Článek
Zaprvé: Samozřejmě je stokrát důležitější Gretino poselství než Gretina uhlíková stopa. To ale neznamená, že když tu stopu někdo (ve vší slušnosti) rozebírá, zaslouží si akorát tak přezíravý úsměšek. Mluvit o tom, jestli ekologické PR také nedá planetě zabrat, není nic neslušného. Že jde v porovnání s cílem – šířit povědomí o naléhavé klimatické zvěsti – o hnidopišství, na tom nic nemění.
Protože zkoumání jejich věrohodnosti k údělu apoštolů tak nějak patří.
Vzpomněl jsem si u toho na Václava Havla, který na sklonku života významně podporoval politiku zelených a ekologické myšlení vůbec. A také si pořídil velké SUV, dvě a půl tuny se spotřebou hodně přes 10 litrů na 100 kilometrů. Nebylo těžké zaznamenat určitý protiklad. A uznat, že to někomu může připadat zvláštní.
Vykládat si to tak, že Václav Havel nebo Greta Thunbergová kážou vodu a pijou víno, takže to, co říkají, neplatí a nemá cenu se tím zabývat, by bylo mimořádně omezené. Ale taky je potřeba zachovat si úsudek a reflektovat rozporuplnost, pokud existuje. Plus připustit, že „apoštol“ někdy může své „zvěsti“ uškodit (ale to ho ještě nediskvalifikuje).
Vyhledávání a zaznamenávání rozporů ve slovech a činech veřejně činných lidí patří ke kritickému myšlení. V politice o příklady zakopáváme od rána do večera. Například: ministr XY se holedbá kvalitou veřejného školství – a své děti posílá do drahých soukromých lyceí. Ani když jde o budoucnost planety a lidstva, nepatří se postřehy tohohle typu potlačit. Dát jim míru, to rozhodně.
Zadruhé, ke svérázu národní ekologie: Jestli existuje nějaký opravdu specificky český příspěvek k oteplování planety, se kterým můžeme něco udělat sami svými silami, pak je to topení. Češi si chronicky přetápějí: obydlí a uzavřené prostory vůbec. Teď ke konci léta to pochopitelně tak markantní není (a klimatizace na max není českou specialitou). Ale průzkum veřejného mínění ukázal, že v teplotách 22 stupňů a vyšších žijí tři pětiny domácností – bez ohledu na roční období. Na teploměru jsme na špici Evropy.
Dnes ráno – venku příjemných 18 a půl – jsem nastoupil do přetopeného autobusu. Náhoda? Nemyslím si. Vydržel jsem to dvě stanice, víc se nedalo.
Tohle je práh, před kterým si můžeme zamést z fleku. Než začneme tepat do údajné licoměrnosti Grety Thunbergové. Respektive obstarávat tím alibi vlastnímu špatnému svědomí.
