Hlavní obsah

Komentář: Elektromobily prorazí. Teď už není cesty zpátky

Zuzana Kubátová
šéfreportérka SZ Byznys
Foto: Profimedia.cz

Přední automobilky na rozdíl od českých skeptiků pochopily, že nemají jinou volbu.

Češi jsou vůči elektromobilům skeptičtí a nevěří, že se výrazněji prosadí. Jenomže jejich masivní nástup podporují vlivní politici a tlaku se už podvolily automobilky. Elektromobilní vlnu už těžko někdo zastaví.

Článek

Elektromobily se tlačí na trh a letošek je i ve skeptickém Česku zlomový. Domácí automobilky přicházejí s prvními elektrickými modely, rychle se rozšíří nabídka dovážených značek u prodejců. Zatím o ně moc nebyl zájem, ale to se změní.

Loni se v Česku prodalo jen něco přes tisícovku elektroaut a plug-in hybridů, kapka v moři čtvrtmilionu nově registrovaných osobáků. Ale meziroční růst při těch nízkých číslech činil 25 procent a letos by se podle odhadů měly prodeje ztrojnásobit. Dotace, které poskytuje stát firmám a úřadům na nákup elektroaut, byly letos bleskově rozebrány a zájem dvojnásobně překonal nabídku.

A to je skeptické Česko. V zahraničí to vypadá na úplnou elektromobilní smršť: Globální lídr v branži Toyota plánuje do roku 2025 generovat polovinu svých tržeb z elektroaut a hybridů. Volkswagen hodlá skončit s vývojem klasických aut do roku 2026 a od roku 2040 je prý už vůbec nebude prodávat.

Volvo chce už letos pokrýt pětinu svého evropského prodeje plug-in hybridy. Nová gigatovárna Tesly u Berlína má od příštího roku chrlit půl milionu aut ročně a němečtí vládní politici chtějí do roku 2030 na svých silnicích deset milionů elekroaut.

Přesto všechno u nás dál panuje elektromobilní skepse. Guru českého autoprůmyslu, bývalý šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek prohlásil koncem ledna v rozhovoru pro Lidové noviny, že se praktická neudržitelnost elektromobilů ukáže během dvou let. Překážkou podle něj bude problematické dobíjení a cena vozů.

Jistě, masovému rozšíření elektroaut stojí v cestě řada rizik a úskalí. Většina jich má proti klasice technické hendikepy. Přesto jsou dražší. Což sice kompenzuje jejich levný provoz, ovšem jen do té doby, dokud distributoři elektřiny nebudou dobíjení zdražovat. S čímž právě začínají.

Dobíjecí infrastruktura je v Česku děravá a ještě pár let bude. Elektroauta jsou sice čistá, ale při výrobě elektřiny pro ně vznikají emise. Není jasné, z čeho se vysoká spotřeba elektřiny pro masový nárůst elektroaut bude pokrývat. A tak dál a tak dál.

Jenomže proti tomu všemu jde politický tlak. Automobilkám, které chtějí své vozy prodávat na významném evropském trhu – a to jsou všichni velcí hráči, nezbývá nic jiného, než zákazníkům elektromobily a plug-in hybridy vnutit.

Do roku 2030 musí srazit emise u svých v Evropě prodávaných aut o třetinu, začít musí právě letos. A jak říká třeba manažer Škody Auto a prezident Sdružení automobilového průmyslu ČR Bohdan Wojnar, „z hlediska dnešní technologie je elektromobilita jediným řešením.“

Zatím jsem mezi všemi elektromobilními skeptiky nenarazila na nikoho, kdo by přišel s jiným nápadem, který by umožnil automobilkám emisní podmínky předepisované Evropskou unií splnit.

Jistě, mluví se třeba o vodíku jako palivu budoucnosti. Jenomže na ten se Evropa nechystá. Vývoj nových modelů aut se soustředí hlavně na elektřinu nebo hybridy. Stejně jako nabíjecí infrastruktura.

Skeptici tak většinou doufají, že Brusel otočí a od přísné regulace sám couvne. I Vratislav Kulhánek řekl, že se Evropský parlament a Evropská komise nakonec „chytí za hlavu“.

To se ale v Bruselu ani ve Štrasburku nestává. Názorný příklad toho, jak se Evropa chová, když zarejduje do slepé uličky, ukazuje příběh biopaliv.

Jejich přimíchávání do pohonných hmot doporučila Unie kvůli snižování uhlíkových emisí poprvé v roce 2003, postupně se z toho stala ve členských státech povinnost.

Už v roce 2010 byl unijní aparát nucen přiznat nelichotivé výsledky studie o jejich účinnosti. Ukázalo se, že biopaliva, vyráběná v té době výhradně z řepky, sóji, kukuřice, obilí, dováženého palmového oleje a dalších potravinářských plodin nejenže nesnižují, ale dokonce zvyšují celkovou uhlíkovou stopu. A k tomu navíc přispívají ke zdražování potravin a devastaci krajiny.

Že by se potom Brusel chytil za hlavu? Kdepak, podpora potravinářských biopaliv pokračuje, byť v menší míře. Ani to jinak nešlo: těžko mohla Evropská komise vzkázat investorům do zbrusu nových fabrik na zpracování řepky nebo palmového oleje, aby své draze vybudované provozy zavřely, protože se do evropské politiky vloudila chybička.

Podobné to bude s elektromobily. Když se automobilkám nepovede vyrábět je v takové technické kvalitě a za takové ceny, aby je zákazníci přijali, budou i skeptické vlády jako ta česká nuceny sypat víc peněz na dotace a podpůrné programy, které náladu trhu nakonec otočí. Automobiloví manažeři se ani netají tím, že přesně tímto směrem lobbují, nic jiného jim ani nezbývá.

Přední automobilky na rozdíl od českých skeptiků pochopily, že nemají jinou volbu. Proto do elektromobility investují velké peníze. Kdyby Brusel podle páně Kulhánkových představ do dvou let od elektromobilních plánů pod tlakem negativních praktických zkušeností couvl, způsobil by několika velkým evropským firmám a tisícům jejich menších dodavatelů těžké ztráty. Už není cesty zpátky, elektromobilní éra začíná.

Doporučované