Článek
Poslední květnové úterý se stalo tolik věcí, že by to dříve vystačilo minimálně na týden vzrušených debat. Nejdříve se zacyklila Babišova personální politika na ministerstvu zdravotnictví a do resortu se možná vrátí Adam Vojtěch. Současně s tím přišli redaktoři Aktuálně, HN a Respektu s kauzou bianco šeku Sovětskému svazu, který měli zařídit pánové Klaus a Zeman. Intermezzem byl obří Pac-Man v řepkovém poli od skupiny Ztohoven.
Nic z toho se ovšem nevyrovnalo odjištěnému granátu, který hodily redakce Deníku N a A2larmu na mladou naději české politiky Dominika Feriho. Investigativní text potvrdil fámy, které o poslanci TOP 09 kolovaly už několik let – a sice, že i když někdo chodí v tvídovém obleku a bafá z lulky, nemusí to ještě být s jeho gentlemanstvím tak slavné.
Zveřejněné výpovědi jsou plné sexuálního násilí, verbálního ponižování, a dokonce i několika případů nekonsenzuálního sexu. Podle popisů napadených žen měl Feri vlastní modus operandi založený na známém jméně a funkci, charismatu a machistickém ponižování žen, aby byly povolnější. Nejednalo se tudíž o jednorázový úlet, ale o periodicky se projevující sexuální predátorství.
Jak správně podotkla předsedkyně TOPky Pekarová Adamová, v politice platí presumpce viny, a Dominik Feri proto rezignoval na mandát poslance a odstoupil z kandidátky pro podzimní volby.
Jde o vůbec první případ v Česku, kdy veřejně známá osobnost musí čelit následkům sexuálního predátorství, kterého se měla dopouštět. Nikoliv náhodou to připomíná čtyři roky starou kauzu, kdy se pečlivou investigací newyorských deníků prolomila hradba mlčení okolo násilnického chování filmového producenta Harveyho Weinsteina vůči herečkám a kolegyním z branže.
Pro oběti sexuálního násilí muselo být nesmírně tristní pozorovat, jak se s problematikou kampaně #MeToo před pár lety vypořádalo české veřejné mínění. Ve spojení s clickbaitovými titulky velké části médií, které zveličovaly nejrůznější marginálnosti, se v Česku zakořenila představa #MeToo jako honu na čarodějnice, který ničí nevinné úspěšné muže. Přitom zmíněný Weinstein byl za prokázaná znásilnění skutečně odsouzen na 23 let do vězení.
Tím, že se #MeToo Česku ve své době vyhnulo, se mnohým zdálo, že v Česku není sexuální násilí problémem. To je ovšem velká mýlka – zejména z toho důvodu, jak málo oběti znásilnění hlásí a jak hrozivě nízké dostávají pachatelé tresty u soudů. Sexuální násilí je u nás soudci velmi často bagatelizováno. Když člověk nikoho nezabije nebo neokrade, nemusí přece chodit do vězení. Policisté se ještě před pár lety učili z příručky kriminologie, v níž stálo, že pokud je útočník opilý, nese nízký podíl viny na znásilnění. Musí být jistě radost někomu s těmito „znalostmi“ hlásit, že vás znásilnil opilý manžel.
Stereotypy, že oběť si za to „taky může“ protože měla krátkou sukni, flirtovala nebo sama byla opilá, jsou pak ve společnosti stále rozšířené. Není proto divu, že ženám se tento typ znásilnění často nechce vůbec hlásit – projít si očistcem v podobě policejních výslechů a soudních stání a nakonec se dívat, jak pachatel odchází s podmínkou, nabourá jakoukoliv víru ve spravedlnost nebo smysluplnost podstupovat podobné trauma.
Ocitujme nyní jednu významnou českou političku: „V České republice je každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění, policii jich je ale ohlášen jen zlomek. Ačkoli je znásilnění jedním z nejzávažnějších trestných činů a oběť se s následky traumatu často potýká po zbytek života, panuje kolem tohoto tématu stále mnoho předsudků a mýtů. Jde o bagatelizaci závažnosti sexuálního násilí, relativizaci toho, jak často k němu dochází (znásilnění přitom podle průzkumů zažila každá desátá Češka), či viktimizaci oběti, tedy svalování části viny na toho, na němž byl čin spáchán.“
Ironií osudu napsala tyto věty před dvěma týdny předsedkyně TOPky Pekarová Adamová na svůj Facebook. A úterní události jí daly za pravdu. Bagatelizace i relativizace si zažily oběti sexuálního násilí hodně.
Opakují se prakticky totožné argumenty jako před lety. Lhářky, zlatokopky. Proč to neohlásily dřív? Proč mlčely? Komu tím prospějete? Nejeden z těchto „argumentů“ zaznívá i ve spojitosti s případem Dominika Feriho. Přitom právě tyto výroky jsou nejspíš jednou z hlavních příčin, proč se ženy bály veřejně promluvit. Vzhledem k tomu, co si o sobě nyní mohou přečíst na českých sociálních sítích, se není čemu divit. Musí to být nesmírně traumatizující i pro všechny ostatní, kdo si sexuálním násilím prošli.
