Komentář: Katar pořádá lehce bizarní atletický šampionát, aby ukázal světu, co je zač

Ačkoli chápu, že to mnohým vyznavačům královny sportů jménem atletika přijde nepochopitelné, až urážlivé, asi nebude daleko od pravdy teze, že pořádání MS v atletice je pro Katar jen jednou ze součástek příprav na organizaci něčeho, při vší úctě, mnohem většího. A sice fotbalového mistrovství světa, které Katar uspořádá v roce 2022.

Protože má pouštní země zanedbatelnou sportovní tradici, tím pádem i minimální zkušenost s organizací sportovních podniků, „trénuje“ v posledních letech na spoustě jiných šampionátů. Po Asijských hrách se tu namátkou konala MS v házené, boxu, silniční cyklistice, v plavání… V Kataru se pravidelně uskutečňují důležité tenisové či golfové turnaje či závody MS silničních motocyklů.

To vše proto, aby Katařané vyspěli po organizační stránce, aby vlastní obyvatelstvo seznámili s kouzlem světového sportu, což se zjevně nedaří dokonale, pokud vůbec. A hlavně aby se Katar odprezentoval světu jako… mocnost.

Pokud jste teď vyprskli smíchy, tak vězte, že jsme právě narazili na podstatu věci a patrně hlavní motivaci katarských investic do sportu. Díky příjmům z těžby ropy a zemního plynu totiž katarský stát nemá nouzi o hmotné prostředky. Ale zato vnímá deficit v renomé, jemuž se ve světě těší.

A tak si ho za peníze, jimiž opravdu šetřit nemusí, svým způsobem kupuje. Diplomatičtěji řečeno: snaží se změnit ten stav věcí, že když někdo nyní zaslechne slovo „Katar“, nenapadne ho buď nic nebo zánětlivé onemocnění sliznice nebo beduín s velbloudem. Snahou Kataru je ukázat světu, že je teď opravdu něčím jiným.

Kdo Dauhá navštíví, vidí, že bohatství tu doslova vizuálně leze ze země, ať už v podobě mrakodrapů či architektonických skvostů typu budovy Muzea moderního arabského umění. Anebo sportovních stadionů. Malá ukázka:

Jinými slovy: Jste pohádkově bohatá země, návštěvník Dauhá to vidí všude kolem sebe, i kdyby měl dioptrií víc než Gustáv Husák. Ale ve světě vás pořád všichni mají za zaostalé moře písku. No tak se začnete prezentovat. Třeba tak, že si v Paříži koupíte fotbalový klub. A do něj si za naprosto nesmyslné peníze, které se vám nikdy nemůžou vrátit, pořídíte slavného brazilského útočníka Neymara.

A klidně byste za něj dali pětkrát, desetkrát víc, to je úplně jedno. S penězi problém není. Jde o to, aby si sakra někdo všiml, že vy jste Katar. A že na to máte.

Jen tak na okraj: Kombinací „Brazilec v Paříži“ si zajistíte tisíce mediálních titulků nejen v Evropě, ale i Jižní Americe, což se také hodí. Ale pojďme dál.

Ptáte se, proč zrovna sport? Odpověď už jsme naznačili, má obrovský mediální dopad, zajímají se o něj prakticky všechny vrstvy obyvatelstva, víceméně všude po zeměkouli.

Starší z nás si pamatují, že země typu Německé demokratické republiky si v dobách studené války na medailích z olympiád prakticky budovaly svoji identitu a mezinárodní reputaci. I mladší si na dovolených možná všimli, že když dnes v Brazílii, Egyptě, Řecku nebo v Thajsku zmíní Českou republiku, první reakce místních asi bude znít: Pavel Nedvěd.

Čili už víme, že ze všech způsobů, jak se ve světě prezentovat, jest nejefektivnější sport. A ze všech sportů pak fotbal. A proto vrhl Katar tolik úsilí (a prostředků, ať už transparentních, či jiných) do kandidatury na pořádání MS ve fotbale 2022. A uspěl.

Pořádat ho bude na klimatizovaných stadionech. I na stadionu Chalífově, který teď hostí MS atletů.

Ale zpět k MS ve fotbale. Vedle reputace to samozřejmě znamená další obrovský impuls pro už tak megadynamickou ekonomiku země. Kvůli mistrovství, které vedení Mezinárodní fotbalové federace FIFA Kataru přikleplo, se v zemi staví obrovské stadiony, buduje se v ní další dopravní infrastruktura… A někdo na tom vydělává ne stamiliony, ale miliardy. Samozřejmě.

