Článek
Ve volbách francouzských starostů nebývale uspěli zelení kandidáti, a to včetně Paříže. Starostkou tu zůstává Anne Hidalgová, socialistka s významnou podporou strany Zelených.
Jak je vidět, i ve Francii volí starosty přímo občané a ne komunální zastupitelstva, a to bychom měli zavést také u nás. Teď pojďme mluvit o jiné inspiraci.
Nejcitovanější položkou programu, se kterým Hidalgová zvítězila, je doprava a dopravní plánování. Jde o „město krátkých vzdáleností“ - všechno, co potřebujete, má být k dosažení do 15 minut. Pěšky nebo kolmo, ne autem, protože ústřední zelenou myšlenkou je naopak jejich limitování. Nejde o žádnou samoúčelnou „zelenou ideologii“, ale o to, aby se v metropoli dalo dobře žít co největšímu počtu lidí.
„Město krátkých vzdáleností“ zní povědomě i Praze a Pražanům. Osvícenější urbanisté a politici ten pojem skloňují už nějaký pátek, výsledky jsou zatím velmi sporadické. Dva hlavní důvody: 1. Politická roztříštěnost (viz výsledky posledních magistrátních voleb bez jasného vítěze) a s ní spojená nestabilita a nedostatek perspektivy. 2. Myšlení o městě dál dominují automobily.
Tím pádem se i taková banalita jako stokrát propíraný zákaz vjezdu na kousek nábřežní promenády stává problémem hodným kulturních válek.
V Paříži jsou, zdá se, trochu jinde.
Starostka Hidalgová plánuje nejen omezení rychlosti na 30 kilometrů v hodině s výjimkou velkých bulvárů, ale co je ještě dlouhodobě důležitější, také rapidní snížení počtu parkovacích míst v ulicích. Parkovacích míst pro auta.
Ze zhruba 83,5 tisíce jich chce podle zpráv médií ubrat 60 tisíc, to je pokles o 72 procent. Že by to tvář města proměnilo, a to k lepšímu, na to vezměte jed. (Celkem je v Paříži přibližně 621 tisíc parkovacích stání, nejde tedy o žádnou totální pomstu autům.)
Pražští radní nedávno schválili parkovací strategii do roku 2025, celkově jde o pokrok, ale v porovnání s Paříží to vypadá jako jiná liga. V Pražské památkové rezervaci se uvažuje o snížení parkovacích míst o desetinu. Zdražení parkování pro návštěvníky centra nebo pro řidiče s velkými a pro ovzduší škodlivými vozy, což by měla být samozřejmost, je ve stadiu úvah. Chybí politická odvaha.
A zase ta mentalita: Když slyšíme, že z krize se musíme proinvestovat, máme tendenci si to automaticky spojovat s „masivními“ investicemi do „masivní“ automobilové infrastruktury. Budování dálnic, kapacitních spojek atd.
Zkusit se proinvestovat obráceným směrem by většině lidí a většině politiků přišlo jako svatokrádež. Navíc když proautomobilové stavby bývají podstatně dražší a tím pádem investičně přitažlivější. Slavnostní páska se dá přestřihávat i na novém chodníku, ale co si u nás budeme povídat, takový čerstvý kilometr asfaltu ve čtyřech pruzích…
Ještě jedna statistika, počet obětí dopravních nehod v roce 2019: Paříž: 34. Praha: 20. Vídeň: 12. Oslo: 1.
