Článek
Zatímco je většinová pozornost upřena na boj s koronavirem, prosvištěly vládou z iniciativy ministra pro všechno Karla Havlíčka dva zcela nekoronavirové, ovšem velmi důležité body. Jedním je snížení podpory solárních elektráren na nejmenší možnou míru a druhým dvě ze tří smluv mezi státem a společností ČEZ o dostavbě pátého bloku v jaderné elektrárně Dukovany.
Snížením podpory fotovoltaikám stát bezprostředně ušetří nějakou tu miliardu korun – Havlíček hádá kolem sedmi. To by samo o sobě nebylo špatné, kdyby současně urputným kráčením vstříc megalomanskému projektu Dukovan nedával všanc částky řádově vyšší. Připomeňme, že jedna ze schválených smluv umožňuje prodej celého dukovanského projektu do rukou státu. Je-li tato možnost připuštěna smlouvou, stává se prakticky jistotou. Ani největší optimisté si dnes nemyslí, že projekt velkého jaderného reaktoru může být v dohledné době ziskový. Pokud polostátní (a to „polo“ je v tomto případě velmi důležité) firma dostane na jedné straně úkol se takového projektu zhostit, tedy fakticky popřít ekonomickou podstatu svého fungování, a na druhé straně možnost projekt v případě potíží střelit státu, co se s největší pravděpodobností stane?
Pokud by k dokončení projektu nakonec skutečně došlo, bude mít stát ve svých rukou elektrárnu, která bude produkovat spoustu elektřiny, ovšem za zcela nekonkurenceschopnou cenu. A tak ji bude stát tak či onak dotovat z peněz daňových poplatníků, aby titíž daňoví poplatníci netahali ze schránek zcela nepřijatelné účty za elektřinu. Až se pak budou psát ekonomické učebnice, v nichž bude třeba uvést příklad socializace ztrát a privatizace zisku, nemělo by se na Dukovany zapomenout. Nemluvě o tom, že onen zisk by mohl být – alespoň podle současné situace na jaderném trhu – docela dobře privatizován ruským Rosatomem. Ten totiž jako jeden z mála v současné mizérii jaderných výstaveb všude ve světě vykazuje alespoň nějaké úspěchy.
Po světě mají Rusové v různé fázi rozpracování desítky jaderných bloků, zdaleka nejvíc ze světových hráčů. Je pravda, že i jejich stavby se prodražují a nabírají zpoždění jako všechny ostatní. Nicméně podle zprávy Světové jaderné asociace je Rosatom jasným lídrem v exportu jaderných technologií s angažmá v Bělorusku, Číně, Maďarsku, Indii či Íránu a nadějnými pozicemi v mnoha dalších zemích. To jej zcela logicky staví v případné dukovanské soutěži do silné pozice. O geopolitických rizicích „ruských“ Dukovan ovšem vláda mlčí. Pravděpodobně doufá, že než dojde na skutečnou soutěž o dodavatele, zbylí hráči z Francie, Jižní Koreje či USA se nějakým zázrakem zmátoří. K čemuž ale není žádný důvod. Drtivá většina jaderného byznysu je v těžkém útlumu a jako spásu vyhlíží až nástup novějších technologií v podobě menších a flexibilnějších reaktorů.
Ze souběžného seříznutí solární podpory a přiblížení Dukovan Rosatomu mají patrně radost na Pražském hradě; jiná energetická témata v tamní agendě prakticky nejsou. Všichni ostatní by ale měli zpozornět. Žonglovat s miliardami a budoucností české energetiky pod koronavirovou rouškou je dost nebezpečné.
