Článek
Lidé tu orali zapřaženi do dřevěných pluhů. Telefon používali výhradně důstojníci, kteří zemi vládli. Režimní noviny snad denně zveřejňovaly posměšnou karikaturu jedné generálovy dcery, která se v očích junty provinila tím, že si vzala Brita, tedy imperialistu. Psal se rok 1999 a mně až přímo v Barmě došlo, jak nenáviděná i milovaná tady Do Aun Schan Su Ťij je.
V roce 2021 v pondělí 1. února nad ránem šéfku barmské vlády zatkla armáda, která v zemi provedla puč. Zemi opět vládne nejvyšší generál a Su Ťij opět mizí ze scény. V létě už jí bude 76 let a nebojuje jen s vojáky, ale i s nemocemi. Stejně jako s nepochopením světa, který jí vyčítá, že zradila vlastní ideály.
Příběh Su Ťij je tragický i poučný. Jejím otcem je zakladatel samostatné Barmy, který se ale vyhlášení nezávislosti nedožil. Přesto – či proto – je v zemi politicky zbožštěn. Cyničtí jazykové tvrdí, že malá Su Ťij sedávala na klíně otcových spolubojovníků, kteří ji později už jako generálové zavřeli. Opravdu, když se po studiích a svatbě v Británii vrátila v roce 1988 do Barmy, strávila zde asi 15 let v domácím vězení. Nejprve se chtěla jen postarat o nemocnou matku, záhy se ale postavila do čela demokratického hnutí. Čímž vládnoucí vojáky velmi rozčílila.
Tehdy se také – a právem – stala globální ikonou svobody, hrdinkou. Český prezident Václav Havel si s ní dopisoval, navrhl ji na Nobelovu cenu míru a v roce 1991 s touto nominací uspěl.
Když v roce 2008 probíhala revolta buddhistických mnichů a já jí vezl do Barmy ručně psané pozdravy právě od Václava Havla, do jejího obklíčeného domu jsem se nedostal.
Odevzdal jsem tedy oba dopisy na americké ambasádě, kde je šéfka úřadu přebírala s třesoucíma se rukama. Považte – od Havla pro Su Ťij! Slíbila, že je političce doručí. Pravda je taková, že jsem psaníčka nafasoval v Havlově kanceláři a přišlo mi hloupé přivézt je zpět do Česka.
Pak ale začalo v Barmě tát. Junta se rozhodla odevzdat Su Ťij kus své moci. Výměnou za beztrestnost a ekonomické i politické výsady. Nikdo nevěděl, o jak velký díl moci půjde, generálova dcera přesto kývla. Kompromisy vypadaly přijatelně. Barmánci rychle zahodili dřevěné pluhy a zamilovali se do mobilů. V roce 2014 už jsem v zemi pojedl v prvotřídní restauraci, ovšem za thajské (vyšší) ceny.
Nářky odjakživa diskriminovaných menšin nikdo nebral vážně, vždyť to přece nejsou naši! Armádou násilně vysídlené vesnice, které stály v cestě zahraničním podnikatelům, byly cenou za hbitý ekonomický pokrok. Su Ťij se zkrátka rozpomněla na výchovu důstojnické dcerky a na všeobecně sdílené barmské předsudky.
Když vojáci začali masakrovat, vyhánět a znásilňovat muslimské Rohingy, mlčela. Pak začala „svou“ armádu omlouvat. Nejprve se od ní v zahraničí odvrátili idealisté, pak už úplně všichni. No a teď ji hodili přes palubu sami vojáci, kteří ji jen dočasně využili. A které už omrzela.
Václav Havel dožil v ideálech, jakkoli mockrát ustoupil. I když se jeho kritici zoufale snaží, naleznou pochybení, jistě i selhání, ale nikdy změnu azimutu. Ovšem Su Ťij už dávno sešla z cesty, na které ji s palci v dlaních sledoval celý svobodomilovný svět. Už je jen jedním z mnoha politiků, kteří přišli o moc. Zkusila si osedlat oprýmkovaného tygra, který ji podle očekávání sežral.
