Komentář: K vakcínám jsem skeptický. Proto mám dvě dávky a vyhlížím třetí

Když jedu v kánoi, mám na sobě vestu. Stejně tak ji mají olympionici, kteří umí plavat asi tak stokrát lépe než já. Každý doufá, že tu vestu nebude potřebovat. Ale praxe ukazuje, že kdyby je divoká voda semlela, může jim vesta (a helma) zachránit život.

Tento článek odkazuje na data, protože to je nejlepší základ pro užitečné rozhodování. Ale musíme si přiznat, že náš mozek neumí přirozeně pracovat s daty a pravděpodobnostmi. Zato velmi ochotně vnímá příběhy. Metafora, kterou si náš mozek zvolí, ovlivní směr našeho uvažování.

Někdo preferuje příběh „policejního instruktora, který vytrénuje náš imunitní systém proti zatím neznámému nepříteli“. Vtipný komiks vysvětluje mRNA vakcíny na Hvězdných válkách. Já jsem po dlouhém přemýšlení zakotvil u metafory záchranné vesty.

Neříkám, že byste se měli očkovat jen proto, že vám to radí bývalý prezident USA, současný prezident USA nebo český premiér. Neříkám, abyste měli nekritickou radost z očkování. Já taky nejsem žádný fanoušek jehel. Popravdě bych raději psal o něčem jiném. Ale očkování je největší vědecko-společenské téma současnosti. A je tedy užitečné, abychom se o vakcínách všichni naučili přemýšlet skepticky.

Když říkám skepticky, myslím tím opravdovou skepsi. Automatické nebo instinktivní odmítání není skepse. Trvání na svém za každou cenu není skepse. Očkování budí hodně emocí, a snadno se nám stane, že nám emoce vnutí názor. A ten si pak až následně budeme rozumově zdůvodňovat. Proto je užitečné dívat se na reálná data v reálném světě.

Vědci jsou skeptici z povolání. U procesu schvalování vakcín je to perfektně vidět. Vakcína musí projít náročným martyriem klinických testů. O každé látce vědci napřed předpokládají, že nefunguje. A vakcína je musí reálnými výsledky přesvědčit, že funguje. Na těch pět vakcín proti covidu, které všichni známe, připadá stovka vakcín, které přísnými testy neprošly.

Jsou tu vakcíny moc brzo? Ještě před rokem jsem byl přesvědčen o tom, že na účinné vakcíny proti covidu budeme muset čekat minimálně do roku 2021, spíše déle. Hlasitý optimismus Donalda Trumpa, který už v březnu 2020 předpovídal vakcínu do „několika měsíců“, jsem bral spíše jako politický výrok. Viděno zpětně nebyl Trump nejlepším zdrojem důvěryhodných informací o covidu, ale s tou vakcínou se trefil.

Obvykle trvá testování vakcín déle. Je potřeba najít finance a dobrovolníky. Během pandemie nebyl problém ani s jedním, vlády daly vývoji vakcín prioritu a finanční injekci. Pomoci chtěli všichni.

Vědci přihlášené desetitisíce dobrovolníků náhodně rozdělí do dvou skupin: jedna dostane testovanou vakcínu a druhá dostane látku bez účinku (placebo). Ani lékaři nesmí vědět, která skupina je která, aby se zabránilo zkreslení. A čeká se na výsledky.

Zatímco u jiných vakcín trvá třeba i několik let, než se nasbírá dostatek dat, u vakcín proti covidu na to stačilo přibližně sto dní. Virus SARS-CoV-2 se totiž v roce 2020 šířil prakticky po celém světě, a nebyla tedy nouze o příležitosti se nakazit. Už na konci roku 2020 tak měly firmy Pfizer a Moderna dostatek dat na to, aby mohly požádat o schválení vakcín k jejich nasazení.

První publikované výsledky byly opravdu přesvědčivé. Třeba Moderna ukázala americkému úřadu pro schvalování léků (FDA) doklady o testování vakcíny na více než 27 tisících lidí po dobu více než sto dní:

Z tohoto výsledku pochází i známý údaj o 94,5procentní účinnosti vakcíny Moderna (PDF). Výsledky Pfizeru byly podobné: 95procentní účinnost (PDF).

Pro někoho je důležitější schopnost vakcíny ochránit proti těžkému průběhu covidu, případně proti úmrtí. O tom máme více informací díky nasazení vakcín do klinické praxe. Čísla ukazují, že vakcíny reálně chrání lidi před onemocněním, těžkým průběhem i úmrtím.

