Komentář: Kardinál Duka stojí proti papeži Františkovi. Dohnaly jej staré sexuální kauzy

„Delikty sexuálního zneužití urážejí našeho Pána, působí fyzickou, psychologickou a duchovní újmu oběti a zraňují společenství věřících,“ napsal letos v květnu papež František ve svém „motu proprio“ neboli normách závazných pro celou katolickou církev.

Dokument, navazující na únorový vatikánský summit o sexuálních zločinech duchovních, zavádí mimo jiné nové postupy pro hlášení těchto případů a jejich předávání policii (tedy už žádné vnitrocírkevní šetření a závazky obětí k mlčení navenek), přísné postihy pro duchovní, kteří tyto zločiny kryjí – a také důslednou ochranu a respekt k obětem či lidem, kteří na tyto praktiky v církvi upozorní.

A teď to srovnejme s realitou pražského arcibiskupského paláce.

Začít můžeme pokornými slovy kardinála Duky z letošního března, která jako by v tu chvíli korespondovala s přístupem Vatikánu. Duka tehdy reagoval na pořad Seznamu o otřesných svědectvích žen, které promluvily o dlouholetém zneužívání ze strany kněze a desetiletém následném mlčení českobudějovických biskupů: kardinál Seznamu děkoval za práci na reportáži a projevoval lítost obětem.

Pak ale následovaly všední dny – a ty ukázaly, jak je to s ochranou a chápáním obětí ze strany kardinála Duky ve skutečnosti.

Se svými případy se totiž médiím začali svěřovat další lidé, kteří byli posilněni papežovou vůlí přestat nad těmito věcmi zavírat oči. Pražský arcibiskup začal být poněkud nevraživý, začal zdůrazňovat možnou nevěrohodnost svědků či obětí a následně si začal protiřečit.

„Netvrdím, že se nemohla stát chyba. My však nemůžeme jít s takovou kauzou hned na veřejnost. Prvně se musí prokázat, že skutečně existuje, že to například není křivé obvinění,“ řekl v Katolickém týdeníku, aby vzápětí dodal, že církev tyto případy vyšetřovat nemůže a ani neumí. Jak tedy chce prokázat, že případ existuje, či neexistuje?

Kardinál Duka tak tehdy do jisté míry obhajoval – z pohledu dnes papežem vyžadovaných norem neobhajitelný – postup, kdy českobudějovičtí biskupové deset let znali svědectví žen o zneužívání ze strany kněze V. Z. a případ nedokázali uzavřít a policii o něm neinformovali. Jediné, co udělali: kněze přeložili z jedné farnosti na jinou.

Jak přitom po zveřejnění případu na Seznamu policie za šest měsíců vyšetřila, skutky se opravdu staly, kněz „vůči ženám zneužil jejich závislosti na něm jako na všeobecně respektované osobě“, ale případ byl kvůli promlčení odložen. Muž tedy stíhán nebude.

„Zdůrazňuji, že kompetentním je v této věci pro první vyjádření českobudějovický biskup Kročil jakožto ordinář kněze a dále Svatý stolec, který řeší tento případ po církevně trestní stránce,“ napsal kardinál v úterý v reakci na tento případ na svém facebookovém profilu. Žádné projevy pokory či lítosti vůči obětem, byť skutky kněze jsou nyní pojmenované i policií.

Místo toho se na kardinálově Facebooku rozjela čilá diskuse jeho podporovatelů napadající věrohodnost obětí a svědků, kteří přicházejí se svým svědectvím po mnoha letech. Přitom každý, kdo se problémem zneužívání zabývá, potvrdí, že tento nejdřív vytěsněný neblahý zážitek a následně s dlouhým odstupem řešený problém je celkem standardní projev u většiny obětí.

Nejcyničtější přístup zvolil kardinál a jeho příznivci vůči muži, který byl na začátku 90. let několik let ubytovaný jako student v klášteře dominikánského řádu a který dnes (kvůli své ochraně pod změněnou identitou) vypovídá o tom, že byl tehdy od svých šestnácti do devatenácti let zneužíván dvěma členy řádu a že o tom informoval tehdejšího provinciála dominikánů Duku. Ten mu ale neuvěřil.