A o Kataru se v posledních deseti letech po celém světě mluví a píše násobně víc než kdy předtím. Pravda, zdaleka ne vždy v pozitivních konotacích, protože hlasitá podezření na úplatkářství spojená s Katarem následnou vlnou vyšetřování prakticky rozbila zdánlivě staletou říši Seppa Blattera jménem FIFA. Ale Kataru už pořadatelství MS nejspíš nikdo nevezme, to je prostě fakt.

A tím jsme si snad dostatečně popsali motivace, vysvětlující, proč se ve sportovním světě, včetně pořádání MS v atletice, stát Katar tak intenzivně angažuje.

Nabízí se otázka, proč všechny tyhle katarské touhy nacházejí tolik sluchu u mezinárodních sportovních asociací, které pořadatelství velkých šampionátů přidělují.

Odpověď je nabíledni: Jdou za silou peněz. Někdo v tom může spatřovat špinavost, jiný pochopí, že je to prostě realita současného světa.

O pořádání MS 2019 v lehké atletice se ucházely tři kandidatury: katarské Dauhá, Eugene v americkém Oregonu a Barcelona. O všem rozhodovalo 27 lidí z vedení IAAF, Mezinárodní atletické federace. Katalánské město odpadlo už v prvním kole. A pak už nastoupila diplomacie. Rok 2019 dostalo Dauhá, šampionát v roce 2021 Eugene.

Znalci prostředí poznamenají, že město Eugene je spojené s centrálou firmy na sportovní oblečení Nike, která je samozřejmě úzce spojena i s atletikou. A mnohé osvětlí i pohled na seznam partnerů IAAF. Vězme, že Mezinárodní atletickou federaci sponzorují jako oficiální partneři japonské firmy TDK, Seiko a Asics. A spolu s nimi Qatar National Bank.

Tolik asi zásadní vysvětlení toho, proč se šampionát koná v Asii. A konkrétně v Kataru. Síla peněz jde odtud, popsali jsme si proč. A míří za ní i atleti.

A to navzdory tomu, že v Dauhá mají teď přes den kolem 40 stupňů Celsia, což je pro vytrvalostní disciplíny, které se odehrávají mimo klimatizovaný stadion, nepříjemné. Maratonci či chodci sice startují až někdy kolem půlnoci, kdy je přeci jen trochu chladněji, ale peklo je to pro ně pořád.

Stejně tak se tu šampionát koná navzdory tomu, že katarská veřejnost zjevně lehkou atletikou nežije, protože má přeci jen jiné sportovní tradice. Konkrétně závody velbloudů, sokolnictví nebo motoristické závody v dunách. To není pokus o nejapné vtipkování, to je prostě místní realita. Srovnatelná třeba s tím, že v Česku milujeme lední hokej a nechápeme kriket.

Existuje předpoklad, že až se v Kataru bude pořádat fotbalový šampionát, přijede do země mnohem mnohem víc zahraničních fanoušků než na atletiku. A že turnaj toho nejlepšího ve fotbale přivábí i samotné Katařany, kteří sice na domácí ligu v tomto sportu skoro nechodí, zato s velkou oblibou sledují na kabelovce přenosy z anglické či španělské ligy nebo z Ligy mistrů.

Ano, pokusy prolnout netradiční sportovní destinaci se specifickými klimatickými podmínkami, ale obrovskou ekonomickou silou, se světem sportu definovaným tak, jak jsme na něj zvyklí z našich zeměpisných šířek, vyznívají někdy poněkud absurdně, to bezpochyby.

Možná je to jen malá, v celkovém kontextu samozřejmě, takřka srandovní předzvěst blížících se významnějších střetů. A to se specifickými kulturami zemí s mimořádně dynamickým ekonomickým růstem, jako jsou Čína, Indie či třeba Indonésie. Logicky se budou stále výrazněji hlásit o své místo na slunci, a to v rolích pro nás Evropany dosud nezvyklých.

Zkusme to brát tak, že pokud se světy odlišných kultur pokusí pochopit se teď navzájem lépe na sportovních stadionech, třeba pak bude snazší srovnat se spolu nějak na planetě i v záležitostech podstatnějších. Třeba v otázce vývoje světových trhů, navzdory tomu, že na nich zuří boje výrazně nelítostnější než na jakékoli závodní dráze.