Článek
Jen za leden 2021 skončilo hospodaření českého státu v deficitu 31,5 miliardy korun, další měsíce nepřinesly zlepšení. Vlivem ekonomických dopadů pandemie, vyšších vládních výdajů v předvolebním roce i daňových změn se letos schodek rozpočtu pravděpodobně vyšplhá nad 400 miliard korun. Společně s 367miliardovým deficitem z minulého roku zadlužení Česka zřejmě přesáhne 40 procent HDP. Za poslední dva roky se státní dluh zvýšil téměř o polovinu.
Říjnový návrh Ministerstva financí na snižování státního dluhu tempem 0,5 procentního bodu HDP ročně by znamenal, že se český státní dluh za dva roky zdvojnásobí proti stavu na konci roku 2019. Ve veřejném prostoru i mezi ekonomy se proto otevřeně začíná mluvit o rozvalu veřejných financí.
Česká republika zatím své cíle ani kroky pro vzkříšení veřejných financí veřejnosti nepředstavila. Na rozdíl od Německa, kde kancléřka Merkelová již avizovala co nejrychlejší návrat k vyrovnaným státním rozpočtům.
Pro úspěch jakéhokoli většího úsilí je klíčové především jasné nastavení cílů. Všechny strany, které vážně usilují o složení příští vlády, by měly stanovit jasný cíl výše zadlužení Česka v horizontu dalších čtyř a deseti let a také strategii, jak ho dosáhnout.
Jako jasný cíl se v tomto případě nabízí takzvaná maastrichtská kritéria pro zavedení eura (zejména veřejný dluh pod 60 procenty HDP a rozpočtové deficity pod 3 procenta HDP), která by mohla představovat konkrétní rámec pro udržitelnost veřejných financí. Vypracování strategie k jejich naplnění by mělo narýsovat cestu ze současného narůstajícího zadlužení a dalších ekonomických problémů, se kterými se Česko bude muset po pandemii vyrovnat.
Volba maastrichtských kritérií jako explicitního rámce udržitelnosti českých veřejných financí je výhodná i z dlouhodobého strategického hlediska. Plnění těchto kritérií totiž představuje podmínku přijetí eura.
Jako autoři tohoto článku jsme přesvědčeni, že přijetí eura by pro naši zemi bylo ekonomicky i politicky výhodné. Česko je malá a otevřená ekonomika a většina našeho vývozu (v lednu 2021 se jednalo o 65 procent) míří do zemí eurozóny. Už jen pouhé odstranění kurzového rizika a nákladů na jeho zajištění by znamenalo pro českou ekonomiku přínos v řádu miliard korun denně. Nemluvě o snadnějším přístupu na kapitálové trhy, větší atraktivitě státu pro investory, zjednodušení administrativy a řadě dalších výhod. V neposlední řadě by euro ve stávající situaci výrazně zlevnilo obsluhu rapidně rostoucího státního dluhu. Politicky by pak přijetí eura posílilo konvergenci Česka s ostatními zeměmi EU.
Jsme si ale plně vědomi toho, že na přijetí eura momentálně v Česku nepanuje společenská shoda. Jako možný krok se proto nabízí nikoli nutně rozhodnutí o přijetí eura, ale spíše vstup do takzvaného mechanismu směnných kurzů ERM II.
Vstup do ERM II zemi k přijetí eura nezavazuje. Mechanismus je však zároveň součástí maastrichtských kritérií a minimálně dvouletá participace v ERM II je jednou z podmínek přijetí společné měny. Podstatou účasti v tomto mechanismu je navázání kurzu české koruny na euro.
Jedná se o prakticky bezrizikový krok už proto, že v případě potřeby je možné z ERM II kdykoli vystoupit. Například Dánsko, jež má z přijetí eura trvalou výjimku, v tomto režimu funguje úspěšně již 40 let. V ERM II jsou od loňského června bezproblémově zapojené také Bulharsko a Chorvatsko, tedy státy se slabší ekonomikou, než je ta naše.
Pouhá účast v ERM II by zároveň Česku přinesla strategickou flexibilitu. Umožnila by nám „odškrtnout si“ jedno z maastrichtských kritérií a přijmout euro ve chvíli, kdy se na takovém kroku najde společenská shoda, bez nutnosti čekat minimálně další dva roky právě v „přípravce“ ERM II. Kurzový mechanismus by pro českou ekonomiku zároveň znamenal stabilnější měnový kurz a zpomalení inflace, která již od roku 2017 každoročně přesahuje dvouprocentní cíl České národní banky.
Vstup do ERM II, příprava na zavedení eura a plnění maastrichtských kritérií mohou přinést cíl i hospodářský rámec reforem, které bude naše ekonomika v následujících letech nezbytně potřebovat. Podobně tomu bylo například na Slovensku, které v roce 2007 právě díky participaci v ERM II dokázalo výrazně zpomalit inflaci své koruny způsobenou růstem cen pohonných hmot a potravin.
Jsme proto přesvědčení, že přihlášení se k plnění maastrichtských kritérií a vstup do ERM II by měla představovat cestovní mapu ekonomické obnovy Česka a také cíl, na kterém by se měly dokázat shodnout všechny ekonomicky odpovědné politické strany.
Ke vstupu do ERM II v příštím volebním období se momentálně hlásí koalice Pirátů a STAN. Otázkou je, zda se připojí i koalice SPOLU.
Ještě před vznikem této koalice bylo přijetí eura (nikoli jen přihlášení se k podmínkám jeho přijetí) jedním z hlavních programových cílů TOP 09 a hlásila se k němu i KDU-ČSL. Občanští demokraté, kteří dlouhodobě prosazují rozpočtovou odpovědnost, do voleb dle svých vyjádření kandidují především s cílem nápravy veřejných financí, přijetí eura odmítají.
Příprava na přijetí eura proto byla jedním z prvních bodů, které se koalice SPOLU rozhodla neprosazovat. Poněkud paradoxně navzdory názorům voličů ODS, kteří patří vedle voličů TOP 09 k nejvíce proevropsky naladěným.
Participace v ERM II by však mohla představovat přijatelný kompromis i pro ODS. Pokud Petr Fiala myslí dlouhodobou udržitelnost veřejných financí jako prioritu vážně, neexistuje důvod, proč by se nemohl přihlásit k plnění maastrichtských kritérií a ke vstupu do ERM II. Shoda na cíli a rámci ekonomické obnovy by tak mohla přestavovat zároveň kompromis vůči otázce přijetí eura v rámci koalice SPOLU i společný půdorys případné koalice s Piráty a STAN.
Otázka vstupu do ERM II a plnění maastrichtských kritérií může ukázat, nakolik jsou opoziční strany schopné spolupracovat a shodnout se na základních vizích a cílech pro Česko do dalších let.
