Článek
Chytré pokladny, které (když zrovna nehapruje připojení) posílají v reálném čase údaje o tržbách na servery finanční správy, mohou být do konce roku vypnuté. Odklad náběhu třetí a čtvrté vlny EET a dočasné zrušení povinnosti elektronicky evidovat tržby pro všechny podnikatele se staly v posledních dnech jedním z hlavních témat v debatě o pomoci ekonomice v koronavirové krizi. Také na tento návrh jednomyslně kývli všichni poslanci, co zrovna byli ve sněmovně.
Podle ministryně financí Aleny Schillerové pozastavení EET umožní, aby se podnikatelé „nadechli“. O žádnou skutečnou plošnou pomoc ale ve skutečnosti nejde.
Uznejme, že odklad třetí a čtvrté vlny, v níž se měli s platebními terminály a online pokladnami naučit zacházet řemeslníci nebo lékaři, je v dané situaci rozumný. Zrovna subjekty dvou závěrečných vln EET jsou koronavirovou krizí zasaženy často hodně zostra, jejich provozovny se přinejlepším teprve teď otevírají po mnohatýdenním výpadku, rozkoukávají se a snaží se zorientovat ve zpřísněných hygienických opatřeních, omezeních a zákazech a do toho hledají zákazníky a snaží se látat díry v tržbách.
Představa, že při tom všem budou s nevyhnutelnými a státem patřičně trestanými chybami pasovat své podnikání do kazajky značky EET, je jistě hrozivá. Pro mnohé by to byla vstupenka do blázince nebo výzva pověsit živnost na hřebík a přihlásit se na úřad práce. Odklad náběhu posledních vln EET je tedy v pořádku.
S tím „nadechnutím“ v případě hotelů, restaurací a obchodů je to ale hodně podivné. Schillerová sice vyzývá podnikatele, aby vypnuli své chytré pokladny, ale zároveň zdůrazňuje, že daňová povinnost se tím nijak neumenšuje. Hospody i obchody přitom mají nástroje EET integrované ve svých účetních a pokladních systémech, takže pokud by EET skutečně vypnuly, budou muset tržby prostě účtovat a vykazovat jinak, a pokud by nějakou zkusili před státem skrýt, hrozí jim úplně standardní postih krize nekrize.
Vzhledem k silně represivním postupům české finanční správy v posledních letech není úplně paranoidní ani představa, že zrovna na provozovny, které z ničeho nic přestanou na berňák posílat účtenky, se po návratu normálního stavu přijdou kontroloři se zájmem podívat, aby se prohrábli v alternativních papírových dokladech. V takové situaci se oficiálně povolené vypnutí EET může leckomu jevit spíše jako potenciální past než jako kdovíjaká pomoc.
EET představuje pro podnikatele problém při zavedení – tam jsou administrativní, časové i technické náklady, riziko tvrdých trestů za neúmyslné nebo technické chyby. Když už systém nějak běží, žádnou zásadní administrativu ani náklady navíc nevyžaduje. Snad kromě nákladů na připojení či údržbu systému – ty ale dočasné vypnutí neodstraní, protože na začátku příštího roku se má EET vrátit v plné síle se všemi kontrolami a pokutami.
Před čtyřmi lety i v letech následujících se kolem evidence nadělalo hodně humbuku, získala (neprávem) image klíčového nástroje v boji proti daňovým únikům. A tak se teď dočasné (a jen domnělé) přivření státního kontrolního oka dá marketingově prodat jako velká úleva pro těžce zkoušené podnikatele. Skutečnou úlevu ovšem nepředstavuje zmírnění daňové kontroly, ale znatelné zmírnění daňového a odvodového břemene. K tomu ovšem vláda od začátku krize nenašla vůli nebo nesebrala odvahu.
Dosavadní přínosy EET pro státní rozpočet jsou od začátku předmětem sporů. Ministerstvo financí hází miliardami ročně (obvykle kolem deseti), jenže na druhou stranu účtu nezapočítává rostoucí výdaje na výběr a správu daní. Podle loňské zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu vzrostly náklady na správu daní mezi lety 2014 a 2017 o třetinu ze 17,5 na 23,2 miliardy korun. Navíc přínos EET pro rozpočet prakticky nelze jinak než hrubým odhadem oddělit od přínosu daného rychlým ekonomickým růstem posledních let a mnoha dalšími faktory.
Úplně stejně nespočitatelné budou přínosy a náklady dočasného zrušení EET. Všechna čísla se v příštích měsících budou ztrácet v bezprecedentním stamiliardovém uragánu výdajů a výpadků působených koronavirovou krizí.
Dočasné plošné pozastavení EET je proto v nejlepším případě čistě symbolickým gestem. Nic proti symbolům, ale česká ekonomika by teď mnohem víc potřebovala nějakou skutečnou pomoc. Jako jsou úvěry, na které lze dosáhnout, a to rychle. Jako je pomoc s fixními náklady, která nebude v přímém rozporu s předchozí pomocí s fixními náklady (jako v případě odloženého/dotovaného nájemného). Jako je fungující kurzarbeit, který postupně začne odměňovat také návrat do práce, ne jen pobyt „na překážkách“. Jako je čitelná podpora pro nejzranitelnější dohodáře.
V tom všem stát více nebo méně selhává. Fangličkářství kolem elektronické evidence tržeb nefunguje ani jako zastírací manévr.
