Článek
Na úvod mi dovolte říct, že jsem studentem Filozofické fakulty. Nicméně jak říká pan premiér, já mám střet zájmů, ale nezneužívám ho. Martina Kováře jsem v životě neviděl a do vypuknutí kauzy o něm neslyšel.
Celá věc by se dala jednoduše shrnout internetovým memem.
Nikdo:
Opravdu nikdo:
Etická komise NF VŠE: mARtiN kOvÁř nEnÍ pLAgIÁtOr.
Ačkoliv by vysvětlování memů mělo být zločinem proti lidskosti, pro ty z vás, kteří nejsou se světem internetového humoru dostatečně obeznámeni: všichni jsme považovali kauzu za uzavřenou a nikdo se o vyjádření NF VŠE opravdu neprosil. Natož o vyjádření, které se kompletně míjí s realitou.
Možná by stálo za to si kauzu krátce připomenout: trojice studentů doktorského studia obvinila Martina Kováře (akademické tituly s dovolením vynechávám) v roce 2018 z plagiátorství, kdy měl celé dlouhé pasáže svých knih jednoduše přeložit z angličtiny (třeba i polovinu textu) a vydávat za své originální dílo. Že je Kovář plagiátor, se následně usnesla Etická komise Filozofické fakulty a nakonec i celé Univerzity Karlovy.
Martin Kovář přitom nebyl nudný mužík zahrabaný v archivech, ale vysoký univerzitní hodnostář. Působil jako prorektor pro vnější vztahy a v kuloárech se o něm mluvilo jako o vážném kandidátovi na příštího rektora, který měl navázat na současného rektora Tomáše Zimu.
Ten Kováře koneckonců bránil. Kromě toho, že si objednal posudky u dvou historiků, kteří byli shodou náhod Kovářovi známí a ještě větší shodou náhod jeho plagiátorství odmítli (oproti šedesáti jiným, kteří se proti těmto posudkům ohradili), také v médiích relativizoval vážnost Kovářových prohřešků a kredibilitu těch, kteří na ně poukázali.
Nakonec však ani patronace rektora Martina Kováře nezachránila. Na svoje posty na Karlově univerzitě rezignoval a dál ani nevyučoval (byť nadále konzultoval koncepci, ale to pomiňme). Zůstal nicméně právě na NF VŠE, kde do té doby působil na částečný úvazek. V médiích se sem tam objevilo rozhořčení nad tím, že Kovář pořád působí na veřejné vysoké škole, ale jinak celá kauza utichla.
Aspoň až do předminulého týdne, kdy se sešla už zmiňovaná komise.
Pozornost vzbudilo především vyjádření předsedy Etické komise NF VŠE a bývalého děkana NF VŠE Miroslava Ševčíka, jedné z nejbizarnějších figurek české akademické sféry. Ten, sám bývalý člen KSČ, přirovnal postup UK k politickým procesům v 50. letech.
V Česku už jsme si vypěstovali praxi v tom, že když jsi v úzkých, začni kolem sebe házet přirovnáními k nacistům (že, Vojtěchu Filipe) a komunistům. Že ale bývalý děkan a současný předseda etické komise veřejné vysoké školy srovná politické procesy 50. let a dnešní etické řízení, to je překvapivé. A ubohé.
Připomínám, že Martin Kovář z Univerzity Karlovy prostě přihopkal na VŠE, kde v klidu pokračuje, jako by se nic nestalo. Naprosto zřejmá 50. léta!
Mimochodem podobné veřejné útoky jedné fakulty na jinou nejsou vůbec běžné. Akademický senát Filozofické fakulty UK se proti usnesení velmi ostře ohradil.
A teď k hlavní otázce: je Martin Kovář plagiátor? Ano, je.
Důkazy jsou totiž naprosto jednoznačné. Etická komise FF UK dala dohromady 17 stránek, na kterých klade vedle sebe texty anglických autorů a Kovářovy. Celé dlouhé odstavce se shodují. Kovář dokonce občas překládal tak doslovně, že jeho věty v češtině vyznívají naprosto hloupě.
A není to jediný důkaz. Jiří Milička dokázal díky nástrojům matematické lingvistiky (porovnal korelaci vlastních jmen, letopočtů a dalších věcí, které se nepřekládají, v obou textech), že to nebyly jen občasné několikaslovné překlady, ale rovnou celé shodné pasáže.
Jenže Etické komisi NF VŠE jde o vyvolání debaty. Legitimní jsou podle ní jen ty posudky, které se jí, shodou náhod, hodí. A také přidává trochu pikantního koření v podobě jasného prohlášení, že se Kováře někdo snažil „účelově zlikvidovat“, to vždycky debatu pořádně nažhaví.
Snaží se totiž z toho udělat debatní otázku, na kterou není správná odpověď, respektive odpověď je někde mezi. Jenže tohle není na debatu. Je to jako otázka „kolik máte očí?“, kdy vám jedna strana tvrdí dvě a druhá čtyři. Jistě, i pro tuhle jednoduchou odpověď byste měli mít dost důkazů, ale nakonec se ukáže, že pravda není někde mezi. Relativizace je jedna z nejjednodušších a nejúčinnějších obranných strategií.
Po tuhle chvíli to jsou prostě fakta. Debata může začít až u jiné otázky: Je to opisování natolik zásadní, že je vůbec potřeba to řešit? Tady už je naprosto legitimní odpověď ne – ale zkusím vám dokázat opak.
V České republice je skoro 300 tisíc studentů vysokých škol. Každá jejich bakalářská, diplomová nebo disertační práce je v posledních letech velmi pečlivě kontrolována. A v případě úmyslného opisování je student prakticky automaticky vyloučen. Nikdo se o tom se studentem nebaví. Nikoho nezajímá, že mu to přijde jako z 50. let. Chceš titul – tak hraj podle pravidel.
Martin Kovář nehrál. To, co jemu podle Etické komise NF VŠE má projít, by řadovému studentovi ve stejné míře nikdy neprošlo. Pravidla, která platí pro 300 tisíc studentů, pro něj rádoby neplatí. Opsané práce mu pomohly získat vyšší titul, a nakonec i pozici prorektora.
Pokud patřičné orgány univerzit Martina Kováře neoznačí za plagiátora a naopak studenty ano, bude to jasný vzkaz pro všechny: na mocné nedosáhnete, těm tohle projde. A máme tu stejné papalášství, jaké nám klíčí i na Hradě.
Jenže tohle celé vůbec není o Kovářovi. Akademický svět totiž nebojuje s lidmi na vysokých pozicích, kteří se rozhodli si svůj vzestup různými podvody ulehčit, poprvé. V mnoha předchozích případech neuspěl. Jako celek, zdá se, neuspěje ani teď.
Míč je teď na straně Univerzity Karlovy. A kromě dobrého jména jsou ve hře i akademické principy a důvěra v ně. Z opatrných vyjádření zevnitř univerzity to vypadá, že tímhle celá věc ani zdaleka nekončí.
