Článek
Když má premiér z jednání s primátorem „velké psychické trauma“, je pochopitelné, že kontakty tváří v tvář se omezují na minimum. No a? Ve středověku to bylo u státníků běžné. Tolstoj s Dostojevským se také nikdy nepotkali.
Babiš Hřibovi podle tisku napsal, že „celá tato situace se pomalu začíná v Praze vymykat kontrole,“ čímž měl na mysli například vedlejší účinky turistického průmyslu, jako jsou vandalismus nebo pivní kola, a možná i ten svůj oblíbený, ustavičně nevysypaný koš v Mostecké ulici.
Hřib dopis rozpečetil, přečetl a Babišovi po poslovi opáčil, že „bude velmi rád, pokud ve Vašem hnutí překonáte odpor vůči hlavnímu městu a pokusíme se na problémech Prahy, nejen v oblasti turismu, více spolupracovat“. „Líbesbrífy“ létají mezi Strakovou akademií a magistrátem sem a tam. V kopii do Letňan.
To není jako když Trump napíše Erdoganovi, ať není hlupák a tvrďák, a ten to hodí do koše. My jsme noblesní. Ovládáme umění dialogu.
K podstatě věci: Purkmistr a ministerský předseda zvyšují obrat České pošty, jelikož Hřib nemá číslo na Babišův mobil. Proto Prahu neřešíme přímo a hned, ale písemně jako za krále klacka.
Dále: Zdeněk Hřib je primátorem ani ne rok. (Odbočka: z posledních tří primátorů se ani jeden nenarodil v Praze.) Kdyby byl býval na jeho místě Petr Stuchlík, tak by se sice ušetřilo za poštovné, protože ten by číslo na mobil měl, ale to by bylo asi tak všechno. Výsledek ambice „Petr Prahu fakt nakopne, to vám garantuji“ by byl touto dobou přinejlepším stejný jako za Hřiba.
Nebo také slabší, což je domněnka odvozená ze zkušenosti s výkony Hřibovy předchůdkyně z Babišovy líhně Adriany Krnáčové a jejího týmu profíků.
Docela určitě by byl ale dál Babišův plán vysídlení ministerských úředníků z centra a vládní čtvrti v Letňanech. Tady by primátor z ANO asi nekladl žádný viditelný odpor, rozhodně ne odpor parametrů pirátského kapitána. Řeklo by se, že je to „prostě“ bezvadný nápad, a leštila se kladívka na poklep po základním kameni.
Ve skutečnosti to spíš než bezvadný nápad připomíná pražskou odbočku kanálu Dunaj–Odra–Labe. Drahou utopii. Dislokace státních úřadů v metropoli možná není ideální, ale vládní čtvrť na předměstí by to nevytrhla, spíš by byla zdrojem nových obtíží.
A hlavně: šlo by – stejně jako u kanálu, jen v menším měřítku – o stavbu, která spoluurčuje tvář města až za řadu let a na mnoho let. Dílo pro příští generace. Ne, v roce 2040 by tu neúřadovali Babišovi úředníci. Záležitost se týká voličů, kteří dnes chodí do školky.
Už proto je nemyslitelné, že by se takový projekt mohl prosadit jinak než skrze hluboký konsenzus zainteresovaných stran: tohle chceme, tak si představujeme Prahu, tak si představujeme vládnutí. A s tím se obracíme k veřejnosti, které se to zatraceně týká.
K takovému stavu ale má vyjednávání Babiš–Hřib na světelné roky daleko.
Takže jen ať si klidně dopisují. Vážně není kam spěchat. Žádné přímo a hned. Jo, a koše prosíme vysypávat, díky.
