Článek
Pražský hrad zrušil předávání státních vyznamenání 28. října. Šest dní před tím to oznámil vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář. Jde o dobré, rozumné rozhodnutí. Špatnou zprávou je to, co mu předcházelo.
To, že Mynářova „tisková konference“ byla přece jen očekávána s jistým napětím, a to, že její výsledek byl správně interpretován jako „Zeman ustoupil“ či „Zeman si to rozmyslel“, připomíná, v jak nenormálních poměrech jsme se zase jednou octli.
Odvolat sváteční rituál řádů a medailí bylo přece úplně samozřejmé. O tom by za situace, kdy vězíme v epidemii až po krk a ministr zdravotnictví točí úpěnlivé video „prosím, zůstaňte doma“, neměla být diskuse. Notabene na úrovni ústavních činitelů, kteří jezdili prezidenta „přemlouvat“ a „doporučovat“ mu, aby se akce výjimečně nekonala.
Je smutné, že se celá záležitost stala významnou agendou, která zaměstnávala politiky, státní úředníky, média a koneckonců i samy laureáty a jejich blízké. Ano, státní svátek a státní vyznamenání jsou důležité. Ale to, co Hrad udělal až teď, bez problémů mohl a měl udělat už před týdnem nebo dvěma. Ušetřil by čas a námahu – mimo jiné také Romanu Prymulovi.
Ten si oddechl nejvíc. Kdyby se Hrad býval rozhodl ceremoniál v minimalistické verzi uspořádat a tím symbolicky popřít vládní apely a opatření, stál by Prymula před těžkou volbou. Buď se na Hrad pro Řád bílého lva dostavit a zdiskreditovat se jako přísný velitel války s covidem. Nebo se, aby si zachoval kredit, předávání nezúčastnit a upadnout v nemilost u hlavy státu.
V prvním i v druhém případě by šlo v bezprecedentní době o další bezprecedentní úkaz, který by zaměstnal stresovanou společnost.
Prymula a další formálně 28. října vyznamenáni budou, seznam oceněných Hrad zveřejní. Předávání se o rok odloží.
Ve druhé vlně jsme se dopracovali na jedny z nejvyšších denních přírůstků nových případů na 100 tisíc obyvatel na světě. Za této situace je problematické samo vyznamenávání „za první vlnu“, dokonce nejvyšším řádem. Ale prezident ho ohlásil už na jaře, takže těžko může couvnout s tím, že ještě není vyhráno a Prymula si musí počkat.
Ovšem předávat a přijímat Bílého lva osobně, zatímco zpravodajství plní záběry z nemocnic, otřesné statistiky a seznamy zákazů a varování, by nebylo nejen taktické, ale ani vkusné.
