Článek
Že má ministr zdravotnictví Adam Vojtěch namířeno na velvyslanecký post do Finska, se ví delší dobu a zřejmě už na to konto byly vymyšleny všechny vtipy, které vymyslet lze. Když ale po vystoupení Andreje Babiše ve svěřenském rádiu Impuls dostal tenhle plán konkrétnější časový rámec, přece jen to nutí k úvahám. A to nejen o tom, kolikrát Babiš ve svých vystoupeních pohrdal praxí politických trafik. Téměř jistě ještě častěji než využíváním offshoreových struktur.
Na Vojtěchově odsunu do šťastné Skandinávie jsou ale důležitější dvě věci.
Ministr často vysmívaný pro svou zálibu ve zpěvu udělal ve zdravotnictví hodně dobré práce. Pomiňme pro teď sporné momenty covidové éry, ale připomeňme alespoň částečnou stabilizaci situace ve zdravotnickém vzdělávání, zákon o elektronizaci zdravotnictví, oživení dohodovacích řízení nebo dlouhodobou obhajobu rezerv na účtech zdravotních pojišťoven, které se teď velmi hodí. Ještě mnohem více dobré práce ale udělat mohl, kdyby býval seděl v lepší vládě, která by měla lepší program a lepšího šéfa.
Vojtěch má situaci v českém zdravotnictví dobře načtenou, mezi odbornou veřejností nemá špatnou pověst a například z jeho kapitoly v „Babišově“ knize O čem sním… je patrné, že by pro zdravotnictví měl i pár receptů, pokud by za sebou i v sobě měl trochu politické odvahy.
Česko v nadcházejícím volebním období – doufejme! – čeká vážná debata o budoucnosti zdravotnictví, jíž by se Vojtěch uměl, ba dokonce měl zúčastnit, klidně i zcela mimo politické pozice. Dalo by se dokonce říct, že vzhledem k nevyužitému potenciálu svého ministerského mandátu tuto účast své zemi dluží. Každý klidný a erudovaný hlas v ní bude potřeba. Z helsinské ambasády to ovšem půjde dost těžko.
Finové do západní kultury a posléze motivační literatury přinesli mimo jiné specifické pojetí kuráže, odhodlanosti a houževnatosti označované jako „sisu“. Tak můžeme Vojtěchovi jen přát, aby v sobě ve Finsku našel více „sisu“ než na ministerstvu.
Druhým pozoruhodným momentem oznámeného Vojtěchova stěhování z české kotliny je jeho načasování. Velvyslanecké funkce by se měl dnešní ministr chopit od 1. listopadu. Představíme-li si pravděpodobnou dynamiku vývoje bezprostředně po volbách, je docela dobře možné, že Vojtěch nedoslouží svůj mandát až do předání ministerstva novému šéfovi. Ve dnech po volbách bude ještě vládnout současná Babišova vláda. Až se ustaví nová Sněmovna, podá vláda demisi a bude vládnout dál. Prvním pokusem o sestavení vlády bude nejspíš pověřen Andrej Babiš, alespoň předstírané vyjednávání nějakou chvíli zabere, shánění dobrovolníků do menšinové vlády bez naděje na důvěru také – to se do listopadu prakticky nedá stihnout.
Připočítáme-li k tomu úvahu, že ve druhé půlce října bude ještě sílit nápor současné covidové vlny, jeví se náhlé bezvládí na Ministerstvu zdravotnictví jako dost špatný nápad. Ne že by Karel Havlíček na těch pár týdnů nezvládl třetí ministerstvo (a třetí demisi), ale bude-li covidová situace vážnější, pak celkem dobře víme, že na osobě ministra docela dost záleží. Chvályhodné předsevzetí, že vláda v demisi nebude činit závažná rozhodnutí, by mohlo vzít ve zdravotnickém rezortu taky rychle za své.
Nemluvě o tom, že předání ministerstva je docela důležitý symbolický politický akt spojený i s řadou praktických kroků. A pokud by třeba došlo k tomu, že nový ministr bude z jiné strany než z hnutí ANO, bylo by kultivované osobní přebrání úřadu z Vojtěchových rukou dobrým symbolem hladkého přechodu moci.
Je v tom všem samozřejmě hodně „kdyby“, může to proběhnout úplně hladce. Ale obecně by prostě bylo šťastnější plánovat zahájení diplomatické kariéry a obydlení trafiky opravdu až po skončení politické dráhy. Ne že by se v české politické kultuře posledních let neděly horší věci, ale je to takhle přece jenom poněkud okaté.