Tento případ samotný Duka nevyvrací, dokonce sám o duchovním, na kterého si u něj tehdy muž stěžoval, mluví jako o sexuálním predátorovi, což se prý projevilo až v dalších letech, po jeho odchodu z kláštera. Jenže se zneužívaným mužem, který dodnes vlivem zneužívání trpí posttraumatickou poruchou a dalšími zdravotními handicapy, se kardinál Duka rozhodl jednat spíš jako se sprostým podezřelým.

Muž se od letošního jara snažil po letech o osobní setkání s kardinálem. Čekal, jestli pro něj bude mít Duka po letech slova pochopení či lítosti nad tím, že mu tehdy nevěřil. Duka ale setkání odmítl. Muž následně ve spolupráci s právníkem podal na kardinála trestní oznámení za krytí pachatelů trestných činů. Ani to zatím kardinála k jasnému postoji nepřimělo.

„V dávném případu z roku 1994 jsem jednal vzhledem k předloženým tvrzením a tehdejším možnostem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s kanonickými i světskými zákony,“ uvedl stroze k případu na svém Facebooku Dominik Duka.

De facto se tím dotkl podstaty svého přístupu k obětem na jedné a podezřelým duchovním na druhé straně: Duka reprezentuje církevní proud starší generace odkazující se na „tehdejší kanonické zákony“. Nejspíš má pravdu. Dřívější běžná praxe byla vyslechnout oběť a v rámci církevního procesu poslat duchovního sloužit do jiné farnosti. To je ale dnes i v katolické církvi naprosto neobhajitelné. Chránit obžalovaného a ne oběť papež zcela zavrhuje.

Dukův mírně řečeno konzervativní postoj vede k tomu, že část věřících (viz komentáře na kardinálově Facebooku) oběti napadá a obviňuje z dehonestační kampaně proti církvi. Dukův mediální poradce Romuald Štěpán Rob šel dokonce tak daleko, že na výslovné přání oběti odmítal odstranit z Facebooku údaje v jednom z komentářů, které mohly vést k odkrytí pravé identity zneužitého.

„Pan kardinál Duka je starý muž. Myslím si, že je pro něj v jeho letech velmi těžké reflektovat téma sexuálního zneužívání, zvlášť v momentě, kdy má opouštět arcibiskupský stolec,“ pravil letos na jaře celkem shovívavě Jiří Kylar, muž, který byl rovněž obětí sexuálního zneužívání v církvi a pomáhá lidem, kteří zažili podobné trauma.

Chtít po kardinálovi, aby najednou překročil svůj stín, je asi nemožné. Navíc v situaci, kdy de facto v pozici pražského arcibiskupa dosluhuje. Už loni předal papeži rezignaci kvůli dosažení věku 75 let a teď zůstává v úřadu do doby, než papež rozhodne, kdo ho nahradí.

Duka je symbolem toho, jaké prostředky se v katolické církvi – nejen té české – volily v kauzách sexuálního zneužívání v minulosti. Jeho někteří příznivci dávají najevo, že nedůvěra k obětem a shovívavost vůči podezřelým jsou pro ně i dnes přijatelným řešením.

Pštrosí politika nikdy žádný problém nevyřešila. Podmínky k sexuálnímu zneužívání, tedy ovládání důvěřivých „oveček“ někým, kdo nad nimi má moc plynoucí z kněžského („svatého“) postavení, zmizí, pokud ti, co jsou nahoře, problém pojmenují, budou před ním varovat a viníky vyzývat k odchodu.

Nejen všem minulým i současným obětem přeji, aby přesně takový styl vyznával nově vybíraný pražský arcibiskup. Mimochodem muž, na jehož výběru se v České republice podílí papežský nuncius Charles Balvo.

Ten, který nedávno Seznamu řekl: „Neexistuje nic, co by mohlo ospravedlnit chování duchovních, biskupů a kněží, kteří někoho sexuálně zneužívali. Nejdříve je nutné myslet na potřeby obětí.“