Vakcína nicméně neslibuje stoprocentní ochranu. Není to sérum nesmrtelnosti. A tak se stoupajícím počtem naočkovaných lidí začne docházet k tomu, že bude stoupat i počet lidí, kteří onemocněli, nebo dokonce zemřeli, přestože očkování podstoupili. To ale neznamená, že očkování nefunguje. Opět nám pomůže metafora záchranné vesty.

Žádná vakcína nefunguje na 100 procent. Vakcína ani nedává lidem do krve protilátky. Vnese do těla informace, kterou náš vlastní imunitní systém využije k tvorbě protilátek. Když má váš imunitní systém problémy, nemusí vyvinout účinné protilátky nebo jich nevytvoří dostatek.

Praxe ukazuje, že vakcíny chrání před těžkým průběhem covidu. Názorně je to vidět na hospitalizacích i úmrtích. Například data z USA uvádějí, že v květnu 2021:

Podíl očkovaných byl začátkem května 43 procent. Kdyby očkování nechránilo, byl by stejný podíl i mezi hospitalizovanými a mezi mrtvými. Namísto toho jsou ale podíly dvacetkrát i vícekrát nižší, což opět ukazuje na vysokou účinnost očkování.

Pandemie se tak nyní nejvíce dotýká oblastí, které mají nízkou proočkovanost. „V některých amerických státech je až 99,5 procenta všech covidových úmrtí mezi neočkovanými lidmi,“ uvedla Rocchelle Walensky, šéfka amerického úřadu CDC pro monitorování a prevenci nemocí. „To jsou všechno úmrtí, kterým se dalo zabránit,“ dodala.

Důležité je soustředit se na pravděpodobnosti. A očkování prokazatelně a mnohonásobně snižuje pravděpodobnost, že se u očkovaného rozvine těžký covid, nebo že dokonce na covid zemře.

V Česku začátkem roku 2021 epidemie zuřila ve vší síle. V lednu a únoru umíralo přes 130 lidí denně, v březnu dokonce přes 200 lidí denně. Nemocnice byly plné, jednotky intenzivní péče nestíhaly. Nebylo tedy těžké vidět výhody očkování, především pro starší lidi.

Ale měl bych jít na očkování i já, mladý a relativně zdravý muž?

U jednotek lidí z milionu očkovaných se vyskytly vážnější vedlejší účinky. To je pochopitelně nepříjemná zpráva, se kterou si můj mozek, nezvyklý pracovat s malými čísly, úplně neví rady. Začne si v hlavě přehrávat scénáře, místo aby se soustředil na realitu.

Zatímco covid bych „od někoho dostal“, tak vakcínu bych si „nechal píchnout sám“. Pokud bych se chtěl vyhnout situaci, ve které bych si něco vyčítal, očkování je pro mne subjektivně „rizikové“. Protože v tom extrémně nepravděpodobném případě, že by mi pak bylo opravdu špatně, mohl bych si za to „sám“.

Psychologové tomuto způsobu rozhodování říkají minimalizace lítosti (regret minimization framework) a často nám takové úvahy slouží dobře. Někdy ale zjistím, že snaha dělat za každou cenu rozhodnutí, kterých „nelze“ litovat, vede k evidentním paradoxům a omylům. Očkování se mi subjektivně nelíbí, protože je to viditelný akt, který podstupuji dobrovolně.

Ať už si vyberu očkování, nebo neočkování, je to moje volba. Zařazuji se tím do jedné skupiny. Volím mezi očkováním a neočkováním. Pro můj věk a bydliště (36, Praha) to vychází přibližně takto:

Když vybírám z těchto možností na základě pravděpodobností, je pro mne volba jasná. Chci se nechat očkovat.

Pozor, jde o propočet, který jsem dělal pro sebe a na základě své situace. Nakonec ale nejde tolik o konkrétní čísla, ale o jejich porovnání v rámci řádku – a tam jsou výhody očkování zachované ve všech věkových skupinách. Čím mladší totiž jste, tím lépe u vás očkování bude fungovat. A zase čím jste starší, tím větší riziko pro vás covid představuje.

Pro lidi starší 65 let je covid velmi nebezpečná nemoc, v roce 2020 šlo v Česku podle ČSÚ o druhou nejčastější základní příčinu úmrtí. Ale i my mladší máme důvody se covidu vyhýbat, i když nám – pokud jsme zdraví – hrozí úmrtí třeba desetkrát méně. Stále jde totiž o nemoc, kde i relativně mírný průběh (bez hospitalizace) často nechává dlouhodobé následky: únavu, slabost, bolesti hlavy, nechutenství apod. Nemluvě o nově objevených kognitivních deficitech.

