Článek
Čtvrtek 6. května, ve Sněmovně jsou interpelace poslanců na předsedu vlády. Ten podle stenografického záznamu odpovídá: „Paní poslankyně, my máme nějaké priority. A všechno má svůj čas. A já jsem dneska řekl jasně ministrům zdravotnictví a školství a šéfovi státních hmotných rezerv a paní náměstkyni ministra zdravotnictví Svrčinové, že si přeju, aby udělali maximum pro to, aby 17. května všichni studenti a školáci šli do školy bezrotačně, takže základka, středoškoláci. A to je dneska priorita, protože ta traumata s distančním vyučováním atd., takže toto je absolutní priorita.“
Nejbližší schůze vlády, pondělí 10. května. Všechno má svůj čas, i absolutní priorita. Takže vláda oznamuje, že od 17. května se obnovuje „bezrotační“ vyučování na prvním stupni základních škol. V šesti krajích a v Praze i na druhém stupni. Zbytek druhého stupně rotuje, střední školy zůstávají kromě praktik zavřené a má se na ně dostat o týden později – pokud nákaza dost ustoupí. Výuka v letním semestru mezitím končí, aniž by vysokoškoláci směli vzít za kliku fakulty.
Zápletka nekonečného seriálu na téma „školství je naprostá priorita“ začíná nudit. Co se stane v příštím díle, ví každý. Zaklínání se prioritou vyústí v katastrofu bez katarze: mnoho škol to zase musí nějak skousnout.
Jedinou jakž takž vzrušující nití příběhu je docházení a obstarávání testů. Ať už skrze napínavá výběrová řízení, rané devadesátky připomínající školní výpravy na volný trh, nebo scénu s ministrem ve velkoskladu firmy Kaufland. Tady se aspoň zdánlivě něco děje.
Ten, který na sebe vloni bral „plnou politickou odpovědnost“, jako obvykle zůstává u monologu za všechny peníze: „já jsem jasně řekl“, „že si přeju“, „aby udělali maximum“, „absolutní priorita“. Dopadlo to jako vždycky. Zase mu to někdo pokazil.
Takže minimálně v týdnu od 17. do 23. května nastane situace, kdy si negativně otestovaní středoškoláci starší 18 let mohou legálně a bezrotačně zajít na pivo, ale ne do školy. Respektive, když dodrží rozestupy, v kontaktní výuce v hostinci Pod lípou jim asi nikdo bránit nebude.
Tohle se nemělo stát. A nejde jen o trauma a škody na vzdělání. Ohlášené rozvolňování ze 17. května je docela velké, další takové platí už od pondělka. Teď to tak nevypadá, čísla den za dnem klesají – ale co když se ústup nákazy po rozvolnění zbrzdí, zastaví, nebo se trend změní k horšímu? Ti, na které se doteď nedostalo, budou mít zase smůlu.
Platí, co napsala odborná skupina MeSES minulý měsíc: Každé znatelné uvolnění zákazů má i „signalizační efekt“ a přispívá k „omezení dobrovolného protektivního chování.“ Vláda může stokrát předepisovat hustotu obyvatelstva na jeden obchod a obchodníci ji mohou usilovně hlídat – ale hlavní bude, jak lidé pojmou své všední chování. Navíc když vláda rýsuje skoro neřešitelné situace typu „na zahrádku jedině s potvrzením“. Viděli ministři, jak to chodí v nějaké obyčejné hospodě, kde se pije pivo venku? Nebo dokonce hospodu u vodáckého kempu na Vltavě?
Vláda v pondělí s jistotou mluvila o tom, co bude za týden, jako by viděla do budoucnosti. Rozbalila tzv. čtvrtý balíček, ke kterému se máme dostat při méně než 75 nových případů na 100 tisíc obyvatel za týden (po víkendu to bylo těsně nad 100). Vláda na webu uvádí, že podmínkou čtyřky je „setrvalý pokles na uvedenou hodnotu“ (75), ale už týden dopředu mluví o rozvolnění od 17. května jako o hotové věci. Dát lidem, školám a podnikatelům čas se připravit je v pořádku – ale plán přece byl, že se rozvolnění má avizovat v pondělí a teprve ve čtvrtek se potvrdí; místo toho se o něm hned mluví jako o hotové věci.
Možná se ukáže, že to není nic proti ničemu – ale jestli se čísla nebudou zlepšovat tak, jak vláda čeká, bude muset buď překročit rychlost vlastního rozvolňovacího scénáře, anebo některá oznámená rozvolnění zase odvolat, což by doprovázelo hlasité skřípění zubů ve Strakovce i mezi voliči.
O čtvrtém balíčku, ke kterému schází ubrat 25 případů na 100 tisíc týdně, sama vláda hlásí: „Balíček přináší značný nárůst mezilidských kontaktů a rizika přenosu nákazy, realizovat jen při příznivém vývoji epidemie komplexně posouzeném.“ Takže, na rozdíl od obehraných řečí o prioritě školství, při rozvolňování ještě prostor pro dobrodružnou zápletku rozhodně je.
A vůbec: není tento týden taky náhodou klíčový?
