Článek
Prezident Miloš Zeman se rád zaštiťuje odborností a odborníky. I v prvním koronavirovém projevu před měsícem doporučil, aby lidé věnovali pozornost radám odborníků (a ne komentátorů, ale to je vedlejší).
V neděli v rozhovoru pro rádio Frekvence 1 řekl: „Trvale zastávám názor, že by hranice měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky, a to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, což se může stát zejména tehdy, když vyjíždíte do zemí, kde ta epidemie ještě neskončila.“
Pochopitelně z toho byly zpravodajské titulky, aby také ne, když hlava státu občanům vzkazuje, že by do jara 2021 měl platit status quo. Což by mělo extrémní dopad na tisíce lidských osudů, na ekonomiku, na tvář země. A chtěl bych vidět právníka, který by to, pokud se pandemie nespustí do netušených rozměrů, obhájil u soudu.
Prezident ale o hraničních závorách nerozhoduje. A jeho radě nevěnujeme pozornost proto, že by byl odborníkem na epidemie, ale proto, že je prezidentem.
Jak dlouho by měly být zavřené hranice, to je momentálně střelba od boku. Výtečně to bohužel demonstrují i představitelé vlády. Hitparádu vede Roman Prymula: „Je třeba si uvědomit, že naše hranice nejsou zavřené. Jsou jen téměř nepropustné kvůli různým doprovodným opatřením.“
Taková informace je sice fakticky správná – a také je běžnému občanovi k ničemu. A jen spolu s dalšími podněty typu „rok“, „dva roky“, „květen“, „dovolená v Chorvatsku“ stimuluje jeho nejistotu a zneklidnění. A to Prymula – i když každou chvíli říká něco jiného – je alespoň puncovaným odborníkem na epidemie.
Jenže do otevírání hranic, respektive do výroků o otevírání hranic, mluví nejen nákaza, ale i politika. A jsme zpátky u Miloše Zemana.
Lidé čelí koronaviru a jsou vystaveni striktním nouzovým opatřením už šestý týden. Statistiky se lepší, ale také se dostavuje únava, odhodlání měkne, trpělivost vyprchává, volá se po návratu. Spory, jak dál, přibývají a společnost je zase jednou rozdělena. Jedni soudí, že to vláda ve jménu potírání viru přehání, druzí za ní stojí a někteří stát budou stůj co stůj.
Jedni by hranice začali otevírat co nejdříve nebo by alespoň na tom začali intenzivně pracovat, protože je to také otázka hodnot a na prvním místě svobody.
Druhým zavřené hranice nijak zvlášť nepřekáží, s jejich životními hodnotami nesouvisejí. Instinkt jim napovídá: závora = jistota.
Když do takové situace vstoupí prezident s tím, že by hranice zavřel na rok, je jasné, že osloví oba tábory. Jedny rozčílí, druhým bude vyhovovat. K rozuzlení situace, pokud jde o covid-19, to nepřispěje: jak řečeno, prezident nemá kompetence a už vůbec nemůže vědět, jestli „rok“ je teď z pohledu zdraví případná (spíš asi ne), nebo nesmyslná míra. To s jistotou ale neví nikdo.
Připomíná to úryvek z nějakého hospodského rozhovoru, kdyby se teď daly vést: Rok! To nemá cenu, bacily na čáře neuhlídáš. Prdlajs, dokud nebude vakcína, zavřít. Když tak holt na furt! Co Čech, to epidemiolog u pohraniční stráže. Laik žasne, odborník už se nediví.
Zemanova slova o ročním uzavření hranic mají jen jeden, zato významný účinek. Jako už mockrát předtím dělí společnost na dvě části: pobouřenou a přitakávající. Podle hesla: rozděl, nebo alespoň spolehlivě rozčiluj, a panuj.
