Článek
Volby do mediálních rad nikdy nebyly selankou. Vždy je provázely zákulisní zápasy parlamentních stran o co největší vliv při dohledu nad veřejnoprávními institucemi. Letošní výběr šesti členů Rady České televize a dvou členů Rady Českého rozhlasu ale může mít víc než kdy jindy zásadní dopad na postavení veřejné služby u nás.
Tentokrát totiž má reálnou šanci ovládnout výběr nových radních tiché spojenectví ANO, komunistů a SPD, nedávno posílené o dva poslance Trikolóry Václava Klause mladšího. Což představuje navenek nepřiznávanou poslaneckou většinu vyznačující se vůči České televizi otevřeným nepřátelstvím hraničícím někdy až s posedlostí.
Politici z této ponuré aliance, zaštiťovaní prezidentem republiky, bombardují Radu ČT stížnostmi a osazenstvu Kavčích hor průběžně spílají slovníkem alternativních webů. Udržují při životě úvahy o zbytečnosti veřejnoprávní služby a blahodárnosti jejího zrušení. Plédují za zrušení koncesionářských poplatků a navázání České televize i Českého rozhlasu na státní rozpočet. Což by znamenalo jejich přechod pod přímou kuratelu vlády.
Inspirací jsou jim poměry v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, kde se vládnoucím elitám Jaroslawa Kaczyńského, Viktora Orbána a Roberta Fica podařilo veřejnoprávní média dostat pod kontrolu.
A úvahy našich odpůrců veřejné služby jsou v tomto směru snadno odhadnutelné: Když si dokázali veřejnoprávní média podmanit tři autoritáři Visegrádu, proč by měl zbylý čtvrtý zůstat pozadu?
Současné složení Rady České televize je „dílem Sobotkovy vlády“. Mezi patnácti členy převažují lidé spíše s levicovou nebo liberální orientací, ale každopádně veřejnoprávního ražení. Členů souznících s Andrejem Babišem a zavilými kritiky ČT je v této radě poskrovnu. Vlastně bychom k nim mohli jednoznačně přiřadit jen bývalého Babišova mediálního poradce Daniela Váňu a někdejší poslankyni za KSČM Ivanu Levou, která ale v Radě končí a znovu už nekandiduje.
Tím spíš lze očekávat, že v nadcházející volbě do Rady ČT se Babiš pokusí o vyrovnání sil. Deník Hospodářské noviny citoval zdroj z volebního výboru Poslanecké sněmovny, který tvrdí: „Nejprve to vypadalo, že si všech šest lidí do televize a dva do rozhlasu chce prosadit ANO s komunisty a SPD. Dohoda je ale zatím taková, že v případě televize bude mít ANO tři lidi, ČSSD jednoho a dva opozice.“
Jakoukoliv dohodu lze ale vyhodit do povětří v tajném hlasování. Záležet například bude, jak si babišovský tábor vyloží pojem „opozice“. Zařadí do ní i komunisty, kteří vládu podporují? A tím spíš budou trvat na svém člověku v Radě za Ivanu Levou?
A těžko bude chtít přijít zkrátka Okamurova antisystémová SPD, jejíž hlasy ANO bude potřebovat pro prosazení svých favoritů do Rady. Klidně se potom může stát, že tím, kdo úplně ve Sněmovně ostrouhá, bude demokratická opozice.
Situaci nadále zatemňuje fakt, že od dob televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 návrhy nepodávají poslanecké kluby, ale různé organizace a sdružení. Což ovšem skvěle slouží politickým stranám, aby pod rouškou nepolitických institucí a někdy až obskurních spolků protlačovaly do rady své příznivce.
Občas jde o tak křiklavé případy, že se okamžitě dostanou do pozornosti médií. Hitem letošní volby se již stal novinář Luboš Xaver Veselý, jehož do Rady ČT kandiduje Centrum pro občanské svobody založené šéfem Trikolóry Václavem Klausem mladším.
A bude zajímavé sledovat, zda Babišova mediální většina zajde až tak daleko, že pošle do rady zrovna tohoto klausovského kandidáta, který proslul výjimečně podlézavým rozhovorem s premiérem na vlnách Českého rozhlasu. A který nevidí nic problematického na tom, že jeho internetovou televizi XTV platí Hrad, údajně za výrobu propagačních materiálů.
Doslova a do písmene do nebe volající je pak rozhodnutí České biskupské konference, která do rady navrhuje ekonomickou analytičku Institutu Václava Klause Hanu Lipovskou.
Nejde přitom jen o to, že paní Lipovská volá po zrušení veřejnoprávních médií s tím, že nerozumí smyslu jejich existence.
Pozoruhodný je i posun katolické církve v čele s kardinálem Dukou směrem k ultrakonzervativní nacionální pravici. Tedy k ne zrovna křesťanské mezalianci, do níž se katolíci naposledy propadli v době pomnichovské druhé republiky.
Stojí ale za to připomenout, že takto nápadní kandidáti někdy posloužili politikům jako zástěrka sněmovním žargonem nazývaná „bílý pes“. Tedy k odvedení pozornosti od jiných uchazečů, kteří pak na rozdíl od „psů“ mohou lehčeji proniknout do mediální rady.
Příznivým rysem letošní volby do mediálních rad je zjištění, že se do ní hlásí i nebývale mnoho rozumných a respektu hodných kandidátů. Lidí, kteří si uvědomují, že tentokrát je víc než kdy jindy v sázce osud médií veřejné služby.
Ten však závisí především na rozhodnutí Andreje Babiše. Zda premiér pustí ze řetězu síly, které vynesou do Rady ČT jemu oddané kandidáty v takovém počtu, aby vyrovnal poměr sil.
A příští rok na jaře, kdy se bude volit dalších pět členů do televizní rady, pak může premiérovo mediální souručenství Radu ČT zcela ovládnout. To všechno necelého půl roku před volbami do Poslanecké sněmovny.
Nutno připustit, že premiér až dosud držel na uzdě snahy poslanců antisystémových stran i části klubu ANO vyřídit televizní radu z jedné vody na čisto. Dvojím odmítnutím zprávy České televize v Poslanecké sněmovně. To by vedlo k pádu rady. A k volbě nové, která by mohla odvolat současného generálního ředitele České televize a zvolit do jejího čela někoho dostatečně loajálního k vládě hnutí ANO.
V březnové volbě se ukáže, zda se Andrej Babiš nedržel zpátky jen proto, že si chce podmanit Českou televize elegantněji, bez řeznického nože a v bílých rukavičkách. Tedy způsobem, proti němuž se mnohem hůře demonstruje na náměstích a pláních.
