Článek
Prezident Miloš Zeman přišel v úterý na oslavy Dne nezávislosti v zahradě rezidence amerického velvyslance v Praze. V krátké řeči přítomné seznámil se svým názorem na aktuální poměry v USA s důrazem na protesty spojené s kampaní Black Lives Matter.
Je trochu zvláštní, když hlava státu k takové rétorické příležitosti využije pozvánky na diplomatickou půdu. Jak moc jsou Američané všech barev pleti na stanovisko českého prezidenta ke svým kulturním válkám zvědaví, bůh suď.
Zeman by podobně, možná jen v češtině a méně zadrženě, mohl pohovořit i k občanům na nějakém náměstí, kdyby je býval ještě objížděl. Tady to trochu vyznělo, jako že Američanům přišel promluvit do duše a štípnout je, aby pochopili, odkud hrozí svobodě nebezpečí. Tak určitě.
Co tedy prezident řekl, ve zkratce citováno podle hrad.cz:
„Dnešní svět čelí útokům na nezávislost našich občanů jak ve Spojených státech, tak v České republice.“
„Představte si současnou situaci - pouliční výtržnosti, hořící auta, ničení soch v obou zemích, pane velvyslanče, v obou zemích, a nejen to. Jsou zde hlupáci, kteří se prohlašují za lídry, kteří udávají správné hodnoty, nebo dokonce za opinion lídry.“
„Potřebujeme svobodu myšlení, potřebujeme zdravý rozum. A to je přesně případ opinion lídrů. Toto všechno představuje v obou zemích situaci, která je proti svobodě.“
„Dovolte mi závěrem, pane velvyslanče, velmi provokativní větu. A prosím, věřte mi, že jsem zde nejen jako nezávislý občan, jsem zde také jako přítel Ameriky. To jistě víte. A v obou postaveních říkám, že slogan „Black Lives Matter“ je rasistický slogan, protože záleží na všech životech.“
Účast na americké recepci je podle Hradu součástí politiky všech azimutů, neboli ukázkou, že prezident pečuje jak o vztahy se sousedy, tak také s Čínou, Ruskem, ba i se Západem.
Zkusme si proto představit, jak by teď pohovořil, kdyby ho kompas v předvečer příslušného státního svátku navedl o několik ulic dál, na ruské nebo čínské velvyslanectví.
Jaké téma by zvolil? Najdete pět rozdílů?
Především, bylo by nemožné mluvit o čemkoli jen vzdáleně se podobajícímu Black Lives Matter. Nic takového v Rusku ani Číně obyvatelé neprovozují. Ne snad proto, že by šlo o šťastně stabilizované společnosti, ale prostě proto, že je to zakázáno.
Tím pádem je také obtížně představitelné, že by Zeman dejme tomu u Číňanů varoval před útokem na „nezávislost občanů“. Reprezentanti digitální diktatury by si to patrně vyložili jako provokaci. Speciálně od představitele země, kde je čas od času potřeba sekýrovat ústavní činitele kvůli tomu, s kým se mají a nemají potkávat.
Po větě „jsou zde hlupáci, kteří se prohlašují za lídry, kteří udávají správné hodnoty, nebo dokonce za opinion lídry“ by 9. května na ruské ambasádě nutně nastalo rozpačité pokašlávání. Nebo to snad nemáme chápat jako narážku na Vladimira Putina? Nebo na nějaké ještě větší opinion klasiky?
Na čínské ambasádě by se přítomní pánové a dámy – ovládající doublethink – asi dokázali vypořádat jak se sluší a patří i se Zemanovým apelem „potřebujeme svobodu myšlení“. Ale bylo by taktické při sváteční recepci takhle vystrkovat demokratické růžky?
Varovat před ničením soch nedává smysl. Případy, že by někdo na Stalina nebo předsedu Maa připsal, že to byli rasisti, nejsou hlášeny. Naopak! Hanobení a svrhávání pomníků je západní dekadentní vymožeností. V Rusku a Číně je svět ještě v pořádku.
Takže: při slavnosti na ruské nebo čínské ambasádě by Miloš Zeman hovořil jinou řečí. Rozhodně by si nelajsnul takhle se „vměšovat do vnitřních záležitostí“ jako u Američanů.
A kdyby přece, o ohrožení svobody by k Rusům a Číňanům musel mluvit úplně jinak. Nesrovnatelně naléhavěji.
Že český prezident Black Lives Matter chápe jako rasismus, čili nechápe, není bohužel překvapivé. Ale až tak moc na tom nesejde – pokud vynecháme otázku, jestli se někdo z účastníků recepce neurazil. Cena Zemanova projevu spočívá v něčem jiném. A není malá.
Jde o příležitost uvědomit si, ke komu máme jako stát blízko a podvědomě se k němu vztahujeme jako rovný k rovnému, takže se s ním i na nejvyšší úrovni bavíme suverénně. A s kým se toho naopak neodvažujeme. Vzorce chování, míra přetvářky a devótnosti, to je ale naše volba. I když hlava státu zdatně udává tón.
