Článek
Přichází to stejně pravidelně jako zácpy na dálnici do Brna. Po každém publikovaném průzkumu se objeví řada komentářů o tom, jak se průzkumy kdy sekly, a obvinění, jak jsou výsledky zaplacené. Přitom se stačí podívat, jaký vlastně je vztah průzkumů a výsledků voleb. A co můžeme z posledních čísel skutečně odvodit.
Nejdřív je potřeba říci, že průzkumy nejsou věštírna. To, co různé agentury a ústavy zveřejňují, nejsou predikce výsledků voleb. Je to měření momentální nálady obyvatel. Preference stran – zvláště těch nových – se mohou hodně měnit ještě těsně před volbami. Asi čtvrtina voličů ještě dnes odpovídá, že půjde volit, ale ještě neví koho. Durdit se, že dnešní průzkumy špatně předpovídají výsledek říjnových voleb, proto nedává smysl. Takovou ambici si vůbec nekladou.
Jestli to je dobře, anebo ne, je úplně jiná otázka. Vlastně je škoda, že agentury nezveřejňují také skutečné predikce. Kdyby to dělaly, bylo by pak samozřejmě jednodušší empiricky ověřit, kdo to umí lépe. Ale zase by nepochybně schytaly ještě větší kritiku, pokud by predikce nevyšly.
Co ale ověřit můžeme, je to, jak se od sebe jednotlivé průzkumy liší. A jestli některé agentury někomu „nadržují“, ať již úmyslně, anebo ne. A také jak se „trefují“ poslední průzkumy před volbami.
Podívejme se nejdříve na minulé sněmovní volby v roce 2017. Když vezmeme od renomovaných agentur poslední průzkumy před volbami, v průměru se tyto průzkumy odchylovaly u parlamentních stran od výsledku voleb o 2,5 procentního bodu. To znamená, že průměrná strana s výsledkem 20 procent v posledním předvolebním modelu dostala ve volbách mezi 17,5 a 22,5 procenty hlasů.
To je docela rozptyl. Ale ne zas tak velký, když vezmeme v úvahu, že jeden až dva procentní body jsou chybou či odchylkou, kterou agentury u svých výsledků samy uvádějí. Překvapivé je, že s ubývajícím časem do voleb se výsledky nijak významně nepřibližují volebnímu výsledku.
Průměrná odchylka ale neříká všechno. Nevylučuje, že u některých stran se průzkumy od výsledku odchylovaly více. Můžeme se podívat na maximální „úlet“ v posledních průzkumech, tedy odchylku od výsledku voleb. Ta v posledním měsíci činila až osm procentních bodů. To už je opravdu dost. Týkalo se to především přecenění ČSSD, a podcenění ANO, SPD a Pirátů.
Tohle vychýlení se ale objevilo v podstatě u všech agentur. Nic nenapovídá tomu, že by některý zdroj například „fandil“ levici, nebo „schválně ubíral“ novým stranám. Spíše to bude dané tím, že některé strany jsou nové a neukotvené, někteří voliči jsou méně dosažitelní pro průzkumy nebo jsou někde voliči při výběru obzvlášť váhaví. Největší vliv má na volební model skutečnost, že mnozí lidé nevědí jistě, zda nakonec k volbám dorazí, nebo ne.
Je poměrně zarážející, že žádná z renomovaných agentur nevyčnívá z porovnání jako o parník přesnější. V podcenění i přecenění různých stran se všichni poměrně shodovali.
Čísla za rok 2013 až na detaily odpovídají tomu, co bylo řečeno pro rok 2017. Vidíme odchylku u posledních průzkumů kolem 2,5 procentního bodu. Vidíme i přecenění ČSSD (a také SPOZ) a podcenění hnutí ANO. Agentury opět zůstávají bez hvězdy, která by se před volbami „trefila“ výrazně lépe než jiné.
Oproti roku 2017 je ale více vidět, že čím blíže k volbám se průzkum koná, tím více se volební model blíží tomu, jak nakonec dopadnou volby.
Když se podíváme na mezinárodní srovnání, které dal dohromady po minulých volbách Pavel Ranocha z agentury TNS, nyní Kantar, tak se naši výzkumníci trefují do mezinárodních trendů. Data ze 40 zemí ukazují, že při velkém podílu nerozhodnutých voličů se i zahraniční modely dělané těsně před volbami liší od výsledků přibližně o 2,5 bodu.
Sečteno a podtrženo, vzhledem k tomu, že se metody a výsledky jednotlivých agentur liší, je dobré sledovat především průměry za určité delší období anebo průměrovat momentální výsledky více agentur. Ale protože odchylka, jak jsme viděli, je u jednotlivých stran vždy jedním směrem, je třeba mít na paměti, že průměr bude také vychýlen. Nejvíc nám toho řeknou, jak se s oblibou opakuje, trendy. Tedy to, jestli „hadi“ časových řad preferencí v grafech dlouhodobě lezou spíše nahoru, nebo dolů.
„Nevěřím žádnému průzkumu, který jsem si sám nezfalšoval,“ měl prý pronést Winston Churchill. Vtipné je, že tento výrok se nikdy nepodařilo dohledat a není vyloučeno, že ho britskému velikánovi připsala nacistická propaganda. Každopádně nevěřit průzkumům, zvláště těm, jejichž výsledky jsou nám nepříjemné, se stalo jakousi tradicí. Zvláště před volbami.
Nikdo z kritiků ale nikdy neříká, co by se mělo dělat jinak.
Když se zveřejňování průzkumů omezí, nebo dokonce zakáže, znamená to, že data budou mít k dispozici jen ti, kteří si je zaplatí – politici, sázkaři, případně některá média.
Když se bude zveřejňovat jen volební potenciál a nikoli modely, média budou výsledky nějak, zřejmě nepříliš kvalifikovaně, odhadovat.
Bylo by samozřejmě fajn, kdyby se poněkud zmírnila jistá obsese výzkumy veřejného mínění. Aby se nepřefukovaly titulky článků, když rozdíl je malý a změna zanedbatelná. Aby volby a výzkumy nepůsobily jako dostihové závody nebo skok do dálky, kde se řeší každý centimetr.
Bylo by skvělé, kdyby se v médiích vždy uvádělo, o kolik se minule lišil výsledek modelu a volby. Určitě se to dá všechno spočítat důkladněji a za vícero voleb, než se vešlo do tohoto textu.
