Článek
Kuchyňka na magistrátu hlavního města Prahy je znovu středem zájmu. Bulvár zjistil, že do ní pro potřeby kanceláře primátora přibyl kávovar za 100 tisíc korun, a řádně ho v tom vymáchal. Primátora.
„Během několika málo vteřin vykouzlí z výběrové kávy co nejlepší nápoj tmavé barvy a pronikavé vůně. Obsluha je dokonale jednoduchá. Snadno si nastavíte svůj oblíbený druh kávy pomocí vlastního displeje,“ chválí přístroj na webu obchodník s domácími spotřebiči. Nicméně hypotézu, že celá akce je jen rafinovaný marketing, asi zavrhněme. Významnější než mechanismus mletí jsou ohlasy politiků.
Víceméně z nich vyplývá, že u nich se v kancelářích pije maximálně voda z vodovodu.
„Primátor Hřib neváhá Pražany poučovat o tom, jak se musí zdražovat jízdné v MHD, protože chybí peníze v rozpočtu města, ale sám zaměstnává armádu poradců za půl milionu měsíčně a jako třešničku na dortu si nechá objednat do kanceláře kávovar za 100 tisíc. To asi aby si jeho plejáda poradců měla kde uvařit kafíčko.“ (Alexandra Udženija, ODS)
„Má to silnou symboliku, která ukazuje, že papaláši pijí víno a po ostatních chtějí, aby pili vodu, a ještě šetřili.“ (Hřibův nominální koaliční spojenec Jiří Pospíšil)
Pirátský primátor rozporuje, že nepije víno, ba dokonce v práci ani kafe, protože pije čaj z Tchaj-wanu. A vůbec, kávovar za sto tisíc nežádal, objednávku podepsal odbor služeb. Zdeněk Hřib to může na sociálních sítích opakovat do aleluja, ale marně. Mechanismus mletí funguje jinak. Obsluha je dokonale jednoduchá.
Kávovar za sto tisíc je totiž symbol, a to symbol statusový. Jsou k mání kávovary za 90, za 75, za 65 tisíc, ale ne, on (personifikace problému do jediné osoby, jako by nikdo jiný přístroj nepoužíval, je automatická) musí mít kávovar za sto. Jde o podobný PR problém, jako když si odborář Dufek vzal do televizního studia nápadné hodinky za 120 tisíc.
Důležitou roli hraje i sám nápoj. Káva prýštící z takového kávovaru se mění na důkaz dopřávání si a požitkářství, jsou to hotové kávové bakchanálie. V práci kávu upíjí pomalu každý, ale když si vaří „kafíčko“ plejáda poradců, je to hned jiné kafe. Kávička za 100 tisíc, na to vás užije, vy papaláši! Vox populi.
Marnost Hřibovy obrany vyplývá z toho, že jde o totálně jednoduchý, každému srozumitelný příběh.
Zastupitel za ANO Ondřej Prokop, který se nad ním na Facebooku také pohoršoval, pro ještě větší názornost připojil fotografii kávovaru za pět tisíc, který byl prý na magistrátu v permanenci za Adriany Krnáčové: „Z té byste si, pane kolego, měl vzít příklad!“
Jiný zastupitel ANO Radomír Nepil v Blesku sčítá: „To je neskutečné! Za ty peníze mohlo být třeba osm notebooků pro děti z dětských domovů pro distanční výuku nebo téměř dva tisíce obědů zdarma pro školáky v rámci pražského projektu Obědy pro děti.“
Z ANO zní spravedlivé rozhořčení a při této příležitosti mohou zájemci porovnat, na kolik obědů a notebooků politici ANO rozpočítali například používání služebního Superbu manželem hejtmanky Pokorné Jermanové, případně hity její éry jako smlouvy na monitoring hudebních festivalů. Přepočteno na kávovary, z toho by neusnuli nejmíň do Vánoc.
Odzbrojující srozumitelnost kauzy kávovar zároveň vysvětluje, proč je z ní takové haló, i když se v rámci veřejných financí jedná relativně o drobné.
To když přijde xtý dopis z Bruselu, že předseda vlády je ve střetu zájmů, protože dál ovládá Agrofert čerpající dotace, jde o záležitost stokrát monstróznější, ale také – právě proto – pro řadu lidí stokrát abstraktnější než kafemašina na magistrátu. Babišovy miliardy jsou také symbol, jenže naleštěný kávovar v kuchyňce před vyhřátou kanceláří si jde představit líp. Proto funguje. Na lidi.