Nejčastějším argumentem vůči podobným obviněním je právě dojem, že člověk je lynčován bez důkazu. V případě nahodilých a neověřených tweetů by se o této námitce dalo uvažovat, zde je však zpochybňována novinářská práce vystavěná na přímých výpovědích.
Lze si povšimnout, jak zdrženlivá je v tuto chvíli i ta část veřejnosti, která ještě před pár týdny požadovala okamžitou rezignaci ministra Hamáčka, a to na základě zdrojů Janka Kroupy o vrbětickém dealu. Žádné čekání na policii a soudy jako v případě Dominika Feriho. Jednou se zkrátka anonymní zdroje hodí, jindy jsou zmanipulované a prolhané. Záleží, proti komu zrovna vypovídají, zda je „náš“, nebo „jejich“.
Celá kauza rovněž ukazuje zásadní rozdíly mezi poctivou a línou novinařinou. Zvěsti, které kolovaly po sociálních sítích, už totiž dříve zmapovaly Parlamentní listy a CNN Prima News, avšak stylem „dabujeme internet“ a „jedna paní povídá“. Pár screenshotů, třaskavý titulek, splněno za pár minut, vynese to nějaké prokliky, dál do toho šťourat nebudeme. Oproti tomu redakce Deníku N a A2larmu našly a vyzpovídaly oběti, případné svědky a další zainteresované osoby.
Novináři pak s výpověďmi konfrontovali i Dominika Feriho, který se za „nevhodné chování vůči ženám“ omluvil. Ve světle dalších zjištění a samotného článku, jenž nejspíše překonal jeho nejčernější obavy, však rychle změnil rétoriku a po vzoru o jednu či dvě generace starších politických pardálů přislíbil, že se bude vůči mediální dehonestaci bránit u soudu. Je to kampaň, řekl by klasik.
Obezřetnost je samozřejmě namístě – co když to kampaň opravdu je. Co když dvě redakce daly všanc svou pověst a otiskly naprosto neověřené informace. Co když se dotyčné ženy spikly a vše si vymyslely. Co když je za vším PR hra, která měla zamaskovat výše zmíněný ruský dluh, Babišovy kauzy nebo nedostatek žen na kandidátce Pirátů a STAN. Nebo zkrátka připusťme, že image hodného proevropského politika úplně nekorespondovala s jeho osobním životem.
S Feriho rezignací by se přitom mohlo zdát, že příběh je u konce. Tak tomu ovšem není. Naopak vyvstala spousta otázek. V inkriminované reportáži je nejednou zmíněno, že Feriho činy byly na Právnické fakultě Univerzity Karlovy veřejným tajemstvím. Stížnosti dorazily i k zástupcům studentů. Stovky mladých právníků a právniček si o tom dlouhá léta šuškaly, reálně se však nestalo nic. S takovými má obor slibnou budoucnost.
Otázkou zůstává, zda Feriho neslavný konec zahýbe s preferencemi Spolu mezi mladými voliči. Sám Dominik Feri investoval dlouhá léta ohromné úsilí i čas do tvorby svého osobního brandu, cílícího na prvovoliče a mladé voliče. Ostatně přes jeden milion odběratelů na Instagramu nenasbíral žádný jiný český politik. A dbá na něj i nyní – když vše prasklo, vypnul si komentáře k příspěvkům, aby se to náhodou nevyvinulo nepříjemným směrem.
Marketing Spolu na něj – a jeho početnou skupinu příznivců – také spoléhal natolik, že ho vybavil vlastní volební dodávkou. Pokud ji nesešrotují, bude to časem zajímavá rarita. Stejně raritní však nejspíše budou i Feriho fanoušci, kteří to hodí Spolu i navzdory jeho absenci.
Další otázkou je, zda ostatní politici pochopili, co se vlastně stalo. Představitelé koalice Spolu dokonce děkovali Dominiku Ferimu, že se zachoval jako „frajer“ a rezignoval. Dá se pochopit, že o vině dlouholetého známého a kolegy pochybujete, zvláště pokud vás nenapadl nahý ve sprše, ale opravdu jsme na tom tak mizerně, že za projev vysoké politické kultury označujeme odstoupení člověka podezřelého ze série sexuálních napadení?
Ještě dodejme, že dotyčným osmi ženám, které měly odvahu čelit jednomu z nejznámějších českých politiků, zatím nepoděkoval nikdo z nich, ačkoliv by se to slušelo.
Navíc je ze strany mnoha lidí na sociálních sítích cítit snaha o bagatelizování jejich výpovědí. Když se s ním daly do řeči přes seznamovací aplikaci Tinder, muselo jim být JASNÉ, že mu jde o sex, zní častá námitka. Cíleně přitom ignorují výpovědi spousty dalších žen, které se s Ferim pouze náhodně potkaly, například ve vlaku. A potom se podivujme, jak je možné, že s tím nešly ven dřív.
Nejsmutnější je pak věc, kterou mají společné všechny Feriho údajné oběti. Jeho jednání jim přišlo zarážející, ale domnívaly se, že to tak má být, že tak se muži mají chovat. V českých školách i rodinách chybí sexuální i vztahová osvěta a mladé ženy si pak logicky myslí, že je přirozené, že se k nim muž chová jako ke kusu hadru. Pro všechny bude lepší, pokud se přinejmenším toto smýšlení začne vlivem Feriho kauzy měnit.
