslí, že nový stavební zákon skutečně současnou nedobrou situaci ve stavebnictví výrazně zlepší. Spíš to vypadá na stavební ostudu. Tedy že se bytová výstavba neurychlí, ale ještě víc zašmodrchá. Přitom zjednodušit povolování nových staveb je zapotřebí jako sůl. Jenže se zdá, že Dostálová navazuje na tradici Járy Cimrmana coby průkopníka slepých uliček.
Pro premiéra Andreje Babiše se přitom nový stavební zákon měl stát jakousi výkladní skříní, která ukáže obyvatelstvu, jak mu jeho ANO pomáhá v bytové nouzi (nebo obcím v budování občanské vybavenosti). Jenže příprava stavební legislativy od počátku vzbuzovala – jemně řečeno – rozpaky. První kritika se zvedla poté, co se ukázalo, že zákon nepřipravují odpovědní státní úředníci, ale privátní experti Hospodářské komory, a to na míru stavebním firmám a developerům. Týdeník Respekt dokonce zjistil, že se proti tomuto postupu ozvala interním dopisem skupina zaměstnanců ministerstva pro místní rozvoj, tedy podřízení paní Dostálové.
Nebyla to zdaleka jediná kritika. Přidali se primátoři a starostové větších měst, nevládní organizace, památkáři nebo Nejvyšší správní soud, který varoval, že soudci budou zahlceni žalobami, protože návrh jednoznačně posiluje pozici investorů na úkor práv vlastníků nebo územních samospráv. Po úpravách v předloze nastala paradoxní situace, kdy se k zákonu otočil zády Vladimír Dlouhý, šéf Hospodářské komory, která původní návrh připravovala.
Začal vznikat podivný slepenec, který dokonce kritizovala expertní skupina Legislativní rady vlády, která podle iRozhlas.cz navrhla projednávání předlohy přerušit a následně přepracovat. Jenže to by se pak nestihl zákon schválit do parlamentních voleb příští rok na podzim a Babiš by nemohl voličům vykládat, jak si teď budou moci rychle postavit cokoli, na co budou mít chuť – i kdyby to v reálu bylo jinak. A tak ministryně spravedlnosti a šéfka Legislativní rady vlády Marie Benešová (za ANO) poslala zákon dál. Další vlna kritiky se nepřekvapivě snesla poté, co předloha dorazila do Sněmovny. K prvnímu projednávání ani ministryně Dostálová na schůzi nedorazila, protože byla v karanténě kvůli koronaviru. Ale legislativní kola se musela točit dál, aby se zákon dal schválit před volbami.
Nastala další paradoxní situace. Přestože výslednou podobu označila Dostálová za těžce vyjednaný kompromis, sama chce nyní nachystat komplexní pozměňovací návrh, který má zákon zásadně změnit. Ten zákon vzniká od roku 2017! A jeho tvůrce ho dodělává v poslanecké lavici? Takový postup ministra při projednávání vlastní předlohy snad nemá v polistopadové historii obdobu.
Navíc ještě musíme počítat s tím, že k legislativnímu slepenci ještě přibude nepochybně dost poslaneckých úprav. Co z toho, proboha, může vzniknout? Uvidíme prý na jaře, kdy by měl zákon začít platit. Všem, kteří se chystají příští rok stavět, držím palce a přeji pevné nervy.
