Článek
Heslo o „epidemii neočkovaných“ vypustil nedávno do světa na jedné ze svých tiskových konferencí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Tak trochu to připomíná mnoho různých politik v podání hnutí ANO – je to marketingově chytlavé, ale složitý problém to zplošťuje za únosnou mez.
Pátá vlna covidové epidemie se totiž ani zdaleka netýká jen neočkovaných. A tvrdit s vážnou tváří něco takového znamená ignorovat jednak zrádnost malých podílů z velkých čísel a jednak delší časový horizont.
Pátá covidová vlna se ve skutečnosti týká všech. Je pravda, že neočkovaní lidé tvoří velkou většinu covidových pacientů v nemocnicích jak na běžných lůžkách, tak na jednotkách intenzivní péče. Po přepočítání podle proočkovanosti je z tvrdých dat zcela jasně patrné, že vakcína velmi dobře funguje jako ochrana před těžšími průběhy covidu-19 ve všech věkových skupinách.
Zároveň je ale jasné, že nefunguje stoprocentně. To je oblíbený argument mnoha lidí, kteří se k očkování staví s nedůvěrou nebo odporem, ale ve skutečnosti to není nic jiného než uměle vytvořený slaměný panák, kterého není těžké porazit, ale jehož porážka k ničemu nevede.
Že očkovaný „nemůže dostat nemoc“ a „nemůže nakazit nikoho jiného,“ tvrdil naposledy letos na Tři krále tehdejší ministr zdravotnictví Jan Blatný a už tehdy za to dostal od odborníků za uši. Od té doby se nikdo soudný do podobných výroků nepustil. Zato jsme se dozvěděli mnoho dalších věcí, kromě jiného i to, že vakcína přenos nákazy skutečně omezuje, i když nikoli stoprocentně, podle jedné ze studií činí její účinnost v tomto směru zhruba 63 procent.
Takže ano, v nemocnicích jsou s covidem převážně neočkovaní, ale tím se z toho zdaleka nestává „jejich“ epidemie. U nejvyšších věkových skupin je patrné, že podíl mezi očkovanými a neočkovanými hospitalizovanými se povážlivě vyrovnává. Pořád zdaleka nejde o paritu, ale zatímco ve věkové skupině 50 až 59 let leží v nemocnicích 12krát méně očkovaných než neočkovaných, tak ve skupině nad 80 let už se riziko hospitalizace po dvou dávkách vakcíny snižuje jen třikrát a ve skupině 70 až 79 let pětkrát.
Vzhledem k početnosti těchto věkových skupin je třeba mít na zřeteli dvě zásadní rizika – prvním jsou statisíce neočkovaných seniorů. Ty už vláda bohužel šmahem odepsala jako nenapravitelné antivaxery, aniž se pokusila seriózně zjistit, v kolika případech je pro ně překážkou prostá nedostupnost vakcíny kvůli imobilitě nebo nedostatku informací. Na takové lidi stěží zabere tlak ve formě placených testů, ale zato se mohou variantou delta snadno nakazit například od svých neočkovaných a netestovaných vnoučat. Místo řešení tohoto problému jim odcházející ministr zdravotnictví přišil vinu za epidemii a nastupující ministr jim vyhrožuje selektivním lockdownem. Velmi vkusné.
Druhým rizikem je nedostatečné tempo třetích dávek. Zatímco na konci dubna měl druhou dávku v těle milion lidí, o půl roku později, což je optimální odstup pro třetí dávku, hlásí statistiky jen něco přes 200 tisíc aplikovaných „boosterů“. Na nemocničních statistikách je přitom zřejmé, že imunita seniorů po očkování slábne, a pokud nemají za chvíli nemocnice plnit další očkovaní z této věkové skupiny (jakkoli jich bude pořád méně než neočkovaných), musí se masivně rozjet aplikace třetích dávek.
Ke všem těmto faktorům je třeba dodat i časové hledisko. Obě střídající se garnitury – soudě podle dosavadních vyjádření – pramálo vnímají prakticky nevyhnutelné časové souvislosti. I kdyby se nějakým zázrakem podařilo zítra doočkovat zbytek populace, počítal by se nástup účinků vakcinace v týdnech.
Vzhledem k tomu, že dynamika přírůstků covidových pacientů v nemocnicích je bohužel prakticky stejná jako před rokem (jen zhruba s měsíčním posunem), je velmi pravděpodobné, že na české zdravotnictví se řítí velký problém. A je to problém, se kterým ani skokové zlepšení očkovacích statistik (o němž zatím nelze hovořit) mnoho neudělá. Nevíme bohužel nic o tom, jak nebo zda vůbec se vláda na tento problém chystá reagovat.
Možný příští ministr zdravotnictví Vlastimil Válek se pouze nechal slyšet, že v době jeho nástupu by na JIP mohlo ležet zhruba 900 covidových pacientů (asi čtyřikrát více než dnes), což systém určitě zvládne. To je sice možné, ale jak vypadá řízení epidemie na samé hraně kapacit zdravotnictví, jsme si už vyzkoušeli.
Systém to zvládne za cenu omezování velké části takzvané „odkladné“ péče a dílčích výpadků a snižování kvality péče akutní. Nemluvě o vyčerpání a frustraci lékařů, které budou – na rozdíl od suchých čísel o lůžkové kapacitě – mnohem horší než před rokem.
Jestli znovu dojde k zahlcení zdravotnického systému, pocítí dopady úplně všichni bez ohledu na očkování. Když stávající ministr utíká k obviňujícím heslům o „epidemii neočkovaných“, ve skutečnosti od sebe jen zoufale odkopává odpovědnost za nadcházející vývoj, jemuž ze své politické pozice nedokázal zabránit.
