Článek
Posuďte sami.
„Teroristické útoky v Evropě jsou dílem naší zbabělosti, která je vydávána za multikulturní toleranci.“
„Existuje termín, kterému se říká politická korektnost, a já tento termín považuji za eufemismus pro politickou zbabělost, proto mi dovolte, abych nebyl zbabělý.“
„Je to zbabělost, odejití z boje místo toho, aby bojoval, když se blíží volby,“ pravil k ohlášené demisi Bohuslava Sobotky v květnu 2017. A její odklad jedním dechem označil za „zbabělé kličkování malého kluka“.
„Když uteču z boje, tak to není přijetí zodpovědnosti za výsledky voleb, ale zbabělost,“ vzkázal Jaroslavu Foldynovi, který chtěl po volebním debaklu ČSSD rezignovat.
Za zbabělost by Zeman považoval také nové volby.
„Já pokládám Andreje Babiše za energického a schopného premiéra a byl bych velmi nerad, kdyby se zachoval zbaběle a složil zbraně.“
„Ústup z Afghánistánu by naopak byl nejenom zbabělostí, nejenom popřením našeho národního zájmu, ale také zbytečnou a zmarněnou obětí našich vojáků.“
„Zbabělci s islámským terorem nejsou schopni bojovat.“
V roce 2018 kandidoval znovu kvůli svým stoupencům, „protože kdybych se na ně vykašlal, připadal bych si jako zbabělec“.
Zbabělci jsou podle Zemana dále ti, kdo odmítají přesun ambasády do Jeruzaléma a ti, kdo bojují proti pomníku maršála Koněva. „Jsou zbabělí, protože socha se nemůže bránit.“ Zbabělci se stali z politiků pražského jara 1968. „Zbabělá cháska“ byli podle prezidenta demonstranti s červenými kartami na jeho krajských turné.
V české společnosti se rozmáhá něco, co by zdvořilý člověk mohl označit jako nestatečnost a nezdvořilý jako zbabělost, pravil na setkání s veterány druhé světové války.
Zbabělost dokonce vpletl i do proslovu k laureátům učitelské ceny Zlatý Ámos.
To snad jako důkaz stačí. Tepání do zbabělosti je jedním z leitmotivů Zemanova prezidentství. Jde o slova tvrzená činy – od pravidelného poskytování rozhovorů těm médiím, která na něj pálí jednu nepříjemnou otázku za druhou, po setkávání s občany na horké pražské půdě vrcholící davovou koupelí 17. listopadu. Zeman se toho nebojí.
Zlatým hřebem je ale kauza Peroutka.
K tomu, co o proslulém novináři a spisovateli veřejně prohlásil před 1 702 dny na Mezinárodní den památky obětí holocaustu, se prezident staví čelem až tak, že žalovanou stranou se minulý rok stalo ministerstvo financí. To – ne prezidentská kancelář – má být podle Nejvyššího soudu organizační složkou státu, která za prezidentovo „Hitler je gentleman“ zodpovídá. Prezident při prezidentování nezodpovídá za nic vyjma velezrady (to je exkluzivní zločin vyhrazený hlavě státu).
Ministerstvo teď soudu sdělilo: „Předmětnými výroky prezidenta republiky nebyla porušena žádná právní povinnost na straně státu, nebyla prokázána skutková podstata vzniku škody či újmy dle zákona o náhradě škody.“
Údajný Peroutkův článek s titulkem Hitler je gentleman, který měl dokládat údajnou „fascinaci intelektuálů zrůdným učením“, se nenašel a ani nenajde. Odměnu nálezci Miloš Zeman ušetří.
Záležitost by se dala vyřešit za čtvrt hodiny. Stačilo by se odvážit přiznat chybu. Místo toho – žaloba Peroutkovy vnučky se domáhá omluvy – nechává prezident už pátým rokem případem zaměstnávat justici, advokáty a postupně slábnoucí pozornost veřejnosti. Jeho mluvčí už, předpokládám, vlevo dole hledat přestal.
Nejen socha maršála Koněva – ani Ferdinand Peroutka osobně už se nemůže bránit.
