Článek
Boj o roušky ukázal dvě věci. Zaprvé že nechápeme, co je věda v tom základním a nejdůležitějším smyslu slova. A zadruhé že nám naše hádavost, která se zřejmě vystupňovala vinou sociálních sítí, neumožňuje vidět rozdíl mezi principem či myšlenkou na jedné straně a praktickým opatřením na druhé.
Nejdříve k tomu prvnímu. Milionkrát jsme v debatách četli sousloví jako „podle vědců“, případně „jak nám ukazuje věda“ a tak podobně. Jenže to je nesmysl. Věda nepředkládá pravdy. Podstatou vědy je mít hypotézy, diskutovat o nich, ověřovat je. A teprve když dojde k širokému konsenzu, můžeme cokoli brát jako vědecký fakt.
A když k němu nedojde? Pak někdo musí udělat rozhodnutí na základě posouzení možných rizik a zisků. Ne vědec. Ve veřejném životě od toho máme politiky. Nechceme od nich neomylnost, ale racionalitu. A pak také odvahu a konzistenci. Ani jedno česká vláda a zejména Andrej Babiš zkrátka nemají.
Ještě jinak řečeno: názor na roušky je něco jiného než názor na Mariánský sloup nebo utrpení českého národa v době normalizace. Jistě, i o rouškách se můžeme hádat, navzájem si nadávat a jeden druhému se vysmívat. Ale zároveň potřebujeme jasnou praktickou politiku. Protože potřebujeme vědět, co dělat, až mezi hádkou na Facebooku a konfliktem na Twitteru půjdeme nakoupit do obchodu.
Vláda má buď jako ta švédská říct: Necháváme to na vás, ctíme vaši svobodu a věříme ve váš úsudek, a proto je nošení roušek dobrovolné. Anebo má dojít k názoru, že takhle to v Česku fungovat nebude, a nošení roušek vymáhat jako povinnost.
Ve Švédsku to dopadlo tak, že roušky například v obchodech nebo v hromadné dopravě nosilo i v létě mnoho lidí. V Česku nikdo. To, že vláda nezakázala cesty k moři, večírky v klubech a hromadné akce, jsme brali jako pokyn vyrazit do ciziny, do klubu na party nebo na večírek.
Dnes vidíme, jak to dopadne, když se aktuální problémy včetně krize řeší podle anket na zpravodajských serverech. A když zblbnuti Facebookem uvěříme tomu, že svět a život nejsou ničím jiným než konfliktem velkých a neotřesitelných pravd.
Měli jsme se hádat o hloupostech a chovat se rozumně. Místo toho jsme se hádali o důležitých věcech a chovali se nerozumně. Teď budeme sčítat ztráty. Ekonomické i ty na zdraví. Jsme jako malé rozhádané děti na školním výletě. Navíc s úplně pitomou učitelkou.
