Článek
Milan Hnilička zůstává předsedou Národní sportovní agentury. Premiér, na jehož návrh ho vláda jmenuje a odvolává, Hniličkovu účast na večírku severočeských symbolů v 5. stupni PES v pondělí zhodnotil: „Je to strašná chyba a měl by rezignovat na mandát poslance i na funkci šéfa Národní sportovní agentury.“ S tím, že bude záležet na postoji sportovních svazů a lidí ze sportu.
V úterý Andrej Babiš vývoj vstřebal slovy: „Udělal chybu, které velmi lituje. Omluvil se. Rezignoval na post poslance. Máme ale osm měsíců do voleb, tak si nemyslím, že by bylo správné ho odvolávat. Nikomu by teď neprospělo, kdyby se rozjelo kolo spekulací kolem nového šéfa, došlo by k paralýze agentury.“
Tím se záležitost zdá být ze sportovně-politického hlediska uzavřena. U zeleného stolu se bude dohrávat jen policejní prověřování a případná pokuta od teplické radnice.
Z toho všeho plyne:
1. Milan Hnilička měl kus štěstí, že byl i poslancem. Takže mohl z volebního ohně vzešlý mandát ústavního činitele odhodit jak pytel s pískem z balonu. A naopak lpět na tom z jeho – a Babišova – pohledu neskonale významnějším, totiž funkci státního patrona sportování a sportovních dotací. Upřímně: Být, nebo nebýt poslancem za ANO je v praxi asi opravdu vedlejší.
2. Za Milana Hniličku se postavilo takzvané „sportovní prostředí“, což je samozvaná zkratka pro sféru, která má největší vliv před i za kulisami vztahů, zájmů a miliard spojených se sportem. Pozoruhodný úkaz: Když politik vyrobí průšvih, stačí, když se za něj postaví jeho „prostředí“. Tohle know-how bychom mohli vyvážet. V balíčku s nápisem Politická kultura.
Dejme tomu, čistě teoreticky: Kdyby měl nějaký malér Karel Havlíček, uvidí se podle toho, co řekne „prostředí“ firem a byznysu? Janu Blatnému dá palec nahoru-dolů „prostředí“ zdravotnictví? Co voliči? Nezájem, rozhoduje jakési „prostředí“ něčeho. Když prostředí řekne, že si přeje stabilitu, je to stabilizovaná cesta do pekel. Kdo si myslí něco jiného než prostředí, má smůlu. Prostředí, to je termín jak z Orwella.
3. Můžeme se domýšlet, že Hniličku kromě sportovního prostředí podpořilo také Babišovo PR prostředí. Sport patří – vedle betonu – k hlavním ingrediencím marketingového vládnutí. Národní investiční plán je plný stadionů. Sport, to je zábava, vitalita, fotky, perfektní materiál na billboardy vyretušovaných tváří v bílých košilích. Speciálně za časů pandemie sport symbolizuje úlevu a vyhlídku, že „bude líp“.
I proto Andrej Babiš netrval na Hniličkově rezignaci nekompromisně. Zkomplikovalo by mu to volební plány. Víc, než kdyby se rozhodl Hniličku vyměnit s odvoláním na „bojujeme s pandemií a někdo nám to kazí“, „padni komu padni“ (případ Prymula) a „jsme protikorupční hnutí“. Navíc by musel shánět náhradníka, kterého nemá.
4. Volby jsou sice až v říjnu, takže nepředbíhejme, nicméně jako tvář volební kampaně bude Milan Hnilička už použitelný obtížně. Vloni se s Babišem usmíval na billboardech „Ukázaná platí“, teď by tohle duo po teplickém skandálu působilo poněkud nepatřičně.
Teplice znamenají „marketingovou zátěž“, což je významné, i pro Andreje Babiše. Večírek jeho klíčového muže s řekněme supertradičními politiky v pátém stupni PES a jeho ponechání ve funkci? Takže „Postavit se korupci a neblábolit“ (billboard 2017)? „Zasloužíme si lepší Česko. Bez politiků řízených mafiány“ (billboard 2016)? „Nepřestaneme bojovat proti korupci. I když se kluci hodně snaží“ (billboard 2016)?
Bylo by naivní myslet si, že voliči si tohle všechno budou pamatovat a usoudí z toho na rozpor slov a skutků. Ale nějaký dojem to ve spojení s Hniličkovou aférou přece jen zanechává. Šrám na image „Hnilička se stará, aby měly děti kde sportovat“, jak ji vzpomněl Babiš, když zmocněnce pro sport v úterý podržel.
5. Navzdory tomu, že Andrej Babiš v prvních hodinách investoval do silných řečí o nepřijatelném papalášství a nošení následků, se nestalo prakticky nic podstatného. Milan Hnilička reflektoval, že udělal chybu, a filozoficky dodal, že není první ani poslední. Musel dobře vědět, že ji dělá, takže to přeložme: Největší chyba byla, že mě u toho bulvár vyfotil.
Před otázkami novinářů na „kmotra“ Bendu pak Hnilička utekl (takže měl pravdu, další chyba následovala dokonce už po 10 vteřinách). Oběť poslaneckého mandátu je v jeho případě spíš symbolická, teď se musí trochu stáhnout do pozadí, ale to hlavní se nemění, psi štěkají, karavana sportovních peněz a politického marketingu jede dál.
