Článek
Bulvární novináři jsou krysy, nastal čas na „deratizaci“, a proto jim můžeme přinejmenším vyhrožovat zastřelením. To je v kostce nový klip proslulé slovenské skupiny Elán, která chce singlem Bulvárne krysy navnadit veřejnost na svou novou desku Najvyšší čas, která vychází tento týden.
Jen málokoho ale může zaujmout kombinace přinejlepším průměrného rockového kusu s rádoby siláckým textem a videoklipem, který by, když ne svým nebetyčně hloupým poselstvím, provokoval už jen amatérstvím, s jakým je natočen.
Umělecké pochybení by se dalo asi přejít, ovšem ne ve společenském kontextu současného Slovenska. Loňská vražda Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové šokovala, občané byli právem znepokojeni zjištěním, jak moc je jejich stát unesen organizovaným zločinem. Nad Tatrami než hromy zablýskaly spíš chmury, které ostatně velmi sugestivně ztvárnil jiný slovenský hudebník, raper Vec, v písni Krv na rukách. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že se viníci smrti dvou nevinných lidí nikdy před soud nedostanou. Letos v březnu však prokuratura obvinila z objednání vraždy podnikatele–kmotra Mariána Kočnera.
Ani závěrečný „žert“ Elánu s výměnou pravé pistole za vodní a vzkaz, že „si tvůrci vysoce váží a respektují všechny osoby pracující v mediální oblasti, které přinášejí relevantní informace se zřetelem na celospolečenské zájmy“, a že „skladba a klip jsou namířeny výlučně na bulvární média, která nemají se seriózní žurnalistikou nic společného“, nemohou odstranit mrazivé obrazy z loňského roku. Anatomie únosu a fingované popravy je v klipu až příliš skutečná (ale ne umem zúčastněných).
Celá provokace je nemístná, laciná a prvoplánová. Elán musel počítat s tím, že se s takovým ztvárněním písně stane terčem kritiky. A že zhlédnutí na YouTube budou zaručena. A že skupina, která působí už padesát let, k sobě zase, alespoň na chvíli, přitáhne pozornost. Tím, že klip (onen závěrečný vzkaz nevyjímaje) v podstatě říká, že když bulvár píše o soukromí zpěváka Joža Ráže, si zaměstnanci a spolupracovníci médií říkají o zasloužený trest – zastřelení v opuštěné budově. Protože příště už by to nemusela být pistole na vodu.
Titulní strana fiktivních novin z klipu odkazuje na slovenský plátek Nový čas, který loni (téměř na den přesně) přinesl fotky, na nichž se schází prokurátorka Mária Trstenská, která v minulosti údajně nadržovala Kočnerovým lidem v jedné z jeho početných kauz, právě s Rážem. Ten se netají obdivem k některým autoritářským režimům včetně Putinova Ruska, a dříve dokonce prohlásil, že si proto, že Číňanů (myslel Asiatů obecně?) je podle něj „příliš mnoho“, pořídil dvě střelné zbraně, aby mohl, „až sem dorazí tato asijská vlna, prvních čtyřicet pět Číňanů zastřelit“. S tímto vědomím je konzumace nového klipu ještě tíživější.
K demokracii, ať se nám to líbí, nebo ne, bulvární média patří. A byť mnohdy překročí čáru dobrého vkusu, novinářské etiky nebo jen bazální slušnosti, ve svobodné společnosti by měla plnit nezastupitelnou roli – kromě určitého eskapismu by měla také ve svých čtenářích vzbuzovat lehkou skepsi vůči zvoleným politikům i zdánlivě božským celebritám. Ty sice rády na sebe prozradí spoustu detailů svého života na sociálních sítích, které ale nemusí cílová skupina, například čtenáři a diváci vyššího věku, sledovat.
Není to tak, že by tyto novináře jen „bavilo „nasí*at lidi“, jak zpívá Ráž. Tím, kdo teď využil jednu z odpudivých taktik bulváru, horší než agresivní titulky nebo paparazzi fotky, byl Elán. Zneužil lidskou tragédii k vlastnímu prospěchu.
S bulvárem se lze soudit, ale rozhodně se mu nehrozí pistolemi. Nikde. A obzvláště ne v zemi, kde kvůli jednomu kmotrovi nepohodlný žurnalista a jeho milovaná osoba umírají rukou gangsterů ve vlastním domě.
Autor studuje žurnalistiku a nová média, obojí na Univerzitě Karlově.
