Článek
Guvernér ČNB Jiří Rusnok po čtvrtečním jednání bankovní rady jinými slovy předpověděl, že když se objeví pátá vlna covidu, s naším hospodářstvím to už nezamává. To je odvážné tvrzení. Od autority, která má v popisu práce vážit slova na lékárnických vahách, obzvlášť odvážné.
Rusnoka média citovala: „Případné další zpřísnění protiepidemických opatření by již nemělo mít hmatatelné hospodářské dopady. Pomůže tomu proočkovanost i dostupné nové formy medikace a i fakt, že se ekonomika naučila s koronavirem fungovat.“
Zkráceno do redakčního titulku: „Rusnok: Pokud covid znovu udeří, už se to v ekonomice neprojeví.“
Pojďme si slabiny Rusnokova optimismu, který působí poněkud povinně, rozebrat s elektronickou tužkou.
Především Jiří Rusnok není epidemiolog, přičemž ani ti nemají křišťálovou kouli, aby viděli do covidové budoucnosti. Kroutíme druhý rok pandemie, ale experti hodní toho slova pořád zdůrazňují, že o viru nevíme zdaleka všechno, co bychom potřebovali, že nás může překvapovat, že mutace mutací nám mohou ještě zatopit.
Takže když nevíme, co se bude dít a jak zlé by to eventuálně bylo, nemůžeme ani nic bližšího soudit o tom, jak by vypadalo „případné další zpřísnění protiepidemických opatření“. To se může pohybovat od směrnic pro nošení roušek (vliv na ekonomiku minimální) až po tvrdý lockdown (vliv na ekonomiku obrovský). Ale Jiří Rusnok říká, že to bude v pohodě, takže asi bude.
Guvernér má zřejmě na mysli jen zpřísnění „domácích“ opatření. Pravděpodobně nechce říct, že s ekonomikou nepohne, ani kdyby covidové uzávěry vyhlásily země, se kterými čile obchodujeme. Ale i to se přece může stát. Mimochodem v Německu momentálně přibývají nové případy rychleji než u nás.
Pak je tu faktor nevypočitatelnosti české vlády. V červnu 2020, když jsme přepluli první vlnku, Andrej Babiš hlásil: „Už to nikdy nebudou plošná opatření.“ No a o pár měsíců později byla - s extrémním vlivem na podnikání, spotřebu, obchod a samozřejmě školy a životy lidí vůbec.
Ne, Jiří Rusnok stejně jako kdokoli z nás nemůže vědět, co covid ještě provede nebo neprovede a jak by na to vláda, podnikatelský svět a peněženky občanů reagovaly. Ano, víme víc než před rokem a jsme - bylo to také draze zaplacené - zkušenější. Ale že by už nemohly nastat „hmatatelné hospodářské dopady“? Na to bych si nevsadil.
Pochopitelně by se dalo hloubat nad tím, jaké hospodářské dopady jsou „hmatatelné“ a jaké jen lehoučké. V tom případě je namístě dodat, že to, co se na makroekonomické úrovni zdá lehoučké, může dole skrývat velmi „hmatatelné“ konkrétní dluhy a krachy, například v pohostinství.
Guvernér Rusnok svůj odhad podepírá tím, že „pomůže proočkovanost, dostupné nové formy medikace i fakt, že se ekonomika naučila s koronavirem fungovat“. To jsou jistě plus, ale…
Očkování zpomalilo a termín kýžené 70procentní proočkovanosti se momentálně nachází v listopadu 2021. Takže v době v našich zeměpisných šířkách považované za nebezpečnější pro šíření viru. Do toho se vede debata o třetích dávkách, o tom, jak dlouho a jak účinně zůstávají v lidech po covidu protilátky a podobně. Jsme v podstatně lepší situaci než před rokem – ale že se nemůže nic vážného přihodit, je pořád iluze.
Argument „ekonomika se naučila s koronavirem fungovat“ je zjednodušený až přes míru, tedy rozhodně přes tu guvernérskou.
Ano, pandemie a boj s ní už nejsou „překvapení“, někdo se těžce přizpůsobil, někdo zbankrotoval, někdo prosperuje. Spousta podnikatelů se sice „naučila fungovat“, ale tak, že „jede na krev“. A není vůbec jasné, jestli by je na kolena srazila jen vážná, anebo by stačila slaboučká protiepidemická omezení.
Cena, za jakou se ekonomika naučila s koronavirem fungovat, a může zahrnovat i kladný impulz, se teprve projevuje a projevovat bude. A netýká se jen hospodářských výsledků firem, daňových přiznání podnikatelů a ždímaných veřejných rozpočtů, ale i toho, v jakém „stavu“ se nacházejí zaměstnanci, OSVČ, manažeři. A zákazníci.
Hlavní - a to i pro ekonomiku - je, jak se s koronavirem naučili fungovat lidé a celá společnost. Co se změnilo na naší vitalitě, myšlení, dovednostech, návycích, osobních prioritách.
Od začátku pandemie skloňovaným problémem je „nejistota“. Nevíme, co bude, nejde plánovat, neklid a obavy nás stresují, to všechno se valně promítá i do ekonomiky. Situace se postupně zlepšila, ale poptávka po pevném bodu, po příslibu, že „už se nic hrozného nestane“, pořád trvá.
Jiří Rusnok takovou zklidňující vizi nabídl. Je samozřejmě možné, že se také naplní. Jenže existuje i ne úplně zanedbatelná pravděpodobnost, že nikoli. A kdyby to neklaplo, nenaplněné proroctví povede jen k hlubšímu zklamání. Bude se připomínat podobně, jako se chytáme za hlavu nad předčasným uspokojením po první vlně.