K rozhodnutí nechat se očkovat by mi tedy úplně stačily spolu s výše uvedenými daty důvody čistě sobecké. Snaha chránit sebe, své zdraví, svůj mozek. Ale svou volbou ovlivňuji také ostatní. Stejně jako na vodě vás nenechají utopit jen proto, že jste si nenasadili vestu, tak ani doktoři vás nenechají bez péče jenom proto, že jste se nenechali očkovat.

V případě, že bude ale neočkovaných lidí hodně, péče o ně může zatížit systém a vést k nové vlně epidemie. Jako se to nyní děje například v Texasu: „90 procent lidí, kteří právě leží v naší nemocnici s covidem, jsou neočkovaní. Takže kdyby se nechali očkovat, většina z nich by tu nemusela být,“ uvedl pro NPR ředitel nemocnice v Houstonu Mark Boom. „Ale ještě důležitější je, že kdyby se více lidí nechalo vakcinovat, tak tu nemusí ležet ani těch zbývajících deset procent lidí, protože bychom neměli tak rychlé komunitní šíření nákazy.“

V Americe očkování bylo a je značně politizované. A to navzdory tomu, že jak bývalý prezident Trump, tak současný prezident Biden se oba nechali očkovat už v lednu 2021 (Trump tajně, Biden před kamerou). Očkování postupovalo rychleji ve státech s převahou demokratů a teprve v posledních týdnech přibývá hlasité podpory očkování i mezi republikánskými politiky.

Politická polarizace člověku zaslepuje úsudek. I proto je lepší rozhodovat se skepticky. Na základě dat.

Druhou dávku mRNA vakcíny jsem dostal před třemi týdny. Vakcinační selfie nepřikládám, ale můžete si klidně myslet, že na úvodní fotce jsem s náplastí na rameni já. Po první dávce mne den pobolívala ruka, po druhé dávce jsem byl následující den malátný asi jako po náročném výletu. Moje reakce tedy nevybočovala z toho, co může většina lidí očekávat.

Pokud máte za základě předchozí reakce na očkování nebo zdravotního stavu důvod se domnívat, že by vaše reakce mohla být vážnější, poraďte se před očkování se svým lékařem. Opravdu s lékařem, ne s lokální skupinou na Facebooku.

Vím, že ani protilátky, které si můj imunitní systém na základě očkování vytvořil, nebudou fungovat věčně. Už teď se ukazuje, že s postupem měsíců klesá účinnost protilátkové imunity proti variantě delta.

Naštěstí i nadále platí, že dlouhodobá imunita po očkování chrání proti vážnému průběhu varianty delta (88 procent) i proti stavům vyžadujícím hospitalizaci (91 procent). A tato ochrana s časem – podle dosavadních měření – nijak výrazně neklesá.

Pfizer a BionTech už oznámili, že připravují testování účinnosti posilující třetí dávky, tzv. boosteru: „Předběžná data ukazují, že třetí (posilovací) dávka podaná 6 měsíců po druhé dávce má konzistentní profil snášenlivosti,“ uvádí zpráva výrobců. Už dvě dávky podle nich mají dobré neutralizační vlastnosti vůči delta variantě, a třetí dávky by tyto vlastnosti měla posílit. Jak, to ukáží výsledky dalších testů.

Očkování dá mému imunitnímu systému trénink a náskok. Chrání mne jako jednotlivce. A čím více lidí bude očkovaných, tím lépe jsme ochráněni i všichni, kteří spolu na pomyslném raftu jedeme.

Samozřejmě by vám neměla k rozhodnutí stačit nějaká metafora, kterou si vymyslel vědecký novinář. Buďte skeptičtí. Skutečně skeptičtí. Rozhodujte se podle reálných dat. Pro mne bylo klíčové si uvědomit, že si nevybírám mezi vakcínou a ničím.

Vybírám si, do které skupiny se zařadím. Do skupiny očkovaných, nebo do skupiny neočkovaných. Na každou z těch skupin příští vlna covidu dopadne o dost jinak. A čím více bude neočkovaných, tím větší ta příští vlna bude.

Vakcína je účinné preventivní opatření. Následně – po propuknutí nemoci  – už ji použít nelze. „Lidé, které s těžkým covidem intubuji, mne prosí, abych jim dala vakcínu,“ uvedla pro americký deník doktorka Brytney Cobiová z Alabamy. „A já je držím za ruku a říkám jim, je mi líto, na to už je teď pozdě.“

Většina lidí nepotřebuje záchranou vestu. Ale ti, kteří ji nakonec potřebují, jsou opravdu rádi, že ji mají na sobě. Netušili předem, že zrovna jim přijde až tolik vhod. A že jim třeba zachrání život.